Oblečená - neoblečená

Někdy je těžké dospět k tomu, co člověk ve skutečnosti chce. Nebo spíš to definovat. Co jsem tady četla mi pomohlo.

Nechci muže, ke kterému budu vzhlížet jako k bohu. Chci muže, kterému se rovně podívám do očí, byť nejspíš budu potřebovat stoličku.  A když se on bude rovně dívat na mě, pak budu já vzhlížet.

Nechci muže, který se bude snažit ze mě udělat lepší ženu. Chci muže, který mě bude milovat, i když jsem protivná, a že někdy umím být. A když mě bude milovat, budu se snažit být pro něj lepší. 

Nechci ležet v pelíšku jak pes. Chci se hezky rozvalit na postel. A když mě muž přikryje, sama se do svého pelíšku stulím jak klubíčko.

Nechci, aby mě muž třískal, jen proto, aby byl můj zadek nejčervenější ze všech červených zadků. Ale pokud ho vzruší mě udeřit, s grácií nastavím své pozadí a pak se sama budu hrdě prohlížet v zrcadle. A tím myslím, opravdu prohlížet a usmívat se.

Nechci, aby mě muž svazoval jen proto, aby viděl poddajnou a bezmocnou ženu. Chci, aby mě spoutal a udělal bezbrannou, protože ví, že takovou v ten moment chci být. A pokud ležím bezbranná, očekávám víc než jen si tak lebedit.

Nechci klečet v koutě. Jsem dospělá. Ale až budu klečet v koutě, budu se potutelně usmívat, protože ráda zlobím; a klečím, protože já jsem to chtěla.

Nechci muže, který si mě povede na vodítku. Nejsem pes. Ale pokud mi muž bude naslouchat, pokud mě bude chtít rozesmát, pokud k nějakému muži budu vzhlížet, pak sama dám pryč vlasy z šíje.

 

PS: Já vám to říkala….

Publikováno: 04.05.2021 v 13:32
Přečteno: 118×

Jsem submisivní?

Často mluvím sama k sobě. Dnes večer při žehlení si říkám: „Já než se rozhoupu, budou další Vánoce.“ Ale rozhoupat k čemu. Chodí mi zprávy „jaké praktiky máš ráda“, „koho tady hledáš“…  Neznám odpověď.  Při zprávě „Ahoj subinko“ obrací se moje oči v sloup. Pak chodí milé zprávy, prostě jen tak obyčejná slova. Ty mám ráda.

Myslím, že hodně lidí mě tady pochopilo špatně. Mám často tendence mluvit či psát, řekněme, vzletně…? Jsou sny, jsou fantazie, jsou představy, při kterých se rozbuší srdce. Jsou touhy, kterými se necháváme před usnutím ukolébat. Hezčí je realita. Měla by být. Než snít je hezčí povznést se nad obyčejnými věcmi a kochat se maličkostmi. Sednout si k vodě a házet žabky v létě, v zimě poslouchat, jak pod botami křupe sníh, nebo si dokolečka dokola pouštět kouzelnou Julee Cruise.

Ještě před rokem jsem říkávala, že pro toho, koho mám skutečně ráda, bych se rozdala. Netušila jsem, jak moc. Jsem proto submisivní?

Není naše rozpoložení alespoň částečně ovlivněno osobou, se kterou chceme skutečně být? A nemělo by to tak správně být, a tedy každý z nás být v opravdovém vztahu submisivní? Co vše je člověk v opravdovém vztahu schopen udělat pro toho druhého nebo čeho všeho je člověk schopen se pro druhého vzdát?

Nikdy dřív bych neřekla chci obojek a chci ho nosit a chci, aby to druzí viděli. Teď si to říkám. A jsem rozčarovaná sama sebou. Ale čí obojek. Jak protnout tento svět s tím obyčejným. A když jej nikdy nedostanu, když budu jen obyčejně šťastná s někým milým a hodným a pozorným, je to málo? A chci někoho milého a hodného a pozorného? Čeho já sama jsem schopná se vzdát, abych byla šťastná.

PS: Probůh už někdo taky něco napište, ať trapně nevisím na prvním místě.

PS2: Musí to ale ze mě.

Publikováno: 01.05.2021 v 21:07
Přečteno: 114×

Bylo by hezké...

Bylo by hezké mít své místo. Bylo by hezké vědět, kam patřím. Bylo by jednodušší být ovečkou ve stádě, večer pustit televizi a koukat na hloupé seriály. Bylo by krásné nad vším tak nehloubat. Bylo by příjemné být hrdá na svou hrdost, namísto abych ji proklínala, protože mi ztrpčuje život. Bylo by skvělé umět říkat slova v pravou chvíli, a ještě skvělejší by bylo umět mlčet, když slova nemají být vyřčena.

Bylo by skvělé umět se odhodlat. Bylo by osvobozující přestat se bát. Bylo by nádherné, kdybych se přestala třást.

Bylo by překrásné nechat se spoutat. Bylo by nádherné nechat se vést a mít při tom hlavou vztyčenou. Bylo by skvostné s hrdostí pokleknout a najít své místo.

Se vztyčenou hlavou koukám na talíř, na němž nesu svou hlavu jako jablko.

Publikováno: 22.04.2021 v 21:04
Přečteno: 115×

Archív

05/2104/21