Jsem submisivní?

Často mluvím sama k sobě. Dnes večer při žehlení si říkám: „Já než se rozhoupu, budou další Vánoce.“ Ale rozhoupat k čemu. Chodí mi zprávy „jaké praktiky máš ráda“, „koho tady hledáš“…  Neznám odpověď.  Při zprávě „Ahoj subinko“ obrací se moje oči v sloup. Pak chodí milé zprávy, prostě jen tak obyčejná slova. Ty mám ráda.

Myslím, že hodně lidí mě tady pochopilo špatně. Mám často tendence mluvit či psát, řekněme, vzletně…? Jsou sny, jsou fantazie, jsou představy, při kterých se rozbuší srdce. Jsou touhy, kterými se necháváme před usnutím ukolébat. Hezčí je realita. Měla by být. Než snít je hezčí povznést se nad obyčejnými věcmi a kochat se maličkostmi. Sednout si k vodě a házet žabky v létě, v zimě poslouchat, jak pod botami křupe sníh, nebo si dokolečka dokola pouštět kouzelnou Julee Cruise.

Ještě před rokem jsem říkávala, že pro toho, koho mám skutečně ráda, bych se rozdala. Netušila jsem, jak moc. Jsem proto submisivní?

Není naše rozpoložení alespoň částečně ovlivněno osobou, se kterou chceme skutečně být? A nemělo by to tak správně být, a tedy každý z nás být v opravdovém vztahu submisivní? Co vše je člověk v opravdovém vztahu schopen udělat pro toho druhého nebo čeho všeho je člověk schopen se pro druhého vzdát?

Nikdy dřív bych neřekla chci obojek a chci ho nosit a chci, aby to druzí viděli. Teď si to říkám. A jsem rozčarovaná sama sebou. Ale čí obojek. Jak protnout tento svět s tím obyčejným. A když jej nikdy nedostanu, když budu jen obyčejně šťastná s někým milým a hodným a pozorným, je to málo? A chci někoho milého a hodného a pozorného? Čeho já sama jsem schopná se vzdát, abych byla šťastná.

PS: Probůh už někdo taky něco napište, ať trapně nevisím na prvním místě.

PS2: Musí to ale ze mě.

Publikováno: 01.05.2021 v 21:07
Přečteno: 144×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

07/2106/2105/2104/21