Velikonoční zamyšlení

Nežli se to tu zasype různými povídkami na téma plác plác pomlázkou a všelijakým omlazením , když teda ctíme ty tradice, příjemně hřejivé sluníčko a neustále švitoření na toto téma mě přinutilo sem hodit pár písmenek k tématu. 
Bojkotuji je od raného dětství. Nikdy mi nepřišlo normální, jít otevřít dveře, nastavit se a nechat se mlátit od nějakého blbečka , nedej bože příbuzného. Co jsem z toho jako měla mít? A dokonce někomu cpát čokoládu za to. Ani náhodou. Takže každý rok tuto úlohu převzaly mé sestry a já zatvrzele odmítala být přívětivá, když bylo nejhůř, tak jsem se jednoduše někde zamkla. 
Čím jsem byla starší, tím to bylo jednodušší, zamknout se v pokoji (už jen pro jistotu) a pěkně si poležet, popřípadě si číst v klídku. Díky tomu, že jsem byla naprosto neoblíbená, nehrozilo, aby se za mnou hrnuli spolužáci ( ti povětšinou ani netušili, kde bydlím). 
Ale letos vyloženě trpím. Nejsem malé dítě, co by se mohlo schovat pod postel. Nemusím se bát, že by zamnou přišla horda chlapů, ale přece jen pár ví, kde sídlím, tak budu muset přetrpět tu trapnou chvíli, kdy mě navštíví příbuzný či známý přítele se svým malým synkem. 
V práci se ženy baví na to samé téma. Ovšem se shodneme v jedné věci a to, že jakýkoli ožralec má smůlu. Proč by ženská měla otvírat někomu, kdo už má v sobě bůh ví kolikátého panáka a poslouchat jeho koktavou básničku ? Ani omylem! 
Pro mě je nejhorší, že tento tradiční akt beru až moc osobně. Spank byl vždy jedna z mých největších vášní a proto ho chci udržovat v ryze soukromé sféře. Teprve loňský rok jsem poprvé v životě zažila tradiční "pohlazení" díky mé lásce. A absolutně to bylo o něčem jiném. 
Z jedné strany se těším, až budou tyto svátky za mnou a konečně utichnou řečičky na toto téma, ale z druhé strany se těším na to příjemné vzrušení, až nastane Velikonoční pondělí a užiji si ho se svým miláčkem. 
Publikováno: 24.03.2019 14:53
Přečteno:

Princezna Jasmína III.část

Princezna vždy milovala procházky po královských zahradách. I když bylo chladněji, neodradilo jí to od jejích procházek. A samozřejmě i proto, že si na nich mohla dovolit cokoliv se jí zlíbilo. Nevšímala si, kolik úsilí stálo královské zahradníky péče o tak rozlehlé prostory. Král oceňoval náročnou práci svých poddaných a náležitě je odměňoval. Samozřejmě věděl, že jeho rozmazlená dcera přidává pilným pracovníkům každodenní a naprosto zbytečnou práci navíc, ale mlčky to přecházel. Takové období však pro princeznu skončilo. 
Nyní musela vstávat brzo ráno, žádné vyspávání do oběda. Ihned po snídani se pěkně odebrala na vyučování a učila se všem dovednostem, jak se na princeznu sluší. Po obědě nepřipadalo v úvahu, aby lenošila v posteli, ale princi vypisovala stručný přehled o tom, co se naučila. Princ tu byl sice kratičkou chvíli, ale i to stačilo, aby se začaly projevovat postupné změny v princeznině chování. Ale! 
 To by se musel stát učiněný zázrak, aby se princezna začala chovat tak poslušně a mile. Před princem zdánlivě uchovávala tvář hodné krotké princezny, ale sotva se princ vzdálil z jejího dosahu, hodila všechny jeho příkazy za hlavu a dělala si, co chtěla. Tu rozbitá mísa, tu rozšlapaný čerstvý záhonek a dalších pár drobných prohřešků. 
Princ ovšem dobře tušil, co princezna provádí za jeho zády. Byl si dobře vědom, že princezna předstírá svou nevinnost. Jistě po malém , výchovném výprasku se tvářila jako učiněný anděl, ale sotva zadeček přestal štípat, už z princezniných očí sršely nové čertovské plamínky. 
"Den přímo stvořený pro procházku, viďte princezno?" podotkl princ po té, co vyzkoušel princeznu z dnešní výuky. Která dvakrát uspokojivá zrovna nebyla mimochodem. Princezna se na něj zahleděla s nedůvěrou. Co to na ní zase zkouší? "Možná...,pane." odvětila a ledabylým pohledem zhodnotila výhled z okna. Což o to, na procházku by se mileráda vydala, ale s princem by si ji sotva užila. 
"Výborně, tak se připravte a dojděte za mnou k altánku." nevšímal si otrávených pohledů princezny. Jistě, jak mohl očekávat, princezna se loudala, jak nejvíc mohla a klidným tempem si to za ním zamířila, až za dobré třičtvrtě hodiny! Princ zdánlivě mlčky přešel její pozdní příchod. Vždyť on jí to ještě pěkně spočítá... 
Procházeli se podél cestiček obklopené různorodými keři a květinami . Těmi, které princezna ještě nedávno s takovou zálibou ničila. "Máte opravdu krásnou zahradu." kochal se princ. Princezna kývla, ale nic k tomu nedodala. Copak ji zajímá nějaká zahrada?! "Musí to dát spoustu práce, udržovat ji v takovém stavu, aby se z ní mohli všichni těšit. "Hm.." broukla s naprostým nezájmem princezna. 
" O to víc musí mrzet, když ti, kteří vlastníma rukama tvoří tuto krásu, každý den napravují vaše ničivé působení na ní." Princezna se zarazila. "Jsou to hodiny a hodiny navíc, které stráví navíc s vědomím, že na druhý den mohou začínat znovu." 
Tušila, že k něčemu směřuje. Jeho kázání doprovázela dost nepříjemná a až příliš názorná opatření. Sklopila hlavu a přemýšlela, jakou zkratkou by mu utekla zpět do zámku. "Král si práce svých poddaných váží. Proč tedy princezna nenásleduje jeho příkladu?" Zastavil se a upřel na ní pohled. Ten pohled, který říkal: Máte problém, slečinko. 
Procházeli se dál a dál, až postupně došli k menšímu vodnímu toku, který byl okrášlený vrbami. Princezna neměla, co říci na princovou otázku.  Neuvědomovala si však, že za jejími zády se nachází opravdu krásná ukázka, jak přesvědčit slečnu, aby se naučila slušnému chování. 
Princ vytáhl nůž a k obrovskému  překvapení jej předával princezně. "Co to má znamenat?" nechápala a nechala princovu ruku nataženou. "Když se otočíte, věřím, že pochopíte." Princezna se v mžiku otočila, ale stále nenacházela důvod, proč by si měla od prince brát nůž. Snad se zbláznil! 
"Opravdu stále netušíte, princezno? Vzpomeňte si na uplynulý večer..." snažil se osvěžit paměť princezně. 
V mysli ji okamžitě naskočil obrázek její maličkosti a potupného klečení v přítomnosti prince. Nejraději by jej vymazala z paměti, ale tak lehce to bohužel nešlo. 
Rudé tváře princezny dokazovaly princi, že si tuto událost pamatuje až příliš dobře. "To nemyslíte vážně,pane!" ohradila se a založila si rozhořčeně ruce v bok. "Svá slova myslím vždy vážně. To už jste se mohla přesvědčit na vlastní kůži a ne jednou..." 
Vzhledem k tomu, že čtenáři rozmilou princeznu nechali klidně napospas princi, čekal jí další výprask. Nově čerstvými proutky. 
"A to si snad myslíte, že já princezna si budu řezat nějaké proutky, abyste mi jimi nařezal? To určitě!" 
Princ lehce přimhouřil obočí. Neměl potřebu se dohadovat s princeznou. Přistoupil k vrbě a chopil se tedy úkolu sám. Samozřejmě, že princezně to pěkně osladí, ale to bezesporu zjistí brzo sama. 
Princezna cítila, jak jí po těle jemně všechno mravenčí. Zrychloval se jí dech. Očima bedlivě sledovala prince, aniž by chtěla, představovala si, jak opět bude vydána na princi na milost. Jenže ty pocity nebyly tak nepříjemné, jak by měly! 
"Můžeme jít zpět!" zavelel princ posléze k odchodu. Princezna se beze slova zařadila po jeho boku. "Ale ponesete si je sama... A bez řečí!" 
Chvěla se po celém těle, ruka se jí s proutky třásla. Když potkali zahradníka, nejraději by se studem propadla pod zem. Nebylo ani stopy po povýšené princezně. Celou cestu bylo ticho. To ještě více umocňovalo tíži princeznina svědomí. 
Po chvíli došli zpět k altánku. Náhle princ uchopil princeznu za ruku a hrubě ji zatáhl dovnitř. Proutky ji vzal z ruky a přísným pohledem pohlédl na princeznu. "Otočte se." poručil. Pouhá dvě slova spustila takovou bouří emocí, kterou ještě princezna nikdy nezažila. 
Ale už si nedovolila, neuposlechnout jeho pokynů. Argument v jeho levé ruce vypadal až příliš hrozivě. "Opřete se lokty o tu lavičku před vámi." Pomalu, velmi pomalu se skláněla k lavičce, dřevo se ji zadíralo do kůže. "Pořádně se předkloňte.."
Lavička byla nízko nad zemí a to mělo za důsledek krásně vystrčeného zadečku princezny. Přímo lákal k tomu, aby princ vyhrnul šaty a přehodil je přes hlavu princezny. Nyní se už opravdu třásla jako list ve větru. Jenže kdoví, jestli více rozporuplnými pocity nebo chladem, který přicházel zvenčí. 
Bezmocná. 
Pokořená.
V jeho moci. 
"Chtěl jsem být na vás hodný. Ale pořád se mnou bojujete. Já už vám tu vaši tvrdohlavost vyženu z hlavy."  

 Nyní jsem na pochybách. Zaslouží si čtenáři dozvědět se, jak proběhl proutkový výprask? 
Publikováno: 27.01.2019 18:19
Přečteno: 70×

Malá úvaha

Někdy si říkám, kam se poděly všechny ty roky, co už mám za sebou. Kdy jsem začínala jako dychtivá šestnáctka objevovat tento svět a dlouhé hodiny na internátu proklikávala internetové stránky s tématy, na kterými by se má spolubydlící hodně divila. 
Kdy jsem kráčela na svou první spankingovou schůzku a myslela si, kdoví jaká to nejsem rebelka. Očekávala jsem, že se vždy bude všechno točit kolem mě, stačí kývnout a chlap pojede za mnou desítky kilometrů jen za mojí malou osůbkou. Ale brzo se našla jiná, snadno dostupná a znalejší ve světě mužů. 
Tvrdohlavost mi však zůstala. Nikdy nedělám to, co nechci, ať se děje cokoliv. Objevila jsem však v sobě touhu psát o svých prožitcích, snech a touhách. To si nikdy nenechám vzít. Námětů se za těch několik let od prvního akčnění našlo dosti. 
Vzhledem k tomu, že nemám potřebu a nikdy jsem neměla , někam patřit ( brzo jsem pochopila, že pro ostatní budu vždy za tu "divnou" holku), zbylo mnoho a mnoho času na vymýšlení různých slečen, které neradi poslouchají a zaslouží za to svůj trest. 
Dlouho jsem byla přesvědčená, že nebude až tak těžké si najít muže, který mě uspokojí s/m hrátky.  Inu, poněkud jsem se spletla. jak ukázaly následující léta. Většina z nich měla naprosto jiné představy než já.
Ale je to krásné, když jste mužem, kterého z celého srdce milujte, odhalíte mu celou svou duši a on vás nezatratí, ale ještě má snahu vás potěšit v oblasti, ve které nemá zkušenosti. Po malých krůčkách se k sobě přibližujete. A kdybych neměla v sobě hluboce zakořeněné zábrany z pár nepovedených vztahů, bylo by to mnohem snadnější. Ale tak už to bývá. 
Doufám, že se mi podaří vše propojit. A snad v letošním roce přibudou nové a nové příběhy inspirované z mých dalších zážitků. 
Publikováno: 05.01.2019 22:09
Přečteno: 98×

Princezna Jasmína II.část

Princezna se rozhodla, že to princi jen tak nedaruje. Přece si nenechá líbit takové barbarské zacházení s její jemnou kůží! Ležela na bříšku, hlavu podloženou rukama, jenž to byla nejpohodlnější pozice pro její seřezaný zadeček. Nohama komíhala ve vzduchu a usilovně přemýšlela, jak se princi pomstít za jeho chování. Z usilovného přemýšlení nakonec usnula, aniž by tušila, co jí ještě čeká. 
Jeden menší výprask by rozhodně nenapravil princezninu tvrdohlavost a povýšené chování. Jak se hned ukázalo při následující večeři. Princezna se chovala nevýslovně rozmrzele. Jídlo posunovala po talíři sem a tam a po očku sledovala čilou konverzaci tatínka s princem u stolu. Přitom kolem sebe dělala nepořádek jako pětileté dítě. Tu něco upadlo na zem, tu vylila vodu na ubrus. Služky komandovala pro jejich pomalost. Netušíc, že ji princ stále bedlivě pozoruje. 
Předpokládala, že dnešní ponižující zážitek byl naprosto ojedinělý a její tatínek princi vysvětlí, že takovým způsobem se s princeznou zacházet nesmí! Netušila však, že zatímco trucovala ve své komnatě, král sepsal s princem dohodu, která by se ji pranic nelíbila, kdyby měla možnost si ji přečíst. 
Po večeři, která se zdála princezně nudná a nekonečná se těšila, jak si zaleze do postele a bude spřádat plány, jak odstranit prince z královského zámku. Jaké bylo její překvapení, když po té, co ji služky připravily do lože, vstoupil dovnitř princ! 
"Co tu děláte?" vykřikla, aniž by se starala o dekorum. Služky tiše jako myšky odešly a nechaly princeznu na pospas princi. 
"Snad jste si nemyslela, že vám vaše chování při večeři jen tak projde?" 
Princezna v lehké košilce a županu pod kolena stála u postele. Princ se jakoby mimochodem přibližoval k princezně. 
"Neříkejte, vy jste si všiml, že tam jsem?" svévolně sklouzla k vykání. Princ se zasmál. "Na to nejste zvyklá,že? Aby vaše maličkost zůstala bez povšimnutí..." Už byl skoro u ní, stačilo natáhnout ruku a dotkl by se princezny. 
"Ale nebojte. Nyní si mé pozornosti užijete do sytosti." Přitáhl si ji pomocí pásku od županu. Princezně se samozřejmě takové chování nelíbilo a odtáhla se od něj. Ale marně. "Zavolám stráže!" vyhrožovala. To prince nesmírně pobavilo. "To klidně můžete. Ale od klečení vás to již nezachrání. "
"Klečení?! Co si to dovolujete!"  Divokým pohledem pohlédla do jeho tmavých očí. "Ano, klečení. Od dnešního večera až do dne, kdy uznám, že to již není potřeba, budete klečet u této postele." Z plna hrdla se rozesmála. "Já nikdy klečet nebudu! Nikdy, nikdy, nikdy!" 
Princ pokládal za zbytečné vysvětlovat princezně jeho pravidla. Měl rád názorné ukázky. Jednoduše si přitáhl princeznu k sobě, když si sedal na postel a přehnul si ji přes koleno. Vyhrnul ji župan i košilku. Na zadečku měla jemné stopy po jeho první ukázce, jak dopadne dívka, která ho neposlechne. 
Princezna by jistě nečekala, že má za zády schovanou vařečku. Ta už ji jistě přesvědčí, že klečení bude ještě ta mírná část jeho výchovy. "Tak teď mě dobře poslouchejte, princezno." zkroutil ruce princezně za zády. " Je jen na vás, jak dlouho vás budu vyplácet tímto nástrojem. Plesk!" vařečka mlaskla o vyšpulenou půlku zadečku. "Věřím, že změníte názor na klečení. Neboť moje vařečka bude tak dlouho tancovat na vašem pozadí, dokud mě neodprosíte, neomluvíte se za vaše nevhodné chování a nepůjdete si kleknout na čtvrt hodiny!" 
To víš že jo, pomyslela si princezna. Snažila se z jeho sevření vykroutit, ale vůbec se jí to nedařilo. Princ rozhodně nelenil a pravidelnými údery vyplácel princeznu. Ranu za ranou. Pěkně střídal místečka na zadečku princezny. 
Princezna se kupodivu neprojevovala. Kdokoliv by čekal, že bude naříkat a brečet. Jenže princezna zarputile mlčela a jen pevně stisknuté rty jevily známky bolesti, kterou se snažila snést. Ovšem bylo to stále horší a horší. Princ neměl v úmyslu jen tak přestat a pochopil, o co se princezna snaží. A proto se rozhodl, že jí vyvede trochu z míry. 
Zničehonic ji postavil zpět na nohy. "Svléknout!" poručil hrubě. Princezna se šokovaně nadechla. "Ani mě nenapadne!" 
"Buď se okamžitě svléknete nebo vás nechám přivázat na nádvoří a zbičuji vás!" 
Princezna ohromeně zalapala po dechu. Chtěla mu něco plivnout do tváře, ale zabránil ji v tom strach. Co když by to opravdu udělal? 
"Jak jste se rozhodla?" nutil ji k odpovědi. Princezna sklopila zahanbeně hlavu a nemotorně si rozvazovala uzel na županu. Nechala ho pomalu sklouznout z ramen a odhalila tenkou, bílou košilku ozdobenou krajkou. 
"Pokračujte..." vybídl ji, když viděl, že se jí do dalšího svlékání nechce. Byl si dobře vědom, co udělá s princeznou vědomí nahoty. Ale nic jiného si nezaslouží. "Dobře. Zítra ráno v osm vás veřejně zbičuji před všemi poddanými a králem!" 
"Ne!" vykřikla princezna. Uchopila lem košilky a sundala si tkaninu, která odhalila její nevšední krásu. Slzy pokoření měla na krajíčku. Choulila se studem, aniž by si všimla, že její bradavky jsou napnuté jako hroty. Princi to však neuniklo. Ale kvůli tomu tu nebyl. 
Znovu si přehnul princeznu přes koleno. A než by napočítal do tří, už vařečka znovu tvrdě vyplácela nezbedný zadeček princezny. Nepočítal ,kolikrát se dotkla vařečka začervenalé kůže na zadečku. Princezna prožívala muka, když ji pleskl dvakrát rychle za sebou nebo i vícekrát. Snažila se z jeho sevření vyprostit, jak jen to šlo, ale princ si ji dobře držel, aby mu nevyklouzla. 
"Už dost prosím!" poprvé zavzlykala nahlas princezna. "To je dost málo na to, abych s tím přestal. Myslíte si snad, že mi přikážete a já váš rozkaz hned splním? To těžko, princezno!" 
Vařečka se čile seznamovala se stehny princezny. Princezně kanuly slzy z očí, zadeček jí štípal a ona si přála, aby se princ propadl do samotného pekla. Copak, ona ctěná princezna , má odprošovat nějakého prince? Jenže čím déle trval souboj její tvrdohlavostí s rozumným uvažováním, tím více bylo těžší vydržet výprask od prince. Byla naprosto bezradná a zoufalá. Co má učinit ? 
"Omlouvám se..." šeptla ve chvíli , kdy se princ natahoval, aby se vařečka zakousla do zadečku princezny. Princova ruka s vařečkou pomalu klesla. "A dál? To je málo na to, jak jste se chovala u večeře." A znovu se napřáhl. "Auu, dost, prosím!" 
"Už jste připravená na pořádnou omluvu?" Lehce škádlil vařečkou dívčin zadeček, až ji naskočila husí kůže. 
"Ano, prosím." Princ tedy opět zanechal vyplácení. Princezna odmítala uslzenýma očima pohlédnout do princových očí. " Omlouvám se." pokorně promluvila princezna. 
Samozřejmě taková omluva byla pro prince výsměchem. "Kdepak, hezky na kolena, princezno. Hned!" poručil, uchopil prsty princeznu za bradu a donutil ji se mu zpříma dívat do tváře. "Nebo si to chcete zopakovat?" 
Princezna mlčky zavrtěla hlavou a neochotně si klekla k jeho nohám. Princ od ní trochu odstoupil. "Ruce za záda, vyrovnat hruď." poručil. Princezna užuž chtěla něco namítnout, ale vařečka ležící kousek od ní, ji donutila poslechnout jeho rozkazy. Styděla se nesmírně, když se nacházela v této pokorné pozici. Princ ji jemné uchopil za její dlouhé prameny vlasů. "Nyní si rád poslechnu vaši omluvu,princezno." 
 Princezna se pokorně omlouvala, ale uvnitř ní to vřelo. " Od dnešního dne mi budete říkat pane. Kdykoliv zapomenete, trest vás za to nemine. Je vám to jasné?" Princezna si samozřejmě neodpustila být rozpustilá i v takové nemilé situaci. "Když ja zapomínám velice často."zdánlivě nevinně namítala. 
         "V tom případě si to klečení prodloužíte o čtvrt hodiny. Natáhněte ruce." přikázal. Princezna ohromena takovým absurdním požadavkem, pohrdavě odfrkla. "Ani mě nehne!" Hned byl důvod vzít opět vařečku do ruky. A plesk! Jednou, dvakrát, třikrát na stejné místo. A bylo po vzdoru. 
          Na špičky prstů umístil vařečku. "Jestli vám spadne, tak další den pocítíte, jak chutná čerstvý proutek!" 

Co myslíte, spadla vařečka z rukou princezny? Pokračování příště
 
Publikováno: 30.12.2018 17:23
Přečteno: 94×

Princezna Jasmína I. část


V zámku, který byl tak nádherný,že se vám tou nebeskou krásou až tajil dech, žila velmi vzpurná princezna. Mohla se pyšnit tou nejvznešenější chůzí, nejkrásnějšími šaty, s nádherně dlouhými vlasy, ale i pěkně ostrým jazýčkem. Její otec, který kraloval již dlouhá léta své zemi, si s ní už pomalu nevěděl rady. Starostmi mu již dávno zbělely vlasy, přibylo vrásek od neustálého mračení nad nezdárným chováním jeho dcerky. 
Jak jen má naučit svou dceru poslušnému chování ? Jeho manželka žel bohu zemřela, když byla ještě holčička malá. A malou slečnu od té doby všichni rozmazlovali. Sám si musel přiznat, že i on přispěl k dnešnímu rozpustilému chování jeho jediné dcery. Nic se jí nikdy nezakazovalo. Kdo by se o to, byť jen pokusil, vystavil vy se nesnesitelnému křiku a zlostného dupání od umíněné princezny. 
Na co ukázala, to taky dostala. Jestliže princeznička má o půlnoci chuť na zmrzlinový pohár, okamžitě musí být její přání splněno. Celé dny také trávila poletováním po zahradě a nedělala si žádné starosti, že často svou nepozorností zničí nějakou vzácnou květinu nebo okrasný keř. Dokonce, když se obzvlášť nudila, ničila a rozbíjela věci kolem sebe, ale samozřejmě si nikdo nedovolil říct, že se to nesmí dělat. Neboť princezna byla velice drzá a s každým se ihned s radostí hádala, a to tak dlouho, dokud dotyčný raději neustoupil aby se vyhnul dalším únavným střetům. 
Princezna dovršila osmnácti let a její neposlušné chování bylo naprosto nezvladatelné. Nikdo nevěděl, co si s ní počít. Král byl velmi zoufalý a bál se, že kvůli její nesnesitelné povaze si jí žádný princ nevezme. Vždyť už se rozneslo i do okolních království , že princezna Jasmína je drzá a nezbedná slečna, která si vždy prosadí svou. Král stárnul a věděl, že své dceři bude muset najít vhodného ženicha, aby mohl odejít s pocitem, že o království je dobře postaráno. Raději ani nepomyslel na Jasmínu jako na budoucí královnu, i když se těmto strastiplným myšlenkám neubránil. 
Až jednoho dne,kdy se právě procházel po královské zahradě, která díky princezně moc královsky nevypadala, dostal nápad. V dalekém království žil osamocený druhorozený princ, který měl pověst nejpřísnějšího muže široko daleko. Ihned ze zahrady odešel, aby mohl napsat princi dopis.... 
V posledních týdnech zlobila nepřetržitě a vyváděla ty největší schválnosti, které dovedla. Král mohl kárat svou dceru, jak chtěl, ale stejně nakonec dosáhla svého princezna. 
O tři týdny později přijel na královský dvůr překrásný kočár s erbem království Černé růže. Král netrpělivě očekávanou návštěvu s radostí přivítal. Princ neměl svou pověst jen tak pro nic za nic. Jeho tvář vzhlížela velmi krutě a přísně. Pečlivě se rozhlížel kolem sebe a všímal si každého detailu. Majestátně vstoupil do zámku s veškerou úctou, kterou mu projevili všichni, vyjma princezny, která bděla ve svých komnatách. 
Král vedl svého důležitého hosta do přijímací místnosti, hleděl na něj s určitou bázní. Z princových očí vyzařovala tvrdost a rozhodnost. Mohl se nyní přesvědčit na vlastní oči, že pověst o princi nelhala. 
"Jestli tomu správně rozumím, chcete po mně, abych naučil princeznu Jasmínu, jak se má chovat mladá dáma."  promluvil princ. Král přikývl na souhlas a zahanbeně sklopil zrak, neboť se styděl, že nedokáže přimět vlastní dceru k poslušnosti. "Nedělejte si starosti. Nebude to poprvé, co jsem napravoval nezbednou duši nevychované princezně." pousmál se. Ale byl to úsměv, který králi trochu nahnal strach.
Princezna Jasmína právě odpočívala jako každé odpoledne. Nesměl ji nikdo vyrušovat. Pokud se někdo odvážil princezničku rušit, stala se ještě v protivnější a uřvanější stvoření, než byla. Ještě netušila, že těmto dnům je konec. Princ nechtěl promeškat žádnou chvíli a okamžitě nechal zavolat princeznu k nim. 
Princezna se dostavila až za půl hodiny a vypadala velice rozzuřeně. Nevšímala si neznámého hosta a zlostně se obrátila k otci. "Výslovně jsem žádala, abyste mě nerušili. Jak jste si mohl něco takového dovolit!" Z očí princezny sršely blesky vzteku a ještě si netrpělivě podupávala jakoby marnila svůj drahocenný čas. 
Nežli se král chopil pádné odpovědi, zasáhl princ. "Ne, pane králi, tohle si vezmu již na starost já. Mohl bych vás požádat prosím, abyste odešel? Rád bych si s vaší dcerou promluvil o samotě." Král se ani nedostal k odpovědi. Přerušil ho zlostný výkřik princezny. "Co si o sobě myslíš sakra?! Nemám zájem mluvit s tebou mluvit."  
S rychlostí tygra vstal ze židle a popadl její ruku. "Okamžitě mě pusť! Co si to dovoluješ k princezně!" Král pod princovým pohledem odešel z místnosti, aniž by si všímal výkřiků dcery. Princ si sedl zpět na židli, aniž by pustil princezninu ruku.
"Kdo sakra jsi? Jak se opovažuješ na mě sáhnout? Na urozenou princeznu!" pohrdavě se něj podívala a zlostně zacloumala rukou v jeho sevření, avšak marně. Princ  s ní silně trhl dopředu, až přepadla přes jeho kolena. Pobouřeně se zachytila rukama o zem a snažila se mermomocí  dostat zpět nahoru. Měla ale smůlu, její těžké šaty jí to naprosto znemožnily. 
"Okamžitě mě postav jako. Přikazuji ti to!" vykřikla a kopala půvabnýma nožkama ve vzduchu. Princ ji samozřejmě neměl v úmyslu pustit. Naopak ještě více vyhrnul její sukně přes hlavu princezny. Naskytl se mu pohled na kalhotky z bavlny, které vzápětí stáhl ke kolenům a odtud ladně sklouzly ke štíhlým kotníkům mladé neposluchy. 
Nebylo to poprvé, kdy měl ohnutou přes koleno neposlušnou holku. Přesto ho stále dokázal ohromit vždy pohled na neposkvrněný zadeček dívky. Princezna Jasmína měla krásné sametovou kůži, hladkou jako alabastr. Zadeček bělostný jako sníh, ovšem ne nadlouho. Nadále se nerozmýšlel a začal vyplácet ctěnou princeznu s důkladností a pečlivostí. 
Nepřekvapilo ho, když se mu snažila vykroutit nebo ho aspoň kopnout, ale on byl na takovou situaci připravený a o to více použil síly. Princezna začala brečet, myslejíc, že tím obměkčí toho muže. Byly to hlasité a zoufalé vzlyky. "Pozdě roníte slzy, princezno. Neodejdu z tohoto zámku, dokud si nebudu jistý, že jsem z neposlušné princezny, vychoval příkladnou dámu." 
Princezna Jasmína se nezmohla na jediné slovo, jen vytrvale plakala. Bylo to velice zahanbující vystavovat se tímto způsobem naprosto cizímu člověku. V životě nezažila nic tak ponižujícího. Plakala a plakala, dokud její vzlyky nepřešly v tiché kňourání. 
"Jak si můžete dovolit neposlouchat svého otce? Vytrvale vyplácel zadeček neposlušné majitelky. Neviděl jediný důvod, proč by jí měl šetřit. Když už měla pozadí celé červené a horké, na chvíli se přesunul na stehna. To bylo křiku! Uměl si představit, jak se teď za dveřmi tísní sloužící a škodolibě se posmívají princezně. Princezna je bita jako malá, umouněná holka. 
"Už dost!" přikázala princi bezradně. "Vy mi nemáte, co přikazovat princezno!" Zadeček měla už jako zralou jahodu, ale to prince nezastavilo. Až po notně dlouhé chvíli, ustal ve své činnosti.
Pomohl ji vstát, aniž by jí předtím natáhl kalhotky. Princezna si to uvědomila, jakmile před ním opět stála. Pobouřeně na něj pohlédla. Již chtěla vyslovit něco velmi ostrého, ale zastavil ji princův pohled. Pohybem ji naznačil, že si ji stáhne opět k sobě, princezna se natolik polekala, že chtěla ustoupit dozadu, ale kalhotky způsobily její pád na pěkně tvrdou zem. 
"Co tak koukáš! Pomoz mi vstát, přikazuji ti to!" Bolestně sykla, nejen díky nepříjemnému pádu, ale i seřezanému zadečku. "Proč bych to dělal?" Princezna na něj zůstala šokovaně zírat. Ještě nikdo si nedovolil neuposlechnout její rozkaz. Zlostně plácla o podlahu. "Jsem princezna přece. Přikázala jsem ti to!" 
"Budeš muset o to pěkně poprosit, má milá. A s vykáním!" 
"Já a prosit? Nikdy!!
"V tom případě, tu budete sedět až do rána." 
Princezna tiše zuřila. V duchu ho nazývala všemožnými neslušnými výrazy, na které si vzpomněla. Nejhorší ovšem bylo, že bez pomoci nevstane. 
"Já...musíte ehm, chtěla bych... chci," zajíkala se princezna. Princ nadále setrvával v mlčení, ale potají se dobře bavil. Několikrát se zhluboka nadechla. "Prosím..." 
Princ se k ní otočil. "O co prosíte?" Její oči se vpily do těch jeho. Nakonec to ale byla princezna, která uhnula pohledem. "Mohl byste mi prosím, pomoci vstát?" Sama svůj hlas nepoznávala. Konečně se dočkala pomoci od prince. Avšak kalhotky stále zůstaly dole. "Pokud se budete chtít v pořádku vrátit do svých komnat, buď si kalhotky sundáte nebo si je necháte ode mě obléct. Co si vyberete?" 
Princezna se začervenala při myšlence na druhou variantu. Raději kalhotky odhodila ze střevíčků. Nasupeně se otočila princi k zády a uháněla od něj, co nejrychleji pryč. Princ ji mohl jednoduše chytit, ale usoudil, že ji nechá v klamném zdání, že vyhrála. Přesto si neodpustil, za ní zavolat, než se mu ztratila z očí. "Ještě jsme spolu ani zdaleka neskončili, princezno!" Buch! Dveře práskly s ohromnou razanci. 
Pokračování příště ... 


Publikováno: 14.11.2018 16:05
Přečteno: 131×

Archív

03/1901/1912/1811/1801/1712/1608/16

O mně

Jsem tvrdohlavá a na první pohled nevinná.
Autorka blogu
avatar
26,4 let