Princezna Jasmína I. část


V zámku, který byl tak nádherný,že se vám tou nebeskou krásou až tajil dech, žila velmi vzpurná princezna. Mohla se pyšnit tou nejvznešenější chůzí, nejkrásnějšími šaty, s nádherně dlouhými vlasy, ale i pěkně ostrým jazýčkem. Její otec, který kraloval již dlouhá léta své zemi, si s ní už pomalu nevěděl rady. Starostmi mu již dávno zbělely vlasy, přibylo vrásek od neustálého mračení nad nezdárným chováním jeho dcerky. 
Jak jen má naučit svou dceru poslušnému chování ? Jeho manželka žel bohu zemřela, když byla ještě holčička malá. A malou slečnu od té doby všichni rozmazlovali. Sám si musel přiznat, že i on přispěl k dnešnímu rozpustilému chování jeho jediné dcery. Nic se jí nikdy nezakazovalo. Kdo by se o to, byť jen pokusil, vystavil vy se nesnesitelnému křiku a zlostného dupání od umíněné princezny. 
Na co ukázala, to taky dostala. Jestliže princeznička má o půlnoci chuť na zmrzlinový pohár, okamžitě musí být její přání splněno. Celé dny také trávila poletováním po zahradě a nedělala si žádné starosti, že často svou nepozorností zničí nějakou vzácnou květinu nebo okrasný keř. Dokonce, když se obzvlášť nudila, ničila a rozbíjela věci kolem sebe, ale samozřejmě si nikdo nedovolil říct, že se to nesmí dělat. Neboť princezna byla velice drzá a s každým se ihned s radostí hádala, a to tak dlouho, dokud dotyčný raději neustoupil aby se vyhnul dalším únavným střetům. 
Princezna dovršila osmnácti let a její neposlušné chování bylo naprosto nezvladatelné. Nikdo nevěděl, co si s ní počít. Král byl velmi zoufalý a bál se, že kvůli její nesnesitelné povaze si jí žádný princ nevezme. Vždyť už se rozneslo i do okolních království , že princezna Jasmína je drzá a nezbedná slečna, která si vždy prosadí svou. Král stárnul a věděl, že své dceři bude muset najít vhodného ženicha, aby mohl odejít s pocitem, že o království je dobře postaráno. Raději ani nepomyslel na Jasmínu jako na budoucí královnu, i když se těmto strastiplným myšlenkám neubránil. 
Až jednoho dne,kdy se právě procházel po královské zahradě, která díky princezně moc královsky nevypadala, dostal nápad. V dalekém království žil osamocený druhorozený princ, který měl pověst nejpřísnějšího muže široko daleko. Ihned ze zahrady odešel, aby mohl napsat princi dopis.... 
V posledních týdnech zlobila nepřetržitě a vyváděla ty největší schválnosti, které dovedla. Král mohl kárat svou dceru, jak chtěl, ale stejně nakonec dosáhla svého princezna. 
O tři týdny později přijel na královský dvůr překrásný kočár s erbem království Černé růže. Král netrpělivě očekávanou návštěvu s radostí přivítal. Princ neměl svou pověst jen tak pro nic za nic. Jeho tvář vzhlížela velmi krutě a přísně. Pečlivě se rozhlížel kolem sebe a všímal si každého detailu. Majestátně vstoupil do zámku s veškerou úctou, kterou mu projevili všichni, vyjma princezny, která bděla ve svých komnatách. 
Král vedl svého důležitého hosta do přijímací místnosti, hleděl na něj s určitou bázní. Z princových očí vyzařovala tvrdost a rozhodnost. Mohl se nyní přesvědčit na vlastní oči, že pověst o princi nelhala. 
"Jestli tomu správně rozumím, chcete po mně, abych naučil princeznu Jasmínu, jak se má chovat mladá dáma."  promluvil princ. Král přikývl na souhlas a zahanbeně sklopil zrak, neboť se styděl, že nedokáže přimět vlastní dceru k poslušnosti. "Nedělejte si starosti. Nebude to poprvé, co jsem napravoval nezbednou duši nevychované princezně." pousmál se. Ale byl to úsměv, který králi trochu nahnal strach.
Princezna Jasmína právě odpočívala jako každé odpoledne. Nesměl ji nikdo vyrušovat. Pokud se někdo odvážil princezničku rušit, stala se ještě v protivnější a uřvanější stvoření, než byla. Ještě netušila, že těmto dnům je konec. Princ nechtěl promeškat žádnou chvíli a okamžitě nechal zavolat princeznu k nim. 
Princezna se dostavila až za půl hodiny a vypadala velice rozzuřeně. Nevšímala si neznámého hosta a zlostně se obrátila k otci. "Výslovně jsem žádala, abyste mě nerušili. Jak jste si mohl něco takového dovolit!" Z očí princezny sršely blesky vzteku a ještě si netrpělivě podupávala jakoby marnila svůj drahocenný čas. 
Nežli se král chopil pádné odpovědi, zasáhl princ. "Ne, pane králi, tohle si vezmu již na starost já. Mohl bych vás požádat prosím, abyste odešel? Rád bych si s vaší dcerou promluvil o samotě." Král se ani nedostal k odpovědi. Přerušil ho zlostný výkřik princezny. "Co si o sobě myslíš sakra?! Nemám zájem mluvit s tebou mluvit."  
S rychlostí tygra vstal ze židle a popadl její ruku. "Okamžitě mě pusť! Co si to dovoluješ k princezně!" Král pod princovým pohledem odešel z místnosti, aniž by si všímal výkřiků dcery. Princ si sedl zpět na židli, aniž by pustil princezninu ruku.
"Kdo sakra jsi? Jak se opovažuješ na mě sáhnout? Na urozenou princeznu!" pohrdavě se něj podívala a zlostně zacloumala rukou v jeho sevření, avšak marně. Princ  s ní silně trhl dopředu, až přepadla přes jeho kolena. Pobouřeně se zachytila rukama o zem a snažila se mermomocí  dostat zpět nahoru. Měla ale smůlu, její těžké šaty jí to naprosto znemožnily. 
"Okamžitě mě postav jako. Přikazuji ti to!" vykřikla a kopala půvabnýma nožkama ve vzduchu. Princ ji samozřejmě neměl v úmyslu pustit. Naopak ještě více vyhrnul její sukně přes hlavu princezny. Naskytl se mu pohled na kalhotky z bavlny, které vzápětí stáhl ke kolenům a odtud ladně sklouzly ke štíhlým kotníkům mladé neposluchy. 
Nebylo to poprvé, kdy měl ohnutou přes koleno neposlušnou holku. Přesto ho stále dokázal ohromit vždy pohled na neposkvrněný zadeček dívky. Princezna Jasmína měla krásné sametovou kůži, hladkou jako alabastr. Zadeček bělostný jako sníh, ovšem ne nadlouho. Nadále se nerozmýšlel a začal vyplácet ctěnou princeznu s důkladností a pečlivostí. 
Nepřekvapilo ho, když se mu snažila vykroutit nebo ho aspoň kopnout, ale on byl na takovou situaci připravený a o to více použil síly. Princezna začala brečet, myslejíc, že tím obměkčí toho muže. Byly to hlasité a zoufalé vzlyky. "Pozdě roníte slzy, princezno. Neodejdu z tohoto zámku, dokud si nebudu jistý, že jsem z neposlušné princezny, vychoval příkladnou dámu." 
Princezna Jasmína se nezmohla na jediné slovo, jen vytrvale plakala. Bylo to velice zahanbující vystavovat se tímto způsobem naprosto cizímu člověku. V životě nezažila nic tak ponižujícího. Plakala a plakala, dokud její vzlyky nepřešly v tiché kňourání. 
"Jak si můžete dovolit neposlouchat svého otce? Vytrvale vyplácel zadeček neposlušné majitelky. Neviděl jediný důvod, proč by jí měl šetřit. Když už měla pozadí celé červené a horké, na chvíli se přesunul na stehna. To bylo křiku! Uměl si představit, jak se teď za dveřmi tísní sloužící a škodolibě se posmívají princezně. Princezna je bita jako malá, umouněná holka. 
"Už dost!" přikázala princi bezradně. "Vy mi nemáte, co přikazovat princezno!" Zadeček měla už jako zralou jahodu, ale to prince nezastavilo. Až po notně dlouhé chvíli, ustal ve své činnosti.
Pomohl ji vstát, aniž by jí předtím natáhl kalhotky. Princezna si to uvědomila, jakmile před ním opět stála. Pobouřeně na něj pohlédla. Již chtěla vyslovit něco velmi ostrého, ale zastavil ji princův pohled. Pohybem ji naznačil, že si ji stáhne opět k sobě, princezna se natolik polekala, že chtěla ustoupit dozadu, ale kalhotky způsobily její pád na pěkně tvrdou zem. 
"Co tak koukáš! Pomoz mi vstát, přikazuji ti to!" Bolestně sykla, nejen díky nepříjemnému pádu, ale i seřezanému zadečku. "Proč bych to dělal?" Princezna na něj zůstala šokovaně zírat. Ještě nikdo si nedovolil neuposlechnout její rozkaz. Zlostně plácla o podlahu. "Jsem princezna přece. Přikázala jsem ti to!" 
"Budeš muset o to pěkně poprosit, má milá. A s vykáním!" 
"Já a prosit? Nikdy!!
"V tom případě, tu budete sedět až do rána." 
Princezna tiše zuřila. V duchu ho nazývala všemožnými neslušnými výrazy, na které si vzpomněla. Nejhorší ovšem bylo, že bez pomoci nevstane. 
"Já...musíte ehm, chtěla bych... chci," zajíkala se princezna. Princ nadále setrvával v mlčení, ale potají se dobře bavil. Několikrát se zhluboka nadechla. "Prosím..." 
Princ se k ní otočil. "O co prosíte?" Její oči se vpily do těch jeho. Nakonec to ale byla princezna, která uhnula pohledem. "Mohl byste mi prosím, pomoci vstát?" Sama svůj hlas nepoznávala. Konečně se dočkala pomoci od prince. Avšak kalhotky stále zůstaly dole. "Pokud se budete chtít v pořádku vrátit do svých komnat, buď si kalhotky sundáte nebo si je necháte ode mě obléct. Co si vyberete?" 
Princezna se začervenala při myšlence na druhou variantu. Raději kalhotky odhodila ze střevíčků. Nasupeně se otočila princi k zády a uháněla od něj, co nejrychleji pryč. Princ ji mohl jednoduše chytit, ale usoudil, že ji nechá v klamném zdání, že vyhrála. Přesto si neodpustil, za ní zavolat, než se mu ztratila z očí. "Ještě jsme spolu ani zdaleka neskončili, princezno!" Buch! Dveře práskly s ohromnou razanci. 
Pokračování příště ... 


Publikováno: 14.11.2018 16:05
Přečteno: 80×

Rozkoš

Rozkoš... To sladké slovo plné hříchu. Ta nezbednice právě víří ve své kouzelné podobě uvnitř mě. Přitiskla se k mé duši, natahuje se a rozpíná po celé postavě. A já ji to dovolím. Důvěřivě se svěřím do její omamné péče a nechám se zaplést do pavučiny utkané z mých tajných přání.
Rozkoš. Rozplývá se po mé sametové pleti. Pomalu klouže dolů z odhalených ramen, ulpí na malý moment na ňadrech, něžně se dotkne temných hrotů a s elegancí baletky sklouzne k bříšku. V mžiku vyšle paprsek chvění, který se rozšíří do celého těla. 
Rozkoš. Stát tu v kalhotkách a čekat. Vědět, že za pár minut se budu třást vzrušením, ale i strachem. Stojím tu ve svých fialových kalhotkách, dívajíc se před sebe na bílou zeď. Slyším, jak se za mnou pohybuješ. Připravuješ dokonalou kulisu pro naše dnešní představení. Hlavní hvězdou této hry bude má drzá maličkost. 
Rozkoš. Pevně zaťala své drápky do mě. Objala mě svou vášní a chtíčem. V nekonečných vlnách mi připomněla, jak svůdnou přítelkyní dokáže být. Stále tu stojím ve svých kalhotkách, pečlivě upravených tak, aby ti byl můj zatím bělostný zadeček kdykoliv k dispozici. Ve chvíli, kdy se ho poprvé dotkneš, se mi ta ďábelská hříšnost rozlévá po celém zadečku. 
Rozkoš. Oči mám již zakryté šátkem, ruce svázané před sebou, opatrnými kroky se přesouvám k posteli. Pomalu vylézám na ní. Mohu se spolehnout jen na to, co uslyším a ucítím. Ulehám na polštář, ruce mi přivážeš k posteli. Ale tím nekončíš. Po té, co mi pomalým, klouzavým pohybem stáhneš kalhotky, mi každou nohu přivážeš k pelesti postele. 
Rozkošná to podívaná. S dychtivým očekáváním vydaná na milost svému pánovi. Ten, který jediný dokáže naplnit mé tužby. 
Rozkoš, ta neúnavná společnice  se mi plazí po jednotlivých částech těla. Z jejích žhavých prstů  prýští ničivá láva slasti. Dotýká se mých hebkých stehen a zadečku. Vychutnávám si tyto chvíle. Chvíle, kdy má pravá osobnost vyplouvá na povrch a převezme vládu nad mou všední podobou. 
Rozkoš. Koupu se v ní. Nechám ji vpíjet do mé vlhké kůže. Nechávám svého pána, aby se potěšil s mým tělem.  Nemusí to být vždy něžné a laskavé. Moje rozkoš se skrývá v bolesti.  
V té štípající bolesti , kdy se mé tělo opájí vzrušením. Kdy se snažím uhýbat jednotlivým dopadům nejrůznějších nástrojů , ale pevně spoutaná nemám šanci. Tohle je moje rozkoš. Být bezmocná v jeho rukou.  Cítit se jako malá holka, co zlobí. Být drzá a neposlušná. A za neposlušnost následuje trest. 
S rozkoší vnímám postupně se zahřívající kůži na zadečku a stehnech. Bolí to. Ale ta bolest je pro mě vysvobozením. Útek od všech těch lidí, co se tváří, že jsem pro ně méně než zrno prachu. Jiskřičky bolesti štípají po těle. 
Už dávno víš, co je pro mě rozkoš. Přesně odhadneš, kdy svou intenzitu zeslabit a kdy naopak stupňovat. Se zatajeným dechem poslouchám tvé kroky a jen odhaduji, jaké nástroje si na můj lákavý zadeček vybereš. 
Je to neskonalá rozkoš , když mi ukazuješ své umění v dráždění. Nepoznávám své tělo. To vždy klidné a poklidně oddychujíc. Svou pevnou dlaní hladíš mé rozechvělé tělo a laskáš se s ním. Potichu sténám a snažím se uvolnit ze spoutaní, ale potají si přeji, aby si pokračoval. 
Hraješ si se mnou. Ukazuješ mi, jak dokážou být tvé prsty krásně něžné. A vzápětí mě dlaní plácneš po zadečku. Cítím , jak se pomalu třesu, jak vystoupám k vyvrcholení samou slastí. Pevně sevřeš mé vlasy a do toho mě neustálé trápíš svými  štiplavými doteky. 
Rozkoš ? Je pro tebe rozkoš , když si mě ohýbáš přes koleno a ukazuješ mi, jak dokážeš být důkladný a přísný? Zadeček sálá teplem. Poprvé vyřknu au a marně uhýbám trestající dlani. Napínám své tělo , bojuji s bolestí. 
Nechci svou rozkoš skrývat. Chci si ji užívat plnými doušky. Chci poznat každé její zákoutí. Pro mě se rozkoš skrývá v té temné bouřce jménem BDSM. Pro mě je rozkoš ve výprascích, svazování. Prahnu po dominanci, důvěře a bolesti. Ale nejspíš tohle nikdy nepochopíš. 

PS: Dávná úvaha z mých začátků. 
Publikováno: 04.11.2018 19:05
Přečteno: 79×

Nostalgie

Pořád se mi nechce věřit, že je již rok 2017. Přijde mi to jako včera, kdy jsem se poprvé přehnula neznámému muži přes koleno a nechala si od něj naplácat. Jenže od tohoto okamžiku uplynulo neuvěřitelných šest let! 
V tu dobu jsem byla na škole a na intru s přístupem na internet, tudíž se nezdálo nic jednoduššího nežli si najít svou spřízněnou duši touto cestou. Nesetkala jsem se s ním po pár napsaných e-mailech. Tuším, že to trvalo nejméně rok, kdy jsem svolila k setkání. A do dnešního dne toho rozhodně nelituji.
Měla jsem podaný inzerát na jednom nejmenovaném serveru, kde jsem hledala někoho, kdo by mi ukázal, jaké to je, když si vás někdo podmaní a nechá vás pocítit svou pádnou dlaň na holém zadečku. Není překvapením, že jsem obdržela mnoho odpovědí od rozličných mužů. Někteří mě nezaujali vůbec, u jiných to po pár napsaných e-mailech vyšumělo do ztracena, ale přesto se našlo pár takových, se kterými to vypadalo nadějně. 
A jedním z nich byl právě ten, který měl tu čest mi pokřtít zadeček sprškou ran rozléhajících se celým pokojem. Pamatuji si matně jeho první odezvu. Popsal mi v něm něco málo o sobě, nastínil mi svou představu, jak by to mohlo probíhat. Posléze jsme si i vyměnili fotky. A tím se zvolna začal otevírat nový svět, ve kterém jsem dodnes. 
Krátce nastíním naši první bezvýpraskovou schůzku. Vyplašená, dychtící a neskutečně nervózní slečna, která stydlivě, ale i zvědavě koukala po mladém, sympatickém muži v čajovně. Mimochodem, ten čaj mi absolutně nechutnal. :-D Konverzace se zvolna stáčela k tématu, kvůli kterému jsme tam seděli. Už tehdy jsem byla malá provokatérka. Když mi řekl, že jsem postavou tak akorát k němu, abych se mu mohla přehnout přes koleno, tušila jsem, že si to co nevidět vyzkouším na vlastní kůži.
A tak se i na příštím setkání stalo. Tentokrát to však bylo malinko jiné. Už jsem věděla, že ten večer zažiji svůj první výprask a nebyla jsem si tak úplně jistá, co z toho vznikne. Bude se mi to líbit? Co když zjistím, že mě to ve skutečnosti nevzrušuje? A hlavně, jak moc to bolí? 
Jenže to bych nebyla já, abych po e-mailech či sms nedráždila. Když nastal čas setkání a kráčela jsem k autu, kde už na mě čekal, srdce mi bušilo jako splašené. Dívala jsem se kradmo na ostatní lidi z intru, kteří seděli venku na lavičkách a pomyslela jsem si, co by asi tak říkali na to, kdyby věděli, co je ve skutečnosti ta nenápadná, šedivá myška ( tak na lidi působím dodnes, alespoň, než mě poznají) zač... 
V autě jsem se tradičně nevyhnula konverzaci na téma, co škola, kterou jsem odbyla pár slůvky. Jak se soustředit na nějakou smysluplnou konverzaci, když už za pár chvil jsem se měla ocitnout sama v podstatě s cizím mužem na hotelovém pokoji a ještě mu odhalit své intimní partie?  
Ten okamžik se nedal oddalovat donekonečna. Netrvalo dlouho a zastavili jsme před jedním hotelem s názvem Podlesí. Moc se mi z auta nechtělo, uvědomovala jsem si, že není cesty zpět a že se to opravdu stane. V hotelu jsem se ocitla poprvé, styděla jsem se na recepci. Kdoví, co si ta paní myslela, když viděla mladého muže se slečnou, který si zarezervoval pokoj na dvě hodinky. Ach ta naivita, je tak sladká. 
Ocitli jsme se na pokoji ve druhém patře. Odložila jsem si kabát, sedla si na židli a s výrazem co nyní? jsem mrkla na něj. Zdánlivě jsem se nudila, vzala do ruky prospekt hotelu a pročítala ho, jako by to byla nejdůležitější věc v tu chvíli. Ve skutečnosti se mi ale hlavou honilo tisíce myšlenek a napjatě očekávala, co se odehraje. 
Po tolika letech si samozřejmě nepamatuji přesný rozhovor, který mezi námi probíhal. Jen vím, že mě požádal, abych si dále odložila oblečení. To jsem neučinila, protože jsem nebyla žádná poslušná ovečka, (kterou ostatně nejsem dodnes). Jen jsem si sundala boty a dál si hrála na stole s mobilem. Chtěl po mně, abych si odskočila na WC. Tím mě poněkud vyhodil z konceptu a nechápavě jsem na něj koukala, proč bych to jako měla dělat. 
Vysvětlil mi, že je to kvůli tomu, aby mě netlačilo bříško, až budu přehnutá přes jeho koleno. Opravdu se to stane? Vůbec se mi do toho nechtělo, hodlala jsem ten, čím dál více se blížící okamžik oddálit co nejdéle, ale to mi nevyšlo ani náhodou. Jak jsem to tak protahovala a protahovala neustálým vymlouváním se, vysloužila jsem si za to jen to, že se mám rovnou vrátit bez kalhot. Cože?! Dech se mi zadrhl v hrdle a nevěřícně jsem na něj koukala plná nepoznaných emocí. O to víc jsem to zdržovala, jenže jeho už to přestalo bavit a přikázal mi, ať tam nechám teda i kalhotky. "A třetí možnost?" vyhrkla jsem zoufale. Avšak žádná třetí možnost již nebyla a neprodleně mě poslal do koupelny. Loudavě jsem se tam vydala, ale vůbec se mi nechtělo. 
Myslíte si, že jsem splnila jeho přání? Kdepak! Do pokoje jsem se vracela oblečená jakoby nic a doufala jsem, že mi to projde. Ten byl zatím pohodlně opřený o parapet a nesouhlasně se na mě díval, když bylo očividné, že jsem jej s klidem ignorovala. Pořád jsem si uchovala rozverný úsměv na tváři, ale pomalu mi docházel humor. Copak provede?
Kráčel vstříc ke mně s jasným úmyslem. Automaticky jsem ustoupila dozadu, ale nebylo mi to nic platné a chytil mě za ruku. Odtáhl mě směrem k posteli, na kterou se posadil.  "Rozepni si kalhoty." 
No to určitě, pomyslela jsem si a bojovně si založila ruce na hrudi. Trochu si povzdechl, přitáhl si mě a zip a knoflík byl na to rozepnutý. Přehnout si mě přes koleno byla pro něj už maličkost. Popsat všechny pocity, kterou mnou cloumaly je opravdu těžké. To vzrušení, uvolnění, ale i malinko strachu. Trochu nemotorně jsem si počínala, nevědíc, jak se na něm uvelebit. Pochválil mi fialové kalhotky s kočičkou, hladil mě po stehnech, přes zadek, na něco se mě ptal, ale nebyla jsem schopná mu odpovědět přes to chvění, které probíhalo po celém těle. 
Upravil mi kalhotky a dále hladil a laskal hebkou pokožku. Zničehonic přišlo první plácnutí. Překvapilo mě, jak se to rozlehlo po pokoji, ale to už přišla další a další. Věděla jsem, že mám dostat rovných pětadvacet. Pro sebe jsem si počítala, ale nedokázala jsem se na to soustředit a tak jsem se mu odevzdala a vychutnávala si zcela nové pocity. Trochu to bolelo, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. To jsem ještě netušila, že v budoucnu poznám, jak moc má pádnou dlaň! 
Po té, co mi udělil poslední pětadvacáté plácnutí, jsem se s jeho pomocí zvedla. Hned na to mi přikázal, abych se postavila čelem ke zdi, on šel mezitím ke svému kufru a něco z něj vytahoval. Přes pelest postele přehodil deku a pokynul mi, abych šla za ním. Pravda moc žhavá jsem do toho nebyla, obzvlášť po té, co jsem v jeho ruce spatřila plácačku! 
Neochotně jsem se přehnula přes postel a čekala, co nastane. Postavil se ke mně z levé strany, opět mě chvíli laskal a pak to přišlo. Bolestí jsem přivřela oči a snad i zapomněla dýchat. Chvíli počkal, obešel si mě a toho samého jsem se dočkala i na pravé půlce zadečku. A do třetice všeho dobrého se poslední rána jako polibek otiskla přes celý zadeček. 
Ihned jsem chtěla vstát, ale nebylo mi to dovoleno. Neboť se chtěl pokochat svým krásným dílem. S radostí jsem mu to umožnila. A tím se pomalu nachýlil konec našeho prvního výpraskového setkání. 
Mohla jsem si pak ještě lehnout na postel, zpracovat v sobě nový zážitek, taky mi zadeček ukonejšil navlhčenou košilí. Co víc si přát ? Než jsme odešli z pokoje, nezapomněl mě lehce plácnout po zadečku. 
V ten den se mi naprosto změnil život. Do hotelu vcházela nejistá holka, která nevěděla, co si má se svými tužbami počít, ale z něj odcházela slečna, která zářila uspokojením a hlavně ujištěním, že chce nadále pokračovat v objevování světa BDSM.

PS: A to je popis mého prvního výprasku, moc ráda na něj i po letech vzpomínám, i když už nejsem v kontaktu s tím, co mi jej udělil. Později jsem zažila další výprasky a ty už tolik nevinné jako ten první nebyly :-) 
Publikováno: 17.01.2017 23:17
Přečteno: 556×

Silvestrovská úvaha

Dnes, když se starý rok pomalu blíží ke svému konci, se nemohu ubránit, abych se nezamyslela, co by mi mohl ten příští přinést. 
V lednu, kdy nás zahalí snad sněhová pokrývka , se možná na mých zelených kukadlech vyskytne černá hedvábná páska. Napjatě budu stát v místnosti, poblíž muže, který na mě spočine pohledem od mých dlouhých hnědých vlasů, přes vlhké rty po rozechvělé tělo. Zadeček se zablýskne bělobou. Doufám, že na něm dlouho nezůstane. 
Únor, nejkratší měsíc v roce, snad vyplní mé dlouhé, vytrvalé vzdechy pod neúprosnou rukou dopadající na červený zadeček. Přehnutá přes koleno jako malá neposlušná holka. 
V březnu, kdy své růžky vystrčí svěží jaro, se probudí nový přival drzosti v mé malé osůbce, který možná bude odměněn proutkem.
  V dubnu se dostanou ke slovu pomlázky opentlené barevnými mašlemi. Najde si mě ta pravá pomlázka, kterou bude v ruce třímat sympatický muž? 
Květen provoněný láskou. Dostane příležitost ukázat mi, jak mohou být vlahé podvečerní procházky eroticky jiskřivé a důmyslné? 
 V červnu, obdrží děti,studenti svá vysvědčení za svou píli či lenost. Vyhrne mi někdo kratičkou, kostkovanou sukýnku a rákoska zatančí na malém zadečku ? 
Červenec, letní touhy se rozvinou v plné míře. Naskytne se příležitost i pro návštěvu SM studia či snad osamoceného místečka v přírodě?
V srpnu, v letním žáru, ledové kostky vytvoří cestičku od bradavek chvějících se touhou až po vyklenuté bříško. Ale určitě se najdou i jiná místa, která budou potřebovat ochladit...Pomůže mi s tím někdo? 
V září, doba sklizně chutných plodů. Nalezne někdo odvahu sesbírat mé fantazie a předvést mi je? 
V říjnu budeme obdivovat krásné barevné listí popadané všude okolo. Dostanu možnost kochat se nad svým vybarveným pozadím v zrcadle? 
Listopad, další mé narozeniny mě budou vítat. Dočkám se originálně štiplavého dárku ? Nebo si rozbalím novou hračku, kterou mě obdaruje můj vysněný muž  ? 
V prosinci, kdy se strachy krčí v koutě zlobivé děti na svátek Mikuláše, pokleknu za své hříchy do kouta a pocítím tvrdou ruku na oblých křivkách svého těla? 

PS: Všem přeji krásný rok 2017 se spoustou výprasků a splněných fantazii :-) 
Publikováno: 31.12.2016 23:41
Přečteno: 355×

Tradice IV.část

Nemusela čekat dlouho a Pan již byl u ní. Sklonil se k ní a pleskl jí po zadečku. "Zvedni ten proutek...," poručil ji. Všiml si, jak vzdorovitě se zatvářila, ale poslechla ho. "Výborně. A teď vstaň." 
Tss, to se ti řekne, pomyslela si, když ztěžka vstávala. Musela se dlaní opřít o stěnu před sebou, aby to svedla. Tělo měla ztuhlé a poslední, po čem toužila,bylo se opřít o stůl a znovu se od něj nechat vyplácet.
Ustoupil na stranu a pokynul ji, aby šla ke stolu. Dala si pěkně na čas. Na co taky budu spěchat. Ale stejně tn neodvratitelný akt posunula sotva o pár vteřin. 
"Otoč papír na druhou stranu a budeme pokračovat," promluvil, když konečně stanula u stolu. Očekával, že se ihned také přehne, jenže subi se zrovna dvakrát nechtělo. Věděla proč! Pan ji však hned pomohl proutkem, který již třímal v ruce. To pomohlo a ona na něj opět vyšpulila ten svůj rozkošně červený zadeček. 
Začala číst, naštěstí tato strana byla o polovinu kratší, než ta předešlá. "Seznam hříchů od 1.listopadu do 4.prosince. Za prvé, odmítla jsem se sejít s Pánem, protože se mi za ním nechtělo jet." No co jako! Není pejsek,aby přiběhla na zavolání, ne? Au! Jeho dlaň byla nejspíše jiného názoru. "Za druhé, byla jsem velice drzá k Pánovi před setkáním." 
Tentokrát poctil sálající kůži dotykem na rozhraní zadečku a stehen, kde jí to obzvlášť bolelo. " Za třetí slíbila jsem Pánovi po sms věci, které jsem pak nesplnila." No to je toho! Na to by už snad mohl být zvyklej. Zadeček zoufale prosil o slitování. Vychutnávala si ji pěkně drsně. Ale nikdo jej nevyslyšel. "Za čtvrté, záměrně neberu Pánovi telefony." Pokaždé nemá náladu s ním mluvit, to by snad mohl pochopit! "Jauvajs!" sykla, když ji několikrát za sebou plácl na stejné místo. "Za páté,několikrát jsem jela tramvají na černo." No a? Vždyť to dělá každý druhej. 
Hm a nyní se dočká další libůstky. Proutek číslo dvě. "Nezapomeň, co máš dělat." Jasné, opět počítat. Nechápala, k čemu je to dobré. Ale své úvahy si nechala pro jistotu pro sebe. 
A už si ji podmanil pravidelným šviháním nového proutku. "Jedna." A kdepak je baletka, která s chutí sledovala její první vyplácení. "Dvě." Však ať si zůstane, tam kde je. "Tři." A tak ten proutek vypadá nevinně. "Čtyři ...auu." A přitom jím to pekelně bolí. "Pět." Alespoň se to hodí k dnešnímu dni. "Šest." Určitě je jediná, která slaví Mikuláše tímto způsobem. Nebo ne? "Sedm." Hezky si ji obešel. Rukou pohladil zadeček, až se slastně zavrtěla. "Osm." Ale hned pokračoval. "Devět." Už to nevydržím, pomyslela si. Vlasy ji sklouzly přes tvář, chtěla si je upravit, ale věděla, že by si vysloužila přidavek. "Deset." To už tam snad nemůže být jediné bílé místo! "Jedenáct." A na stehnech též ne. "Dvanáct." Ale jemu to rozhodně nevadí, ba naopak! "Třináct." Sama si odmítla přiznat, jak moc je vzrušená. "Čtrnáct." A už se konečně dostali téměř ke konci! "Patnáct." Hurá, málem vydechla nahlas.
Ach ne! Zase bude klečet. Než se nadála, už byla na své staré známé pozici, jediné, co se změnilo, byly dva!proutky, které si hověly na jejích špičkách prstů. "Ať ti nespadnou!" pošeptal ji do ucha. Rukou ji sklouzl po zádech, lehce nadzvedl tričko, pak pokračoval dolů, dlaní zajel mezi nohy a hned se mohl přesvědčit, jak moc vzrušená je. 
Jestli se jí bude dotýkat tímto způsobem, tak ty proutky budou dole raz dva, pomyslela si a celá se zachvěla, když ucítila přival rozkoše z jeho dobře promyšlených dotyků.
Naštěstí či bohužel? se vzdálil a nechal ji tam klečet roztouženou a zmatenou. To rozhodně přispělo k tomu, že se jí třásly prsty. Nebylo to pro ní tedy velké překvapení, když o pár minut později, během nichž si Pan užíval pohled na svou subi, oba proutky dopadly dolů a ztvrdily její další osud. 
"A sakra!" Tentokrát o dost vyplašeněji pronesla. Nějak ji ten humor už moc nešel. Kolik že jich teď dostane?? Nemusela nad tím přemýšlet, protože se hned za ní ozvalo. "Pěknéé, to mámě dalších patnáct proutkem." Bylo znát, že je s tím náramně spokojen. Aby ne! 
Subi však už o dost méně. Nebylo se čemu divit. "Tričko dolů," přál si, když na jeho pokyn přišla k němu ke stolu. Bez řečí si sundala tričko a hodila jej přes židli, na které seděl. Nevadilo ji být před ním úplně nahá, nebylo to poprvé ani naposled. Podezíravě si jej však měřila pohledem, když se pouze odsunul na židli dál od stolu, ale zůstal sedět. To není dobré. 
Hned se přesvědčila, že měla pravdu. Bez námahy si ji přehnul přes koleno. Otevřel šuplík a než mohla hádat, co z něj vytahuje, dostala odpověď v podobě plácnutí vařečkou! 
Byl naprosto nekompromisní. Sázel ji jednu ránu za druhou. Rázně. Intenzivně. Ani trochu se jí to nezamlouvalo, ale byla proti němu bezmocná. Chtěla se vyprostit z jeho sevření, ale on je přiložil ruku nad její zadeček a přitiskl si ji k sobě ještě pevněji. Vařečka rytmicky dopadala na zadeček. Stehna ji hořela bolestí a zadeček už jistě zdobily modřiny.
Pořádně nařezal jejímu zadečku a ona se marně snažila vyhnout vařečce. Když se snažila, ochránit si zadeček rukou, hned ji zkroutil ruku za záda a o to nepohodlněji byla přehnutá. Proboha za co?? 
Když skončil, to už měla co dělat, aby ji nezačaly slzet oči, s úlevou vyskočila z jeho klína. Pobouřeně se na něj ohradila. "Za co to bylo?" Usmál se, přitáhl si ji k sobě pohladil ji překvapivě něžně po tváři. "Copak si nevzpomínáš, že jsem ti na začátku slíbil přídavek za tvou drzost a taky za "krasopis", kterým si psala ty své hříchy?" Připomněl ji. 
Nemusel by si vše pamatovat. "Říkala si něco?" Už se lekla, že své myšlenky prozradila nahlas, usmála se na něj nevinně, jak jen to uměla. "Kdepak, nic jsem neříkala." 
"V tom případě běž do mé ložnice, něco tam na tebe čeká." 
Obávala se, že sladká nadílka to nebude. A nemýlila se. Když vešla do jeho ložnice, první co jí padlo do očí, byla jeho postel. Velká, pohodlná, která sváděla k tomu, aby si do ní lehla. Jenže uprostřed ní, byl velký polštář a na něm známá pouta. Do postele si lehne, ale odpočinek se rozhodně nekoná. 
"Jestlipak víš, co teď následuje?" Trochu se lekla, když znenadání uslyšela za sebou jeho hlas. Malinko zavrtěla hlavou. "Netuším." Chtěla říct nevím, ale to neměl rád. 
"A komupak tu spadly proutky na zem?"  
  "Mně..." To nééé, proutek ani náhodou!!! 
Přistoupil k posteli a vzal do rukou pouta. Netoužila se s ním přít, stejně by jen zbytečně prodloužila, než by si musela nechat od něj spoutat ruce. Mlčky je nastavila. "Proutkem už néé," tiše zaprosila a prosebně se mu podívala do očí. 
"Opravdu? " 
"A nemohlo by to být něčím jiným...?" zkusmo nadhodila a doufala, že ji poslechne. 
"A po čem si zatoužila, hm?" 
Po odpočinku, ale to asi neprojde... Obratně se otočila, zamířila k jeho skříni a bez vyzvání ji otevřela. Vzala do ruky novou hračku a pak mu ji šla podat s pokorným výrazem. 
Možná to na něj zapůsobilo. "Dobrá, udělám výjimku." Souhlasil, ale už přemýšlel, jak jí to vynahradí. Nyní si od něj nechala už bez odkladu spoutat ruce a nechala se od něj odvést k posteli. Vylezla na ní a položila se na velký polštář. 
Zkušeně ji připoutal k posteli. Nejprve již spoutané ruce a pak jednotlivě každou nohu. "Nemusíš počítat." Potěšil ji a ona si hned pomyslela, to určitě něco znamená. 
A znovu, již dnes poněkolikáté se zaměřil na její skvostný zadeček, který ho upoutal hned na jejich prvním setkání před dvěma lety. Třímal v ruce nástroj, který si sama vybrala. 
Vzhledem k tomu, že upustila proutek při prvním klečení a pak ještě jednou se dvěma proutky, následovalo znovu číslo patnáct, které se brzo promění v trestné rány na jejím těle. 
To je fajn, že nemusí vyslovovat každé číslo. V rámci možnosti se uvelebila na posteli, jak jen ji svázané tělo umožňovalo. Následující minuty byly ve znamení jeho tiché síly a její zdánlivé poddajnosti. Ale oba věděli, že jakmile se naskytne příležitost, svými provokativními řečičkami si zaslouží další hraní s jejím tělem. Možností je spousta. 
KONEC

PS: Všem krásného Mikuláše a doufám, že se Vám tento příběh bude líbit :-) 

Publikováno: 05.12.2016 22:38
Přečteno: 545×

Archív

11/1801/1712/1608/16

O mně

Jsem tvrdohlavá a na první pohled nevinná.
Autorka blogu
avatar
26,1 let