Velikonoční pomyšlení

Hurááá! Velikonoční Pondělí rok 2019 jsem úspěšně přežila :-)
Řeknu Vám, když jsem se ráno probudila, byla jsem děsně nervózní. Přitom nebyl vůbec důvod, neboť jsem zamkla dveře od našeho bytu se svolením mého milého. Odemkla jsem, až ve chvíli, kdy koledníci zklamaně odešli. Ovšem večer předtím si neodpustil můj milý různé narážky typu, jak mě ráno vyhodí před bránu, jen ať si na mě všichni zgustnou. 
Přišli sice jen dva, ale zrovna takoví, které nemám moc v oblibě. Jednomu jsem se nakonec nevyhnula (holt příbuzenská návštěva), ale druhý měl smůlu. Cítila jsem se jako potvora, ovšem velmi spokojená, že se mu nepovedlo mě vymrskat i se svým synkem. To naprosto trapné máchaní pomlázkou od sedmiletého kluka...  Štěstí, že se nenajde moc koledníků, kteří by toužili mě přivítat s pomlázkou v ruce. Kdyby záleželo jen čistě na mně, neodemknu ani hlavní bránu (provedla tak další něžná část naší rodinky). 
Na druhou stranu jsem si říkala, kdybych chtěla ideál Velikonoce podle mého gusta, vezmu si kraťoučkou sukýnku a pod ní jen tanga, pozvala bych si jen ty, které bych chtěla a hlavně bez dětiček.  
Abyste si nemysleli, že jsem neokusila pořádné omlazení. Jako poslušná holka jsem čekala na svou lásku, abychom neopominuli tuto oblíbenou tradici. Vyšpulila jsem na něj své krásné maloučké pozadí v tangách a řekla mu, ať mě rozhodně nešetří a dá mi i za ostatní. Vzhledem k tomu, že myslí na mé zdraví, přání splnil vskutku důkladně. Snad se mu má odměna zamlouvala :-)  
Jen se těším, až si toto omlazení zopakujeme v nejbližších dnech. Na tom jsme se shodli bez debat. Je třeba si vytvořit i vlastní tradice, ne? 

Jak jste prožili Velikonoce vy? Když budete chtít, písněte mi do zpráv :-) 
Publikováno: 23.04.2019 16:20
Přečteno: 123×

Velikonoční zamyšlení

Příjemně hřejivé sluníčko a neustále švitoření na téma omlazení pomlázkou, mě přinutilo sem hodit pár písmenek k tématu. 
Bojkotuji je od raného dětství, nikdy mi nepřišlo normální, jít otevřít dveře, nastavit se a nechat se mlátit od nějakého blbečka, nedej snad od příbuzného. Co jsem z toho měla mít? Dokonce ještě rozdávat čokoládu, ani náhodou. Každý rok úlohu převzaly mé sestry a já zatvrzele odmítala být přívětivá, když bylo nejhůř, jednoduše jsem se zamkla. 
Čím jsem byla starší, tím to bylo jednodušší, schovat se v pokoji (už jen pro jistotu) a pěkně si poležet, popřípadě si číst knížku. Díky tomu, že jsem byla naprosto neoblíbená, nehrozilo, aby se za mnou hrnuli spolužáci (povětšinou ani netušili, kde bydlím). 
Letos vyloženě trpím, nejsem už malé dítě, které by se mohlo schovávat. Nemusím se bát, že by zamnou přišla horda chlapů, ale přece jen pár ví, kde sídlím, budu muset přetrpět trapnou chvíli, kdy mě navštíví příbuzný či známý přítele se svým malým synkem. 
V práci se ženy baví na to samé téma. Ovšem se shodneme v jedné věci a to, že jakýkoli ožralec má smůlu. Proč by ženská měla otvírat někomu, kdo už má v sobě bůh ví kolikátého panáka a poslouchat jeho koktavou básničku ? Ani omylem! 
Pro mě je nejhorší, že tento tradiční akt beru až moc osobně. Spank byl vždy jedna z mých největších vášní a proto ho chci udržovat v ryze soukromé sféře. Teprve v loňském roce jsem poprvé v životě zažila tradiční "pohlazení" díky mé lásce. Absolutně to bylo o něčem jiném. 
Z jedné strany se těším, až budou tyto svátky za mnou a konečně utichnou řečičky na toto téma, ale z druhé strany se těším na to příjemné vzrušení, až nastane Velikonoční pondělí.
Publikováno: 24.03.2019 14:53
Přečteno: 97×

Princezna Jasmína III.část

Princezna vždy milovala procházky po královských zahradách. I když bylo chladněji, neodradilo jí to od jejích procházek. A samozřejmě i proto, že si na nich mohla dovolit cokoliv se jí zlíbilo. Nevšímala si, kolik úsilí stálo královské zahradníky péče o tak rozlehlé prostory. Král oceňoval náročnou práci svých poddaných a náležitě je odměňoval. Samozřejmě věděl, že jeho rozmazlená dcera přidává pilným pracovníkům každodenní a naprosto zbytečnou práci navíc, ale mlčky to přecházel. Takové období však pro princeznu skončilo. 
Nyní musela vstávat brzo ráno, žádné vyspávání do oběda. Ihned po snídani se pěkně odebrala na vyučování a učila se všem dovednostem, jak se na princeznu sluší. Po obědě nepřipadalo v úvahu, aby lenošila v posteli, ale princi vypisovala stručný přehled o tom, co se naučila. Princ tu byl sice kratičkou chvíli, ale i to stačilo, aby se začaly projevovat postupné změny v princeznině chování. Ale! 
 To by se musel stát učiněný zázrak, aby se princezna začala chovat tak poslušně a mile. Před princem zdánlivě uchovávala tvář hodné krotké princezny, ale sotva se princ vzdálil z jejího dosahu, hodila všechny jeho příkazy za hlavu a dělala si, co chtěla. Tu rozbitá mísa, tu rozšlapaný čerstvý záhonek a dalších pár drobných prohřešků. 
Princ ovšem dobře tušil, co princezna provádí za jeho zády. Byl si dobře vědom, že princezna předstírá svou nevinnost. Jistě po malém , výchovném výprasku se tvářila jako učiněný anděl, ale sotva zadeček přestal štípat, už z princezniných očí sršely nové čertovské plamínky. 
"Den přímo stvořený pro procházku, viďte princezno?" podotkl princ po té, co vyzkoušel princeznu z dnešní výuky. Která dvakrát uspokojivá zrovna nebyla mimochodem. Princezna se na něj zahleděla s nedůvěrou. Co to na ní zase zkouší? "Možná...,pane." odvětila a ledabylým pohledem zhodnotila výhled z okna. Což o to, na procházku by se mileráda vydala, ale s princem by si ji sotva užila. 
"Výborně, tak se připravte a dojděte za mnou k altánku." nevšímal si otrávených pohledů princezny. Jistě, jak mohl očekávat, princezna se loudala, jak nejvíc mohla a klidným tempem si to za ním zamířila, až za dobré třičtvrtě hodiny! Princ zdánlivě mlčky přešel její pozdní příchod. Vždyť on jí to ještě pěkně spočítá... 
Procházeli se podél cestiček obklopené různorodými keři a květinami . Těmi, které princezna ještě nedávno s takovou zálibou ničila. "Máte opravdu krásnou zahradu." kochal se princ. Princezna kývla, ale nic k tomu nedodala. Copak ji zajímá nějaká zahrada?! "Musí to dát spoustu práce, udržovat ji v takovém stavu, aby se z ní mohli všichni těšit. "Hm.." broukla s naprostým nezájmem princezna. 
" O to víc musí mrzet, když ti, kteří vlastníma rukama tvoří tuto krásu, každý den napravují vaše ničivé působení na ní." Princezna se zarazila. "Jsou to hodiny a hodiny navíc, které stráví navíc s vědomím, že na druhý den mohou začínat znovu." 
Tušila, že k něčemu směřuje. Jeho kázání doprovázela dost nepříjemná a až příliš názorná opatření. Sklopila hlavu a přemýšlela, jakou zkratkou by mu utekla zpět do zámku. "Král si práce svých poddaných váží. Proč tedy princezna nenásleduje jeho příkladu?" Zastavil se a upřel na ní pohled. Ten pohled, který říkal: Máte problém, slečinko. 
Procházeli se dál a dál, až postupně došli k menšímu vodnímu toku, který byl okrášlený vrbami. Princezna neměla, co říci na princovou otázku.  Neuvědomovala si však, že za jejími zády se nachází opravdu krásná ukázka, jak přesvědčit slečnu, aby se naučila slušnému chování. 
Princ vytáhl nůž a k obrovskému  překvapení jej předával princezně. "Co to má znamenat?" nechápala a nechala princovu ruku nataženou. "Když se otočíte, věřím, že pochopíte." Princezna se v mžiku otočila, ale stále nenacházela důvod, proč by si měla od prince brát nůž. Snad se zbláznil! 
"Opravdu stále netušíte, princezno? Vzpomeňte si na uplynulý večer..." snažil se osvěžit paměť princezně. 
V mysli ji okamžitě naskočil obrázek její maličkosti a potupného klečení v přítomnosti prince. Nejraději by jej vymazala z paměti, ale tak lehce to bohužel nešlo. 
Rudé tváře princezny dokazovaly princi, že si tuto událost pamatuje až příliš dobře. "To nemyslíte vážně,pane!" ohradila se a založila si rozhořčeně ruce v bok. "Svá slova myslím vždy vážně. To už jste se mohla přesvědčit na vlastní kůži a ne jednou..." 
Vzhledem k tomu, že čtenáři rozmilou princeznu nechali klidně napospas princi, čekal jí další výprask. Nově čerstvými proutky. 
"A to si snad myslíte, že já princezna si budu řezat nějaké proutky, abyste mi jimi nařezal? To určitě!" 
Princ lehce přimhouřil obočí. Neměl potřebu se dohadovat s princeznou. Přistoupil k vrbě a chopil se tedy úkolu sám. Samozřejmě, že princezně to pěkně osladí, ale to bezesporu zjistí brzo sama. 
Princezna cítila, jak jí po těle jemně všechno mravenčí. Zrychloval se jí dech. Očima bedlivě sledovala prince, aniž by chtěla, představovala si, jak opět bude vydána na princi na milost. Jenže ty pocity nebyly tak nepříjemné, jak by měly! 
"Můžeme jít zpět!" zavelel princ posléze k odchodu. Princezna se beze slova zařadila po jeho boku. "Ale ponesete si je sama... A bez řečí!" 
Chvěla se po celém těle, ruka se jí s proutky třásla. Když potkali zahradníka, nejraději by se studem propadla pod zem. Nebylo ani stopy po povýšené princezně. Celou cestu bylo ticho. To ještě více umocňovalo tíži princeznina svědomí. 
Po chvíli došli zpět k altánku. Náhle princ uchopil princeznu za ruku a hrubě ji zatáhl dovnitř. Proutky ji vzal z ruky a přísným pohledem pohlédl na princeznu. "Otočte se." poručil. Pouhá dvě slova spustila takovou bouří emocí, kterou ještě princezna nikdy nezažila. 
Ale už si nedovolila, neuposlechnout jeho pokynů. Argument v jeho levé ruce vypadal až příliš hrozivě. "Opřete se lokty o tu lavičku před vámi." Pomalu, velmi pomalu se skláněla k lavičce, dřevo se ji zadíralo do kůže. "Pořádně se předkloňte.."
Lavička byla nízko nad zemí a to mělo za důsledek krásně vystrčeného zadečku princezny. Přímo lákal k tomu, aby princ vyhrnul šaty a přehodil je přes hlavu princezny. Nyní se už opravdu třásla jako list ve větru. Jenže kdoví, jestli více rozporuplnými pocity nebo chladem, který přicházel zvenčí. 
Bezmocná. 
Pokořená.
V jeho moci. 
"Chtěl jsem být na vás hodný. Ale pořád se mnou bojujete. Já už vám tu vaši tvrdohlavost vyženu z hlavy."  

 Nyní jsem na pochybách. Zaslouží si čtenáři dozvědět se, jak proběhl proutkový výprask? 
Publikováno: 27.01.2019 18:19
Přečteno: 127×

Malá úvaha

Někdy si říkám, kam se poděly všechny ty roky, co už mám za sebou. Kdy jsem začínala jako dychtivá šestnáctka objevovat tento svět a dlouhé hodiny na internátu proklikávala internetové stránky s tématy, na kterými by se má spolubydlící hodně divila. 
Kdy jsem kráčela na svou první spankingovou schůzku a myslela si, kdoví jaká to nejsem rebelka. Očekávala jsem, že se vždy bude všechno točit kolem mě, stačí kývnout a chlap pojede za mnou desítky kilometrů jen za mojí malou osůbkou. Ale brzo se našla jiná, snadno dostupná a znalejší ve světě mužů. 
Tvrdohlavost mi však zůstala. Nikdy nedělám to, co nechci, ať se děje cokoliv. Objevila jsem však v sobě touhu psát o svých prožitcích, snech a touhách. To si nikdy nenechám vzít. Námětů se za těch několik let od prvního akčnění našlo dosti. 
Vzhledem k tomu, že nemám potřebu a nikdy jsem neměla , někam patřit (brzo jsem pochopila, že pro ostatní budu vždy za tu "divnou" holku), zbylo mnoho a mnoho času na vymýšlení různých slečen, které neradi poslouchají a zaslouží za to svůj trest. 
Dlouho jsem byla přesvědčená, že nebude až tak těžké si najít muže, který mě uspokojí s/m hrátky.  Inu, poněkud jsem se spletla. jak ukázaly následující léta. Většina z nich měla naprosto jiné představy než já.
Ale je to krásné, když jste s mužem, kterého z celého srdce milujte, odhalíte mu celou svou duši a on vás nezatratí, ale ještě má snahu vás potěšit v oblasti, ve které nemá zkušenosti. Po malých krůčkách se k sobě přibližujete. A kdybych neměla v sobě hluboce zakořeněné zábrany z pár nepovedených vztahů, bylo by to mnohem snadnější. Ale tak už to bývá. 
Doufám, že se mi podaří vše propojit. A snad v letošním roce přibudou nové a nové příběhy inspirované z mých dalších zážitků. 
Publikováno: 05.01.2019 22:09
Přečteno: 145×

Princezna Jasmína II.část

Princezna se rozhodla, že to princi jen tak nedaruje. Přece si nenechá líbit takové barbarské zacházení s její jemnou kůží! Ležela na bříšku, hlavu podloženou rukama, jenž to byla nejpohodlnější pozice pro její seřezaný zadeček. Nohama komíhala ve vzduchu a usilovně přemýšlela, jak se princi pomstít za jeho chování. Z usilovného přemýšlení nakonec usnula, aniž by tušila, co jí ještě čeká. 
Jeden menší výprask by rozhodně nenapravil princezninu tvrdohlavost a povýšené chování. Jak se hned ukázalo při následující večeři. Princezna se chovala nevýslovně rozmrzele. Jídlo posunovala po talíři sem a tam a po očku sledovala čilou konverzaci tatínka s princem u stolu. Přitom kolem sebe dělala nepořádek jako pětileté dítě. Tu něco upadlo na zem, tu vylila vodu na ubrus. Služky komandovala pro jejich pomalost. Netušíc, že ji princ stále bedlivě pozoruje. 
Předpokládala, že dnešní ponižující zážitek byl naprosto ojedinělý a její tatínek princi vysvětlí, že takovým způsobem se s princeznou zacházet nesmí! Netušila však, že zatímco trucovala ve své komnatě, král sepsal s princem dohodu, která by se ji pranic nelíbila, kdyby měla možnost si ji přečíst. 
Po večeři, která se zdála princezně nudná a nekonečná se těšila, jak si zaleze do postele a bude spřádat plány, jak odstranit prince z královského zámku. Jaké bylo její překvapení, když po té, co ji služky připravily do lože, vstoupil dovnitř princ! 
"Co tu děláte?" vykřikla, aniž by se starala o dekorum. Služky tiše jako myšky odešly a nechaly princeznu na pospas princi. 
"Snad jste si nemyslela, že vám vaše chování při večeři jen tak projde?" 
Princezna v lehké košilce a županu pod kolena stála u postele. Princ se jakoby mimochodem přibližoval k princezně. 
"Neříkejte, vy jste si všiml, že tam jsem?" svévolně sklouzla k vykání. Princ se zasmál. "Na to nejste zvyklá,že? Aby vaše maličkost zůstala bez povšimnutí..." Už byl skoro u ní, stačilo natáhnout ruku a dotkl by se princezny. 
"Ale nebojte. Nyní si mé pozornosti užijete do sytosti." Přitáhl si ji pomocí pásku od županu. Princezně se samozřejmě takové chování nelíbilo a odtáhla se od něj. Ale marně. "Zavolám stráže!" vyhrožovala. To prince nesmírně pobavilo. "To klidně můžete. Ale od klečení vás to již nezachrání. "
"Klečení?! Co si to dovolujete!"  Divokým pohledem pohlédla do jeho tmavých očí. "Ano, klečení. Od dnešního večera až do dne, kdy uznám, že to již není potřeba, budete klečet u této postele." Z plna hrdla se rozesmála. "Já nikdy klečet nebudu! Nikdy, nikdy, nikdy!" 
Princ pokládal za zbytečné vysvětlovat princezně jeho pravidla. Měl rád názorné ukázky. Jednoduše si přitáhl princeznu k sobě, když si sedal na postel a přehnul si ji přes koleno. Vyhrnul ji župan i košilku. Na zadečku měla jemné stopy po jeho první ukázce, jak dopadne dívka, která ho neposlechne. 
Princezna by jistě nečekala, že má za zády schovanou vařečku. Ta už ji jistě přesvědčí, že klečení bude ještě ta mírná část jeho výchovy. "Tak teď mě dobře poslouchejte, princezno." zkroutil ruce princezně za zády. " Je jen na vás, jak dlouho vás budu vyplácet tímto nástrojem. Plesk!" vařečka mlaskla o vyšpulenou půlku zadečku. "Věřím, že změníte názor na klečení. Neboť moje vařečka bude tak dlouho tancovat na vašem pozadí, dokud mě neodprosíte, neomluvíte se za vaše nevhodné chování a nepůjdete si kleknout na čtvrt hodiny!" 
To víš že jo, pomyslela si princezna. Snažila se z jeho sevření vykroutit, ale vůbec se jí to nedařilo. Princ rozhodně nelenil a pravidelnými údery vyplácel princeznu. Ranu za ranou. Pěkně střídal místečka na zadečku princezny. 
Princezna se kupodivu neprojevovala. Kdokoliv by čekal, že bude naříkat a brečet. Jenže princezna zarputile mlčela a jen pevně stisknuté rty jevily známky bolesti, kterou se snažila snést. Ovšem bylo to stále horší a horší. Princ neměl v úmyslu jen tak přestat a pochopil, o co se princezna snaží. A proto se rozhodl, že jí vyvede trochu z míry. 
Zničehonic ji postavil zpět na nohy. "Svléknout!" poručil hrubě. Princezna se šokovaně nadechla. "Ani mě nenapadne!" 
"Buď se okamžitě svléknete nebo vás nechám přivázat na nádvoří a zbičuji vás!" 
Princezna ohromeně zalapala po dechu. Chtěla mu něco plivnout do tváře, ale zabránil ji v tom strach. Co když by to opravdu udělal? 
"Jak jste se rozhodla?" nutil ji k odpovědi. Princezna sklopila zahanbeně hlavu a nemotorně si rozvazovala uzel na županu. Nechala ho pomalu sklouznout z ramen a odhalila tenkou, bílou košilku ozdobenou krajkou. 
"Pokračujte..." vybídl ji, když viděl, že se jí do dalšího svlékání nechce. Byl si dobře vědom, co udělá s princeznou vědomí nahoty. Ale nic jiného si nezaslouží. "Dobře. Zítra ráno v osm vás veřejně zbičuji před všemi poddanými a králem!" 
"Ne!" vykřikla princezna. Uchopila lem košilky a sundala si tkaninu, která odhalila její nevšední krásu. Slzy pokoření měla na krajíčku. Choulila se studem, aniž by si všimla, že její bradavky jsou napnuté jako hroty. Princi to však neuniklo. Ale kvůli tomu tu nebyl. 
Znovu si přehnul princeznu přes koleno. A než by napočítal do tří, už vařečka znovu tvrdě vyplácela nezbedný zadeček princezny. Nepočítal ,kolikrát se dotkla vařečka začervenalé kůže na zadečku. Princezna prožívala muka, když ji pleskl dvakrát rychle za sebou nebo i vícekrát. Snažila se z jeho sevření vyprostit, jak jen to šlo, ale princ si ji dobře držel, aby mu nevyklouzla. 
"Už dost prosím!" poprvé zavzlykala nahlas princezna. "To je dost málo na to, abych s tím přestal. Myslíte si snad, že mi přikážete a já váš rozkaz hned splním? To těžko, princezno!" 
Vařečka se čile seznamovala se stehny princezny. Princezně kanuly slzy z očí, zadeček jí štípal a ona si přála, aby se princ propadl do samotného pekla. Copak, ona ctěná princezna , má odprošovat nějakého prince? Jenže čím déle trval souboj její tvrdohlavostí s rozumným uvažováním, tím více bylo těžší vydržet výprask od prince. Byla naprosto bezradná a zoufalá. Co má učinit ? 
"Omlouvám se..." šeptla ve chvíli , kdy se princ natahoval, aby se vařečka zakousla do zadečku princezny. Princova ruka s vařečkou pomalu klesla. "A dál? To je málo na to, jak jste se chovala u večeře." A znovu se napřáhl. "Auu, dost, prosím!" 
"Už jste připravená na pořádnou omluvu?" Lehce škádlil vařečkou dívčin zadeček, až ji naskočila husí kůže. 
"Ano, prosím." Princ tedy opět zanechal vyplácení. Princezna odmítala uslzenýma očima pohlédnout do princových očí. " Omlouvám se." pokorně promluvila princezna. 
Samozřejmě taková omluva byla pro prince výsměchem. "Kdepak, hezky na kolena, princezno. Hned!" poručil, uchopil prsty princeznu za bradu a donutil ji se mu zpříma dívat do tváře. "Nebo si to chcete zopakovat?" 
Princezna mlčky zavrtěla hlavou a neochotně si klekla k jeho nohám. Princ od ní trochu odstoupil. "Ruce za záda, vyrovnat hruď." poručil. Princezna užuž chtěla něco namítnout, ale vařečka ležící kousek od ní, ji donutila poslechnout jeho rozkazy. Styděla se nesmírně, když se nacházela v této pokorné pozici. Princ ji jemné uchopil za její dlouhé prameny vlasů. "Nyní si rád poslechnu vaši omluvu,princezno." 
 Princezna se pokorně omlouvala, ale uvnitř ní to vřelo. " Od dnešního dne mi budete říkat pane. Kdykoliv zapomenete, trest vás za to nemine. Je vám to jasné?" Princezna si samozřejmě neodpustila být rozpustilá i v takové nemilé situaci. "Když ja zapomínám velice často."zdánlivě nevinně namítala. 
         "V tom případě si to klečení prodloužíte o čtvrt hodiny. Natáhněte ruce." přikázal. Princezna ohromena takovým absurdním požadavkem, pohrdavě odfrkla. "Ani mě nehne!" Hned byl důvod vzít opět vařečku do ruky. A plesk! Jednou, dvakrát, třikrát na stejné místo. A bylo po vzdoru. 
          Na špičky prstů umístil vařečku. "Jestli vám spadne, tak další den pocítíte, jak chutná čerstvý proutek!" 

Co myslíte, spadla vařečka z rukou princezny? Pokračování příště
 
Publikováno: 30.12.2018 17:23
Přečteno: 151×

Archív

04/1903/1901/1912/1811/1801/1712/1608/16

O mně

Jsem tvrdohlavá a na první pohled nevinná.
Autorka blogu
avatar
26,9 let