Princezna Jasmína I. část


V zámku, který byl tak nádherný,že se vám tou nebeskou krásou až tajil dech, žila velmi vzpurná princezna. Mohla se pyšnit tou nejvznešenější chůzí, nejkrásnějšími šaty, s nádherně dlouhými vlasy, ale i pěkně ostrým jazýčkem. Její otec, který kraloval již dlouhá léta své zemi, si s ní už pomalu nevěděl rady. Starostmi mu již dávno zbělely vlasy, přibylo vrásek od neustálého mračení nad nezdárným chováním jeho dcerky. 
Jak jen má naučit svou dceru poslušnému chování ? Jeho manželka žel bohu zemřela, když byla ještě holčička malá. A malou slečnu od té doby všichni rozmazlovali. Sám si musel přiznat, že i on přispěl k dnešnímu rozpustilému chování jeho jediné dcery. Nic se jí nikdy nezakazovalo. Kdo by se o to, byť jen pokusil, vystavil vy se nesnesitelnému křiku a zlostného dupání od umíněné princezny. 
Na co ukázala, to taky dostala. Jestliže princeznička má o půlnoci chuť na zmrzlinový pohár, okamžitě musí být její přání splněno. Celé dny také trávila poletováním po zahradě a nedělala si žádné starosti, že často svou nepozorností zničí nějakou vzácnou květinu nebo okrasný keř. Dokonce, když se obzvlášť nudila, ničila a rozbíjela věci kolem sebe, ale samozřejmě si nikdo nedovolil říct, že se to nesmí dělat. Neboť princezna byla velice drzá a s každým se ihned s radostí hádala, a to tak dlouho, dokud dotyčný raději neustoupil aby se vyhnul dalším únavným střetům. 
Princezna dovršila osmnácti let a její neposlušné chování bylo naprosto nezvladatelné. Nikdo nevěděl, co si s ní počít. Král byl velmi zoufalý a bál se, že kvůli její nesnesitelné povaze si jí žádný princ nevezme. Vždyť už se rozneslo i do okolních království , že princezna Jasmína je drzá a nezbedná slečna, která si vždy prosadí svou. Král stárnul a věděl, že své dceři bude muset najít vhodného ženicha, aby mohl odejít s pocitem, že o království je dobře postaráno. Raději ani nepomyslel na Jasmínu jako na budoucí královnu, i když se těmto strastiplným myšlenkám neubránil. 
Až jednoho dne,kdy se právě procházel po královské zahradě, která díky princezně moc královsky nevypadala, dostal nápad. V dalekém království žil osamocený druhorozený princ, který měl pověst nejpřísnějšího muže široko daleko. Ihned ze zahrady odešel, aby mohl napsat princi dopis.... 
V posledních týdnech zlobila nepřetržitě a vyváděla ty největší schválnosti, které dovedla. Král mohl kárat svou dceru, jak chtěl, ale stejně nakonec dosáhla svého princezna. 
O tři týdny později přijel na královský dvůr překrásný kočár s erbem království Černé růže. Král netrpělivě očekávanou návštěvu s radostí přivítal. Princ neměl svou pověst jen tak pro nic za nic. Jeho tvář vzhlížela velmi krutě a přísně. Pečlivě se rozhlížel kolem sebe a všímal si každého detailu. Majestátně vstoupil do zámku s veškerou úctou, kterou mu projevili všichni, vyjma princezny, která bděla ve svých komnatách. 
Král vedl svého důležitého hosta do přijímací místnosti, hleděl na něj s určitou bázní. Z princových očí vyzařovala tvrdost a rozhodnost. Mohl se nyní přesvědčit na vlastní oči, že pověst o princi nelhala. 
"Jestli tomu správně rozumím, chcete po mně, abych naučil princeznu Jasmínu, jak se má chovat mladá dáma."  promluvil princ. Král přikývl na souhlas a zahanbeně sklopil zrak, neboť se styděl, že nedokáže přimět vlastní dceru k poslušnosti. "Nedělejte si starosti. Nebude to poprvé, co jsem napravoval nezbednou duši nevychované princezně." pousmál se. Ale byl to úsměv, který králi trochu nahnal strach.
Princezna Jasmína právě odpočívala jako každé odpoledne. Nesměl ji nikdo vyrušovat. Pokud se někdo odvážil princezničku rušit, stala se ještě v protivnější a uřvanější stvoření, než byla. Ještě netušila, že těmto dnům je konec. Princ nechtěl promeškat žádnou chvíli a okamžitě nechal zavolat princeznu k nim. 
Princezna se dostavila až za půl hodiny a vypadala velice rozzuřeně. Nevšímala si neznámého hosta a zlostně se obrátila k otci. "Výslovně jsem žádala, abyste mě nerušili. Jak jste si mohl něco takového dovolit!" Z očí princezny sršely blesky vzteku a ještě si netrpělivě podupávala jakoby marnila svůj drahocenný čas. 
Nežli se král chopil pádné odpovědi, zasáhl princ. "Ne, pane králi, tohle si vezmu již na starost já. Mohl bych vás požádat prosím, abyste odešel? Rád bych si s vaší dcerou promluvil o samotě." Král se ani nedostal k odpovědi. Přerušil ho zlostný výkřik princezny. "Co si o sobě myslíš sakra?! Nemám zájem mluvit s tebou mluvit."  
S rychlostí tygra vstal ze židle a popadl její ruku. "Okamžitě mě pusť! Co si to dovoluješ k princezně!" Král pod princovým pohledem odešel z místnosti, aniž by si všímal výkřiků dcery. Princ si sedl zpět na židli, aniž by pustil princezninu ruku.
"Kdo sakra jsi? Jak se opovažuješ na mě sáhnout? Na urozenou princeznu!" pohrdavě se něj podívala a zlostně zacloumala rukou v jeho sevření, avšak marně. Princ  s ní silně trhl dopředu, až přepadla přes jeho kolena. Pobouřeně se zachytila rukama o zem a snažila se mermomocí  dostat zpět nahoru. Měla ale smůlu, její těžké šaty jí to naprosto znemožnily. 
"Okamžitě mě postav jako. Přikazuji ti to!" vykřikla a kopala půvabnýma nožkama ve vzduchu. Princ ji samozřejmě neměl v úmyslu pustit. Naopak ještě více vyhrnul její sukně přes hlavu princezny. Naskytl se mu pohled na kalhotky z bavlny, které vzápětí stáhl ke kolenům a odtud ladně sklouzly ke štíhlým kotníkům mladé neposluchy. 
Nebylo to poprvé, kdy měl ohnutou přes koleno neposlušnou holku. Přesto ho stále dokázal ohromit vždy pohled na neposkvrněný zadeček dívky. Princezna Jasmína měla krásné sametovou kůži, hladkou jako alabastr. Zadeček bělostný jako sníh, ovšem ne nadlouho. Nadále se nerozmýšlel a začal vyplácet ctěnou princeznu s důkladností a pečlivostí. 
Nepřekvapilo ho, když se mu snažila vykroutit nebo ho aspoň kopnout, ale on byl na takovou situaci připravený a o to více použil síly. Princezna začala brečet, myslejíc, že tím obměkčí toho muže. Byly to hlasité a zoufalé vzlyky. "Pozdě roníte slzy, princezno. Neodejdu z tohoto zámku, dokud si nebudu jistý, že jsem z neposlušné princezny, vychoval příkladnou dámu." 
Princezna Jasmína se nezmohla na jediné slovo, jen vytrvale plakala. Bylo to velice zahanbující vystavovat se tímto způsobem naprosto cizímu člověku. V životě nezažila nic tak ponižujícího. Plakala a plakala, dokud její vzlyky nepřešly v tiché kňourání. 
"Jak si můžete dovolit neposlouchat svého otce? Vytrvale vyplácel zadeček neposlušné majitelky. Neviděl jediný důvod, proč by jí měl šetřit. Když už měla pozadí celé červené a horké, na chvíli se přesunul na stehna. To bylo křiku! Uměl si představit, jak se teď za dveřmi tísní sloužící a škodolibě se posmívají princezně. Princezna je bita jako malá, umouněná holka. 
"Už dost!" přikázala princi bezradně. "Vy mi nemáte, co přikazovat princezno!" Zadeček měla už jako zralou jahodu, ale to prince nezastavilo. Až po notně dlouhé chvíli, ustal ve své činnosti.
Pomohl ji vstát, aniž by jí předtím natáhl kalhotky. Princezna si to uvědomila, jakmile před ním opět stála. Pobouřeně na něj pohlédla. Již chtěla vyslovit něco velmi ostrého, ale zastavil ji princův pohled. Pohybem ji naznačil, že si ji stáhne opět k sobě, princezna se natolik polekala, že chtěla ustoupit dozadu, ale kalhotky způsobily její pád na pěkně tvrdou zem. 
"Co tak koukáš! Pomoz mi vstát, přikazuji ti to!" Bolestně sykla, nejen díky nepříjemnému pádu, ale i seřezanému zadečku. "Proč bych to dělal?" Princezna na něj zůstala šokovaně zírat. Ještě nikdo si nedovolil neuposlechnout její rozkaz. Zlostně plácla o podlahu. "Jsem princezna přece. Přikázala jsem ti to!" 
"Budeš muset o to pěkně poprosit, má milá. A s vykáním!" 
"Já a prosit? Nikdy!!
"V tom případě, tu budete sedět až do rána." 
Princezna tiše zuřila. V duchu ho nazývala všemožnými neslušnými výrazy, na které si vzpomněla. Nejhorší ovšem bylo, že bez pomoci nevstane. 
"Já...musíte ehm, chtěla bych... chci," zajíkala se princezna. Princ nadále setrvával v mlčení, ale potají se dobře bavil. Několikrát se zhluboka nadechla. "Prosím..." 
Princ se k ní otočil. "O co prosíte?" Její oči se vpily do těch jeho. Nakonec to ale byla princezna, která uhnula pohledem. "Mohl byste mi prosím, pomoci vstát?" Sama svůj hlas nepoznávala. Konečně se dočkala pomoci od prince. Avšak kalhotky stále zůstaly dole. "Pokud se budete chtít v pořádku vrátit do svých komnat, buď si kalhotky sundáte nebo si je necháte ode mě obléct. Co si vyberete?" 
Princezna se začervenala při myšlence na druhou variantu. Raději kalhotky odhodila ze střevíčků. Nasupeně se otočila princi k zády a uháněla od něj, co nejrychleji pryč. Princ ji mohl jednoduše chytit, ale usoudil, že ji nechá v klamném zdání, že vyhrála. Přesto si neodpustil, za ní zavolat, než se mu ztratila z očí. "Ještě jsme spolu ani zdaleka neskončili, princezno!" Buch! Dveře práskly s ohromnou razanci. 
Pokračování příště ... 


Publikováno: 14.11.2018 16:05
Přečteno: 80×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

11/1801/1712/1608/16

O mně

Jsem tvrdohlavá a na první pohled nevinná.
Autorka blogu
avatar
26,1 let