Kterak jsem mohla umřít

Dlouho jsem přemýšlela, jak vlastně ty svoje zážitky řadit. Původně jsem myslela, že chronologicky, nicméně to má jednu nevýhodu - vzhledem k tomu, že mé počátky nebyly zrovna hezkým počtením, tak bych se napřed musela prokousat celým rokem 2016 až k první polovině roku 2017.
Jednou se to tu objeví, tím jsem si jistá. Pravděpodobně ale až se nebudu utápět ve whiskey, ale v melancholii a spoustě panáků vodky.

Dneska to ale nebude. Radši se podělím se světem o zážitek, který díky bohu dopadl dobře - ale kdyby nedopadl, pravděpodobně bych nebyla mezi živými.
Asi bych měla začít od začátku, co.
Psal se říjen 2017. Se svou současnou partnerkou a Pánem Yuki (Poznámka na úvod: jelikož trpím nemocí zvanou homosexualita, má partnerka je logicky žena. Oběma nám ale vyhovují mužská oslovení pro dominanta, tudíž používáme pouze ta. To jen aby nedošlo k mýlce.) jsme pomalu objevovaly kouzla BDSM světa - oťukávaly jsme se a poznávaly. V té době jsme spolu byly pouze tři měsíce a viděly jsme se celkem třikrát.
Když se nad tím zamýšlím, bylo to dost šílený.

V té době byla má drahá Yuki v kontaktu se svou bývalou přítelkyní - shodou okolností člověkem, který ji na myšlenku BDSM přivedl. Přes tuto slečnu jsme se dostaly do kontaktu s hlavní postavou tohoto příspěvku - říkejme mu třeba Teddy.
Tenhle Tedy už kdysi plánoval svazovací akci s Yuki a její bývalou, ke které ale bohužel nedošlo. 
Místo toho došlo k tomu, že jsem se s Tedym setkala já i s Yuki.
To byl tak nějak první kámen úrazu.

Já v podstatě nevěděla, za kým to jedeme. Věděla jsem, že je to muž, že studuje vysokou školu, že je z Prahy a že je rigger. Nic víc, nic míň. Veškeré údaje u sebe měla Yuki, takže jsem věřila, že nás nezavede k nějakému pedofilovi.

S Teddym jsme se setkali na Václaváku u koně, kde taky jinde, že jo. Náš původní plán byl sednout si někde v parku a prostě pokecat, pobavit se, zjistit nějaké zajímavé informace.
Tady nastal druhý kámen úrazu.
Druhá polovina října a sezení v parku nejde úplně dohromady. Nastal slejvák, že by jeden čekal, že někdo začne stavět archu pro záchranu lidstva. Tím byl náš plán na posezení v přírodě škrtnut.

A pak někdo nadnesl nejlepší nápad ze všech. Musel to být Teddy nebo Yuki, určitě jsem to nebyla já. Já totiž byla při smyslech.
Slovo dalo slovo a my si to mířili pryč tramvají. Ne ale někam na kafe nebo do krytých prostor, nýbrž do Teddyho bytu.
Ano. Vážně jsme se my, dvě holky pod 18 let, setkaly s dominantem a riggerem, o kterém jsme skoro nic nevěděly, a po deseti minutách si to namířily k němu domů.

Byla jsem neskutečně v nervech. S každým krokem jsem si uvědomovala, že se nám může cokoliv stát. Mohl nás zabít, mohl nás zneužít, měl nás naprosto ve svých rukách.
Společně jsme vystoupali až do čtvrtého patra bytového domu. Skvělá zpráva, ani z okna jsme v případě potřeby vyskočit nemohly.

Dali jsme se do řeči, už přišlo téma na zajímavější věci.
"Já vám ty věci i ukážu, jen zamknu, kdyby přišel spolubydlící... fakt nepotřebuju, aby to o mě zjistil," věta, která mě donutila litovat faktu, že ještě nemám sepsanou závěť. Díky, Teddy. Jestli to čteš, podařilo se ti mi přivodit infarkt.
A tak se mi do rukou dostal roubík, důtky, japonské svorky... Yuki vypadala, že má druhé Vánoce, zatímco já jsem byla čím dál tím víc vystresovaná.

"Chceš si to zkusit?" otočil se v jeden moment Teddy na mou drahou polovičku. Fakt, že se mě nikdo neptal, jestli se tam nechám seřezat, mě nezarazil. To, že to Yuki přijala, už trochu jo.
Ve výsledku z toho bylo pár ran důtkami i bičem (se kterým se Teddy trefil omylem tak, že to kurva bolelo, hn). Teddy nás neustále pobízel i do rákosky, ale jelikož mám z rákosky nepochopitelný strach a děs, Yuki mě od toho ochránila (za což jsem jí stále vděčná).

"Chcete si zkusit i provazy?" opět otázka nebyla směřovaná na mě a opět byla zodpovězena kladně.
Nechápu, co se mi tenkrát honilo hlavou. Jasně, byla jsem zvědavá a naprosto v počátcích, jistě, že jsem chtěla všechno vyzkoušet. Ale nechat se svázat chlapem, kterého znám asi hodinu, v jeho bytě... svému minulému já tleskám. Byla jsem tak nebetyčně pitomá, že by to chtělo cenu.

Nechci si tady stěžovat, určitě ne. Setkáním s Teddym nás hodně posunulo, zvláště pak k provazům a objevování naší masochistické a sadistické stránky. Do té doby jsem totiž i sebemenší bolest odmítala... ale o tom až někdy jindy.
Jestli to čte nějaká duše - začátečník, prosím, neberte si ze mě příklad. To, že naše setkání dopadlo dobře, neznamená, že se někomu jinému nemůže něco stát. Bezpečnost především. 
Jestli si to, Teddy, čteš, zdravím. Byl to fajn den. Ale fakt jsem myslela, že se už domů nevrátím :D.

PS. Děkuji za těch pár komentářů pod úvodním článkem, překvapilo mě to. Bohužel mi blbne odpovídání, tak vám na to odpovídám tady. Díky!
Publikováno: 22.02.2019
Přečteno: 113×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

03/1902/19

O mně

Holka se zálibou ve whiskey a psaní, jejíž velkou částí života je i klečení, obojky a další nevanilkové věci. Když se tyhle tři věci spojí, vznikne z toho tohle. Bavte se.