Submise kontra masochismus kontra ponížení

Že já si vždycky vyberu k psaní takový vhodný čas.
Když jsem vstupovala do BDSM světa, dlouho jsem byla přesvědčená o tom, že bolest nebude můj šálek kávy. Možná to bylo i proto, že když jsem jako ještě dávno vanilková hledala například BDSM povídky, internetový vyhledávač mi nabídl extrémy jako bylo mlácení do krve nebo jehly. To mě vždy ze zvědavosti něco takového zkusit úspěšně vyléčilo.

Oči mi v tomhle otevřel až Teddy, o kterém jsem tu už psala. Doteď si pamatuju rozhovor, ke kterému tam došlo:
T k Yuki: "Kdybys měla ve vztahu masochistu-"
En: "Jakože nemáš, mimochodem."
T k En: "To nemůžeš vědět."

Tenkrát jsem ti klepala na čelo s tím, co o tom ten chlap může vědět. Inu, věděl o tom docela dost.
Tím už se tak nějak dostávám k jádru pudla o tom, o čem se potřebuju někam vypsat. Je fascinující sledovat, jak se moje... priority během mého vztahu s Yuki vyvíjely.
Ano, samozřejmě, čím jsme sbíraly zkušenosti, tím víc věcí jsme si mohly dovolit a tím víc věcí jsme chtěly zkusit. Nicméně... i nás vztah prošel většími špatnými obdobími, troufám si vypíchnout dvě. Jedno, které nás stmelilo a prohloubilo naši důvěru a druhé, které nás stmelilo poté, co jsme tu krizi společně překonaly.
Snad to nějak dává smysl. A pokud ne... tak ne.
A zatímco to první naši BDSM cestu moc neovlivnilo, ta druhá poměrně ano.

Staly se mezi námi špatné věci v té partnerské sféře našeho vztahu, ať už z mé, nebo z Yuki strany. Což samozřejmě ovlivnilo i náš D/s vztah a vůbec sexuální život.
Zatímco do té doby jsem více tíhla k submisi a ponížení, teď tu touhu nepociťuji, minimálně ne tak velkou. V BDSM je vše propletené a dle mého názoru jedno bez druhého úplně nejde. Tudíž vždycky jsem v sobě měla nějakou potřebu cítit bolest. Jenže teď je ta potřeba úplně na jiné úrovni.

Zatímco předtím v mých představách hrála představa, jak poslušně klečím u Pánových nohou, teď se tam zjevuje představa, jak Pán drží mé vlasy v hrsti a zuby se věnuje mému krku. Nucenou masturbaci nahradilo škrábání do krve, oddalování orgasmu nahradilo škrcení a dušení.
Stejně tak se zvedla v podstatě hranice, co snesu bez problémů a co snesu s obtížemi (tím nemyslím překročení stopky nebo mé definitivní hranice). Nikdy jsem nebyla fanoušek příliš bolestivého kousaní, ale teď? Damn. Nemohu se dočkat, až se zas uvidíme. 13 dní.
Je to zvláštní, neobvyklé. A nikdy bych nečekala že to řeknu - jakožto člověk, co si užívá sex plnými doušky. Ale vyhovuje nám to. Opět se nám osvědčilo, že komunikace je klíč.

Pevně doufám, že mě po tomhle nikdo nechytne za slovo s tím, že mi jde jen o své potěšení. Ale pokud jo - Pán mi rozumí, jak to myslím, a to je hlavní ♥.
Publikováno: 02.03.2019
Přečteno: 97×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

03/1902/19

O mně

Holka se zálibou ve whiskey a psaní, jejíž velkou částí života je i klečení, obojky a další nevanilkové věci. Když se tyhle tři věci spojí, vznikne z toho tohle. Bavte se.