Neposlušná, nedočkavá..

Ode dne, kdy jsem se poprvé viděla s mými Pány uběhlo 17 dní a mně to přijde jako věčnost. Každým dnem mi přijde, jako když umírám, jako když umírá něco ve mně. Ještě ten pocit nedokážu pojmenovat, nedokážu ho identifikovat a nedokážu ani zjistit, jak z toho ven. Tělo si najednou dělá co chce a strádá. Strádá po něčem, co potřebuje. 

Konečně máme daný datum další schůzky. Od toho momentu, kdy jsme se domluvili počítám snad každou hodinu, neklidně spím, pořád myslím na své tresty, co mě čekají...Nezvládám to. Nezvládám sama sebe ukočírovat v myšlenkách. Blázním z toho. 

Když jsem si začala hledat svého Pána nebo Paní, tak jsem si říkala, že to bude stejné, jako normální sex. Myslím tím to, že když ho máš - super. Když ne - no a? Přijde další a počkám si. Nikdy mě nenapadlo to, že to je droga. Že je droga poslouchat a totálně se odevzdat. Vychutnávat si to, jak si Páni užívají svou moc nad mým tělem a nad tím, že moje orgasmy patří jim, ne mě. Jsou to orgasmy, kterých prostě oni chtějí dosáhnout a ví jak. 

Pořád jsem úplný mláďátko a skoro "neposkvrněná", ale zúčastnila jsem se srazu, který se konal teď v sobotu a když jsem viděla to svazování poprvé naživo, vcítila jsem se do té slečny a chtěla jsem to také. Nemohla nic a přeci si to užívala. tu bolest, to odevzdání a mě den ode dne "docvakává" dál a dál to, že to je to, po čem toužím. 
Když jsem se sem zaregistrovala, tak jsem si říkala, že si někoho prostě najdu, který mi bude říkat, co mám a nemám dělat a za to udělá dobře on mě. OMYL! Došlo mi to, že já naopak dělám ráda dobře svým Pánům a libuju si v tom, že mě chválí a chci jim dělat radost tím, že zvládnu nějaký úkol. 

Bohužel nejsem vůbec ranní ptáče a ráda vždy spím až do 11, jenže to se mělo změnit mými pravidly. Už několikrát jsem to porušila a moc mě to mrzí. Přijdu si jak neschopná čubka, která si ani nezaslouží další schůzku! Po každý, když udělám něco špatně. Jsem zvědavá a zároveň se bojím mých trestů, které mě čekají, ale uvědomuju si, že prostě musí být a že možná někdy časem je i budu vyžadovat, ale teď? Ani nevím, jak to všechno probíhá. Chtěla bych si to ráda představit, ale podle mě to nejde ani nijak s ničím srovnat. Dohání mě to k šílenství. Není den, co bych nemyslela na to, jak pozdravím své Pány, jak ( a jestli ) uvidím svojí Paní se kroutit pod vlnami blaha, svého Pána s tím spokojeným výrazem.. 

Někdy si říkám, že jsem nemocná, že je to strašná úchylka, že tohle není normální.. NE - to jen ti ostatní, kteří to nezažili a nechtějí to zažít jen neví o co přichází a jak silný to může být. Skoro až lituju ty lidi, kteří tomu vůbec nerozumí a označují právě nás těmi nemocnými. MY NEJSME NEMOCNÍ, MY si ten život a tu rozkoš dokážeme užít víc.

Jsem ráda, že jsem na to přišla takhle mladá a můžu si to užívat dalších desítek let. Jsem mladá, jsem nymfomanka a když budu muset, vím, že mé Pány budu prosit, protože vím, že oni to rádi a já jím to ráda splním.
Publikováno: 15.12.2015
Přečteno: 776×
1 komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz
15.12.2015
Opravdu nejsme nemocní, jsme normálnější víc než ti ostatní kolem nás, aspoň já to tak vnímám. Máš opravdové štěstí že jsi na to přišla takhle brzy, mě to trvalo opravdu dlouho. Stejně jako tebe, mě nejvíc uspokojuje naplnění tužeb někoho druhého a s tím související souznění duší. Možná to někomu přijde zvláštní, ale někteří z nás, dokáží partnerovo naplnění prožívat opravdu hluboce.

Tak ať zažiješ nepoznané a svět je pro tebe otevřeným vesmírem bez konce.

Archív

Nedokážu se rozhodnoutŽvanění o žvaněníVoayerZážitek z místnosti č.1Ano, Můj PanePrvní zavěšeníČistá bolestPrvní tresty č.3První tresty č.2První tresty č.1Neposlušná, nedočkavá..Řekla jsem jim své ANO! 2.částŘekla jsem jim své ANO! 1.částPrvní menší zkušenost

O mně

Jsem mladá subinka, která hledá své meze a chce vyzkoušet, co je v tomto směru možné. Tento blog mi napomáhá pochopit samu sebe a zpětně si připomenout pokroky, které dělám.
http://blog.bdsmlife.cz/Hadan-ka