První zavěšení

Když jsem ho viděla, měla jsem přesně ten pocit, který do dneška neumím popsat. Táhlo mě to k němu. Vůbec nic jsem o něm nevěděla. Viděla jsem, jak svazuje a zavěšuje modelku a já se nemohla odtrhnout od toho, jak mezi nimi je tak úžasné napětí. Chtěla jsem to. A to tak, že hned. Šílela jsem po tom, ale nemůžete přijít za někým a hned - když ani nevíte jméno - ho požádat o takovou "laskavost". V podstatě jsem byla úplně zbavená rozumu, ale nemohla jsem si pomoct. Z toho, co jsem všude slyšela, jsem alespoň zjistila jeho jméno. Nevím proč, ale tak nějak mě to stačilo. Vím, že je to bláznivé, ale prostě to nešlo vydržet. Litovala bych pak toho, že jsem za ním zašla. Přišla jsem za ním a upřímně jsem mu řekla, že jsem závěs nikdy nezkoušela, ale chtěla bych a jestli by to udělal on. Koukl na hodiny. Bylo už pozdě. Už půl hoďky chtěl být pryč. Díkybohu ale přimhouřil oči a souhlasil. Na nic se neptal, neseznámili jsme se, nic, co by prohloubilo nějak naši důvěru, nebo něco, co by alespoň trošku nastartovalo naše spojení - nic. 

Stála jsem a pozorovala, co se bude dít. Obě ruce mi dal za záda a začal je svazovat. Pevně a přesto příjemně. Provaz vedl kolem hrudníku. Já byla nervózní, ale přesto vzrušená tím neznámým, co přijde. Provaz po provazu urovnával k dokonalosti. Pozorovala jsem, jak vše utahuje, upravuje, jak se dotýká mé kůže, jak se provaz zařezává do paží...Další začal vázat v tříslu. To už mi zpětně vynechává paměť. Oči se mi sami zavírali, začala jsem se ponořovat do klidných vln i když mě pár lidí pozorovalo. Pomalu mi postupně začal utahovat provazy v bocích, slyšela jsem, jak zacvakává karabiny do závěsného kruhu a v tom už jsem začala být v transu. Postupně, jak mě obalovat provazy jsem jen čekala, kdy přijde zavěšení. Bála jsem se toho, protože vím, jak špatně se dýchá a v tom přichází úplná odevzdanost. 

Přišlo to! Byla jsem jednou nohou a zbytkem těla zavěšená do vzduchu. Oči jsem měla stále zavřené. Řekla bych, že je to takový můj reflex. Bez toho nemůžu prociťovat vše, co se děje. Na chvilku jsem tak jen tak zůstala viset a mě se zmocnila nervozita..Co teď udělá? Kde se mě dotkne? Co přijde dál? Začal mi vázat druhou nohu. Ta, co jen tak visela. Tu, kterou jsem nebyla schopná ani přitáhnout k té pravé. Hrál si se mnou. Postupně jsem byla svázaná celá. Provazy kolem krku a dokonce i přes oči! Teď i kdybych nechtěla, tak nic neuvidím. Přivázal mě tak dokonale, že jsem se nemohla pohnout ani o píď. Když byl hotov s uvázáním, první, co bylo je to, že mi zlehka začal foukat do tváří. Nikdy jsem nevěděla, že to může být tak vzrušující. Okamžitě se ve mě rozvinula vlna rozkoše, kterou jsem ani nevěděla, že při tom dokážu mít. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc se dokážu odevzdat a že mu věřím. Začal mě houpat a různě otáčet. Úplně jsem ztratila orientaci, takže bych se nedivila, že bych si nevšimla ani toho, že bych byla hlavou dolů. Dal mi ruku přes pusu a zacpal mi nos, tím pádem jsem na chvilku přestala dýchat. Kupodivu se mi ani nezmocnila panika. Nemám ráda, když nemám přístup k dýchání. Bojím se toho, ale tohle bylo v něčem jiné. Tohle mě vzrušovalo. CO?! Chvilku mě opět nechal vydýchat, ale mě to nešlo. V těch vlnách vzrušení, tlaku všude na mém těle a ta uspokojující bezmoc mě doháněla k šílenství. Nemohla jsem popadnout dech, napadali mě myšlenky, že řeknu stopku, al nedokázala jsem to. Nechtěla jsem přijít o to všechno. A udělala jsem dobře. Během chvilky jsem opět mohla začít dýchat a uklidnila jsem svůj dech na minimum. Alespoň na pár vteřin, než mi začal smyslně tlačit na chodidla. Jako vážně? Jsem extrémně lechtivá a někdy mě to dokáže naštvat, ale on si s tím mým tělem dokázal hrát. Dokázal si ho vzít, jak on sám chtěl. Mě samotnou překvapovalo, že na nic, co on dělá nemělo moje tělo žádné námitky.
Něčím mě udeřil. Štíplo to. Myslela jsem si, že to byl provaz. Po té události, jestli jsem dobře pochopila to byl bič, ale to si nejsem jistá. Upřímně jsem v tuhle dobu začala vrcholit. Ale nebylo to klasické vyvrcholení. To trvalo celou dobu, co mě postupně rozvazoval. Tak příjemně to bolelo, že jsem se nemohla ubránit ani jednomu sténání. Stydím se, když mě je slyšet, ale jinak to nešlo. Cítila jsem, jak jsem byla červená určitě až na zadku a můj dech nestačil. 

Najednou jsem se ocitla na zemi v jeho náručí. Nemohla jsem ovládat ani jednu část mého těla. Spokojeně jsem se nechala unášet blaženým pocitem. Nechala jsem o sebe pečovat. Přikryl mě dekou, co byla pode mnou a hladil mě po tváři. Konečně jsem otevřela oči. Ty oči nezapomenu. Poděkovala jsem mu. Ne proto, že by to chtěl, ale já mu za to do teď jsem moc vděčná. Nikdy jsem takový pocit nezažila. Tak moc jsem mu chtěla dát pusu, ale nemohla jsem. Za prvé moje tělo explodovalo a za druhé jsem si mylně myslela, že s tou modelkou, kterou vázal má vztah.
Ta euforie ve mně vydržela až do druhého dne do večera.

Nepochybně to chci zažít znovu a byl to ten nejkrásnější pocit, co jsem kdy zažila. 
Publikováno: 16.03.2016
Přečteno: 601×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

Nedokážu se rozhodnoutŽvanění o žvaněníVoayerZážitek z místnosti č.1Ano, Můj PanePrvní zavěšeníČistá bolestPrvní tresty č.3První tresty č.2První tresty č.1Neposlušná, nedočkavá..Řekla jsem jim své ANO! 2.částŘekla jsem jim své ANO! 1.částPrvní menší zkušenost

O mně

Jsem mladá subinka, která hledá své meze a chce vyzkoušet, co je v tomto směru možné. Tento blog mi napomáhá pochopit samu sebe a zpětně si připomenout pokroky, které dělám.
http://blog.bdsmlife.cz/Hadan-ka