Žvanění o žvanění

Taková chyba... Teď mě to mrzí.. Moc. 
O čem mluvím?  O tom, že jsem nepsala tenhle blog. 

Že je to k smíchu? Pravda to je. Pro mě ale krutá. 

Proč? Protože pocity ze vzpomínek sice mám pořád, ale bohužel vzpomínky samotné se začínají mlžit.

Co bych z toho měla, kdybych nepřestala psát? Neumřely by ve mě vzpomínky, které tvoří mou osobu. Součásti mě. Díky nim jsem totiž tam, kde jsem, vím - alespoň z většiny, co jsem celou dobu hledala a jakým směrem se mám vydat.

Co teď? Posledních pár týdnu si pořád přehrávám různé situace. Neustále myslím na to, co, kde, kdy se dělo. 
Proto snad v tomhle období, když už konečně mám chvilku času na sebe a nervu se pořád jen za prací, najdu ta správná slova pro tenhle blog. 

Sice tenhle článek pravděpodobně 90% uživatelů nedočte až do konce a když ano, tak se kouknou na hodiny, kolik života strávili s ničím. Z jejich pohledu. Z vašeho. Z mého ne. Jak se znám, tak sama tenhle článek asi nedopíšu napoprvé. Pokud ano, strávím nad tím stejně takovou dobu, že si pak budu nadávat, že jsem ho měla a mohla strávit jinak. Vím ale, že po uplynutí nějaké doby budu číst. Budu číst svoje vlastní myšlenky a bude mě hřát to, že je to kus ze mě. Období života, ve kterém se právě nacházím. 

Od prvního, ba i od posledního příspěvku zde, uplynula již nějaká doba a v ní se stalo takových životních událostí a rozhodnutí...
Aby vůbec někdo chápal, proč tohle vše má takovou váhu, musím se vrátit do období před prvním příspěvkem. Ačkoli jsem chtěla popisovat jen moje schůzky a úchylné úryvky ze života, není to ono. Přesněji řečeno: stejně mi proběhnou hlavou důvody, následky a vše kolem, tak proč si to nezapsat a mít tak větší šanci pamatovat si víc. Možná se někdo zarazil u toho, že přece jen si pamatuji. Ano, ale bohužel je mozek stavěný tak, že si více pamatujeme "špatné" příhody, než-li ty "dobré".

Venku se začne každou chvilku rozednívat, baterie na notebooku už má jen 20% a já? Dokončila jsem tenhle článek napoprvé.

Přeji vám krásné ráno s úsměvem.
Pro ty, co jdou zrovna spát - dobrou noc.

Publikováno: 29.08.2018
Přečteno: 225×
2 komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz
02.09.2018
Doporučuji si ty příspěvky ještě i archivovat někam jinam. Ideálně jako soubory, ať to můžeš kopírovat na různá místa.
Já už jsem takto poztrácel různé svá psaní, když jsem si ještě neuvědomoval, jak moc pomíjivé jsou diskety a CDčka. :)
29.08.2018
Úplně ti rozumím. Kdybych ten svůj nepsala, nic z napsaného bych si dnes nevybavila. Jsem ráda, že jsem tak dlouho psala - a strašně mě mrzí, že už tak dlouho ne. Piš aspoň ty.

Archív

Nedokážu se rozhodnoutŽvanění o žvaněníVoayerZážitek z místnosti č.1Ano, Můj PanePrvní zavěšeníČistá bolestPrvní tresty č.3První tresty č.2První tresty č.1Neposlušná, nedočkavá..Řekla jsem jim své ANO! 2.částŘekla jsem jim své ANO! 1.částPrvní menší zkušenost

O mně

Jsem mladá subinka, která hledá své meze a chce vyzkoušet, co je v tomto směru možné. Tento blog mi napomáhá pochopit samu sebe a zpětně si připomenout pokroky, které dělám.
http://blog.bdsmlife.cz/Hadan-ka