DěkujemeVěříš jako..?

Lásku si nezasloužim

Jen si trochu zafňukám a zase půjdu dál...
Publikováno: 2.4.2021
Přečteno: 164×

Nejdůvěrnější zážitek?

Víte, o kom je tady asi tak půlka blogu? Jak jsme se asi stotisickrát rozešli, abychom se k sobě v průběhu 14 let vždycky nakonec nějak vrátili, já se pokaždý strašně zamilovala, aby se ukázalo, že mě vlastně vůbec nechce a celý jsme si to dali znova?

Tak my spolu teď chodíme. Jakože už spolu nejen spíme, ale normálně chodíme. Dobře, úplně normálně možná vzhledem k jistým okolnostem ne, ale skoro jo. A ne teď, ale už nějakej čas.
Publikováno: 14.4.2020
Přečteno: 280×

Jakože šťastná

Říká se, - no, vlastně, abych byla úplně přesná, říkala to Pomněnka - že život má stát na nějakých pevných pilířích, kterých má být víc, aby když se jeden zhroutí, stál pořád ten zbytek. Nepamatuju si to přesně. Ale princip je zřejmej, ne? Ty pilíře odhaduju budou něco jako láska, přátelství, práce, domov a rodina... A dává to perfektní smysl. Dokonce jsem to tak měla. Chvíli :-D 

Než se ukázalo, že všechny pilíře světa úplně klidně sestřelí pár blbejch hormonů a chemikálií. A že vo tom musim něco vědět, když jsem o tom nedávno vykládala kolegům, žejo. Chemicky je tedy štěstí směs oxytocinu, dopaminu, serotoninu a endorfinu. Kdybychom si to měli zjednodušit do úplnýho nejjednodušna, nejsnazší cesta k němu vede přes lajnu koksu a podobný substance, ale to samozřejmě nikdo z nás nechce, fuj hnus, nikdy přeci.
Publikováno: 10.3.2019
Přečteno: 392×

Dva roky pryč

Byla jsem nespravedlivá. Taky nešťastná, protože nešťastně zamilovaná. Pak jsem byla šťastná, protože šťastně zamilovaná. A teď..? 

Dva roky jsem mlčela. Pominulo to, o čem tady byla asi tak půlka blogu. Pominulo ne-štěstí. Víceméně. Lhát si nebudem. Občas se sem vracím. Chci něco napsat. Vysvětlit, že věci nejsou tak, jak se zdály - nebo jak byly - možná z úcty k nim? Mrzí mě, že tady visí texty, kde křivdím. Strašně ráda bych to někdy napravila. Tenhle blog mi sloužil jako deníček. Jako místo mých vzpomínek. Hezkých i těch méně hezkých, ale mých. A tak, jak je, v tuhle chvíli už neodpovídá realitě.
Publikováno: 10.2.2019
Přečteno: 428×

Se nezblázni

Nechci tu dnes být.
Nechci vůbec nikde být.
Nechci sama se sebou být.
Nechci být.


Nedokážu se sebou vydržet. Muselo to přijít. Dlouhá fáze marného popírání. Zoufalá snaha udržet se všemi silami nad hladinou. Dvacet párů berliček. Tentokrát snad alespoň prospěšných.

Jedno ráno, jedno blbý probuzení. Pocit, že nemáš sílu vstát z postele, ale musíš. Prostě musíš. Vstaneš. A je to to poslední, co uděláš. Síly došly. Potápíš se do kilometrové hloubky. Dál a dál.
Publikováno: 8.2.2017
Přečteno: 804×

Archív

20212020201920172016201520142013

O mně

Jde dítě s ADHD spát a počítá ovečky: Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, héééj makaréna!
Autorka blogu
avatar
30,2 let