DěkujemeVěříš jako..?

Lásku si nezasloužim

Jen si trochu zafňukám a zase půjdu dál...

Damián. Byla to láska jak hrom. Zamilovaná jako blázen. Řek mi, že bych pro něj mohla zhubnout. Tak jsem hubla. A jak jsem hubla, přestával po mně toužit. Plakala jsem, doprošovala se... Rezignovala. Poslední rok na mě nebyl hodnej. Že jsem hezká mi museli říkat lidi na sítích. On ne, "protože bych zpychla". Furt po mně netoužil. Řek, že si na těch běžkách po 500 metrech rozbiju hubu. Bylo to 700, vole! A když jsem mu posílala fotku z nemocnice, reagoval na ni až za 12 hodin, protože měl depku. Všechno jsem mu odpouštěla, přeci jsme se milovali a měli spolu bejt až do smrti, tak holt zatnu zuby... Ale tohle byla poslední kapka. S takovym člověkem asi parťák bejt nechceš. Když se tě na sítích lidi z druhýho konce republiky ptaj, jestli něco nepotřebuješ a tvůj partner by si pro svou depku zřejmě ani nevšim, že sis právě zlámala vaz. 

Dva roky po rozchodu mi vysvětlil, proč se choval, jak se choval. 
Že z lásky a strachu. Že už nechtěl to mimino. 
Ale prej mě furt miluje. 

S Vilémemem - o kterym tady cyklicky píšu už asi deset let - jsem začala chodit po rozchodu s Damiánem. Spíš teda on se mnou. Chtěla jsem bejt sama a on mi cestou odněkud řek, že spolu přeci chodíme. A taky mi řikal, že jsem hezká. Furt. Ta pohádka netrvala moc dlouho. 

Je krásný chodit s tvojí životní láskou, ale když je láska ženatá a tobě táhne na třicet, nějak jakoby je potřeba to řešit. 

Nestála jsem mu ani za to, aby se zachoval fér a rozešel se se mnou. Protože on narozdíl ode mě věděl... Půl roku jsem brečela, že s nim chci bejt přes noc a... vlastně ani za tohle jsem mu nestála. Dávat ultimáta neni hezký, ale jen díky tomu mi potvrdil, že ty dva roky, který chtěl kvůli synovi, byly jen lež. Že by za další dva chtěl dalších 5. Deset, patnáct... 

Trochu si myslim, že mi za další dva roky bude psát to stejný, co teď Damián. 

Hugo byl můj dobrej kamarád, kterej mi půl roku říkal, že si nemám nechat srát na hlavu. Objektivně vzato, vzhledem k jeho rodinnýmu uspořádání, bylo vzájemný zamilování se to nejhorší a nejmíň hodící se, co se nám mohlo stát, ale bohužel... - ukažte mi člověka, kterej si dokáže nařídit, co má cítit. 

Tak hezky jako on se ke mně snad nikdy nikdo nechoval. Za měsíc jsme spolu strávili víc nocí než za celých 15 let s Vilémem. Choval se, jako by mě měl rád tak, jak bych sama sebe měla mít. Doufám, že i já k němu, ale netroufám si to hodnotit. Bylo mi tak hezky, měla jsem tolik víry a odvahy... Byla jsem si jistá, že to do mejch třicetin bude dobrý. Že se mi povede to konečně prolomit, že opouštim starý vzorce... To zbývaly tři měsíce. Mám tři týdny a jsem v úplně stejný prdeli jako vždycky. 

Před pár dny se mě ubrečený v posteli ptal, jestli bych to celý chtěla vrátit. Nevim, možná. Nesmírně si vážim všeho, co jsme spolu prožili, co jsem s ním mohla cítit, co mě naučil, ale stejně tak, jako je to hezký, to bolí.

Tohle vrátit nechci. Svůj život jo. Ale to už dlouho, to se opakuju.

Má nádhernou ženu, úchvatný děti. Je umělecky založenej, má talent, skvělou práci, spoustu koníčků. Je sexy jak hrom a inteligentní ještě víc. Netušim, proč se do mě zamiloval, ale vypadá to, že už ho to přešlo. Ani se mu nedivim. Nevim, co na mně viděl. Nemam nic z toho, co on. Nejsem ani tak vtipná a vaří taky líp. 


Fňukám, protože si nerozumim. Otvírám se sama sobě, po hrozně dlouhý době - a jenom čumim. Tohle nechceš nikomu řikat, komukoliv se s tim svěřovat. Nikam jsem se za ty roky neposunula. Pořád jsem maximálně tak předmět krátkodobejch poblouznění, chemickejch reakcí a zdroj dobrýho blowjobu. 

Vim, že chyba je ve mně, to je jasný. 

Jenom nevim, jak z toho ven. 

Publikováno: 2.4.2021
Přečteno: 164×
Bez komentářů

Archív

20212020201920172016201520142013

O mně

Jde dítě s ADHD spát a počítá ovečky: Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, héééj makaréna!
Autorka blogu
avatar
30,2 let