Do jaké míry jsme zodpovědní za druhé?: Kauza Maják

Možná z některých příspěvků pamatujete Majáka - mého kamaráda ze střední školy. Bylo nám sotva 16, když jsme se poznali a už se tedy známe asi 12 nebo 13 let. On byl šašek třídy a já podle něj nedosažitelná kráska třídy. Asi proto, že jsem už tenkrát tíhla k dlouhodobým vztahům a většinu střední byla zadaná. Byl to ten typ, u kterého jsem měla pocit, že ode mě potřebuje kamarádskou pomoc. Užili jsme si spoustu zábavy na různých chatách, silvestrech, narozeninových oslavách, koupalištích i na plesech. Mezi střední a vysokou si nakonec našel i on holku a odstěhoval se s ní pryč. Tak trochu se vykašlala na nás, staré kamarády, a žili jsme si každý po svém. Potkali jsme se tak jednou do roka až do doby, než jsem do jeho města jela na dvoudenní pracovní výjezd. To už jsem byla magistra a on ještě dostudovával. Večer jsme šli do hospody, hodně toho vypili. Já byla v té době zadaná s tím Vanilkou, se kterým hrozilo, že skončím z toho nejméně ušlechtilého důvodu - protože jsme spolu byli už nějakou dobu, žili spolu a byli na sebe zvyklí. On byl nezadaný, což mě nepřekvapovalo - snoubyl se v něm hipík, ekolog a metalista, spousta lidí by si asi tipla i satanistu. Navíc denně hospody. Ale já byla tak nadšená, že jsem vypadla ze stereotipu a potkala svého kdysi snad nejlepšího kamaráda znova! A jak jsme pila, všimla jsem si šlachovitých rukou i toho, jak celkově zmužněl. Všimla jsem si, že je také o hodně vyšší než já. Husté vousy a vlasy do půli zad mě nějak podezřele zaujali. A když nastala totálně klišé chvíle, že jsme se na sbee v koupelně v jeho bytě (s haldou spolubydlících) zadívali a začali se opilecky líbat, bylo jasné, kam to spěje.

Trapné ráno jsem překonala spěcháním na vlak, následně jsme si přátelsky slíbili, že tím neohrozíme kamarádství ... uplynulo pár dní, snad i týdnů, a mně chyběl sex. V té době jsem měla již svého suba, ale pořád to nestačilo. Doma vanilkový sex se spoustou tabu a mlčení (a málo) a čokl jen na SM hraní s okleštěnou intimitou. Oboje bylo málo. Chyběl mi dobrý sex. A tak jsem se obrátila na spolehlivý zdroj. Maják nebyl zrovna magnet na holky, takže jsem byla přesvědčená, že kývne. A začal můj poměr. Trval někdy od zimy 2014 neoficiálně až do cca května 2015. Pak mě tížilo špatné svědomí a vztah jsem ukončila. Beztak to k tomu spělo už předtím.

Od té doby jsme nebyli pár, ale přiznaný poměr. Neměla jsem potřebu se tím tajit. A zezačátku jsme na to i dbala, abychom nebyli jako pár vnímáni, ale znáte lidi, jak vás vidí jhodně spolu, udělají si vlastní závěr. Majáka jsem milovala, nebo byla zamilovaná. Bavil mě, sex byl po té ddlouhé době skvělý a vypadal i na nějaký závan SM. Ale to jsem pak psala v několika příspěvcích, že jsem se mýlila.Problém nastal opět ve chvíli, kdy jsme ustrnuli. On neměl klodné plány do budoucnosti, bohémský život napůl na privátě a napůl u mě mu vyhovoval. Pojala jsem podezření, že se vyhýbá dospělosti.  Hodně jsem mu pomáhala a podporovala ho, až to bylo chvílemi vyčerpávající. A ano, pak mi do života vletěl Tajfun. DOmluva byla taková, že tento stav trojúhelníku je dočasný, ale já se Tajfuna neuměla vzdát. Naopak. On byl ten, co mi konečně dopřál SM seberealizaci spojenou se sexem, intimitou a láskou. Tomu postupem času nemohl Maják konkurovat. Navíc jsem ho k sobě vzala dočasně bydlet, když konečně s dvouletým zpožděním dodělal magistra a neměl práci. Byl ženou v domácnosti, nedělal nic, jen koukal na seriály a uklízel. Nájmy zaplatil asi 2 ze šesti a nějak ho to netrápilo. Byla jsem jako mamahotel. Chlap ustrnulý na místě, čekající na mě, až příjdu z práce... asex! SM v sobě neměl, byl to jen pokus si mě lépe udržet. Mě štvalo, jak žije, jeho štvalo, jak to vedu já - i vůči němu. Ten vztah už mi nedával nic. Jediné co, tak jsem si hrozně rozuměla s jeho rodiči, ti byli super. Ale jeho kamarádi mě nesnášeli - jak jsme psala, přestože jsou povětšinou stracení alkoholici, opovrhovali mým uspořádáním vztahů. Protože já byla ta děvka, co podvádí veřejně dva jejich kamarády, oni byli to s tou sériovou monogamií...

Někdy od března/dubna 2018 se to celé zhroutilo a omezila jsem oba nefunkční vztahy. Táhlo mě to sice střídavě pořád zpět a logicky jsem se bála, co bude, až to jednou opravdu skončí. Balancovala jsem také nad rozhodnutím, jestli bych mohla být s jedním z nich jako s partnerem. Ale na to se přede mnou Maják příliš ponížil, neviděla jsem v něm chlapa, pořád to byl můj malý/velký kamarád ze střední víc, než cokoli jiného. Jen byl k tomu dobrý v posteli, dobrý, ale né úchyl mého stylu. Navíc v dubnu jsem již měla poměr se svým nynějším přítelem. Jak Maják, tak Tajfun to věděli - alespoň jsem nelhala. Dala jsem jim možnost se rozhodnot, dávala jsem jim ji pořád.

Majáka jsem naposledy v nějakém mírnějším duchu viděla v červenci v divadle, protže jsme měli koupené lístky. Znova jsem mu to vysvětlila popravdě a omlouvala se, že jsem to asi přeci jen měla udržet v nějaké mimovztahové rovině. Ale jsem taky jen člověk a bylo mi s ním dobře. Jen ne tak stabilně a tak dlouho, jak by si on přál. Proč jiný chlap, byla jeho otázka.... "Protože on je BDSM+, on takový prostě je a já taky. Tomu neporučíš...", přiznala jsem. Pro mě to je logické asi obdobně, jako když gay řekne partnerce, že s ní nemůže být protože se zamiloval do muže. Má ji rád, ale nejde to. Maják vypadal, že chápe, ale o pár dní později se v něm nakumulovala zlost a jsme tam, kde jsme...

Nenávidí mě a jsem pro něj prý mrtvá.  Mrtvá ... po více jak dekádě přátelství. Měla jsem to předvídat? měla jsem si v té hospodě tenkrát říci, že to rapidně ohrozí naše přátelství? Že za něj budu zodpovědná? Ale já to s ním myslela vážně, nehrála jsem si, jen se věci vyvinuly jinak. On mě nepřesvědčil, že je pro mě chlap do života, on se naopak přesvědčil, jak jsem nestabilní. Ale dělá to znás jiné lidi? Dělá to ze mě monstrum a z něj oběť?

Nedávno jsme jeli s kolegou vlakem z Prahy a bavili se. On je podle mě skvělý člověk - měl jen jednu chybičku, svou první ženu podváděl dlouhá léta s různými ženami. Ona mu na to povětšinou přišla, nebo se přiznal, ona vyhrožovala odchodem a nikdy neodešla. Trpěla mu to v domění, že s ním zestárne, že on se nakonec uklidní, že to bude dobré, ... On potřeboval jiný vztah, jiný sex, jiný pocit, proto to dělal dál i s vědomím, že ona o tom ví a ubližuje jí to. Na druhou stranu jí dal také tu moc odejít - znala fakta, sama zůstala. A on ji nakonec opustil pro ženu svého života. S tou žije v manželství již  asi 15 let, nikdy ji nepodvedl, je to jeho bohyně, kterou uctívá, miluje, má z ní zdravý respekt a připadá si, že vedle ní žije, opravdu žije. "Ale i tak musím žít s vinou. Své první ženě jsem mnohokrát ublížil a bolelo mě ji tak vidět, ale musel jsem. Žít s pocitem viny je těžké, nesu si ji s sebou, je to daň za můj nynější život, protože ona mi asi nikdy neodpustí to, co jsem jí dělal." VINA - já ji odmítala, protože jsem byla slepý pragmatik. Sejmula jsem ze sebe vinu tím, že jsem odpovědnost za jeho vlastní osud převedla na Majáka a alibisticky si nalhala, že je míč na jeho straně. Máš fakta, rozhodni o sobě sám. Odejdi, nebo zůstaň, ale já ti negarantuji, co bude. Jenže co mu možná vadilo, bylo, že jsem v několika fázích chtěla být s ním, opravdu s ním zůstat, opravdu budouvat budoucnost, a opravdu jsem z pusy vypustila, že si myslím, že tohle vše je dočasné a že se jednou uklidním. Kdy? Po prázdninách, koncem roku, ještě pár měsíců .... konec byl v nedohlednu. A on tyto moje údaje bral jako sliby - že jsem slíbila, že to ukončím. Ale já to jako slib nebrala, opravdu ne. Spíše to byl hrubý odhad, do kdy tak mohu chtít být volná a bez pravidel. Špatné odhady - také proto, že Tajfun byl čím dál tím otevřenější v SM aj á setrvávla, protože mě to neskutečně naplňovalo. Jestli jsem něco opravdu měla, tak neříkat nic o tom, kdy přestanu "bláznit". Nelhala jsem, to okolnosti to formovaly jinak.

Můj drahý Majáku, můj příteli, kéž bys mi jednou odpustil. Odpustil mi ty chyby v komunikaci, odpustil mi domělé sliby a podíval se na mě zas těma všechápajícíma očima. Přijímám svou vinu za tvé nekonečné čekání na mě, za tvé doufání. Chtěla jsem tě udělat šťastným, ale jsem k tomu naprosto nekompetentní. Majáku, vadilo mi na tobě příliš mnoho věcí, mou vinou bylo, že jsem je také přehlížela a stejně jako ty čekala, jestli zmizí nebo se zlepší. Viním se za sebe, viním se za část tebe. Nežádám, abys přijal svou vinu jako to dělám já, na to tě moc dobře znám. Jsi jako ublížené dítě, co kolem sebe kope silou dospělého muže. Ubližuje mi to každý den, každý den si na tebe vzpomenu a mrzí mě, co se stalo. Snad ti tahle moje vina stačí. Omlouvám se ti tady. Omluvila bych se ti i veřejně - jen ne před tvými kamarády, protože podle mě to jsou zlí lidé, co mají spostu předsudků a soudí na základě střípků informací, co se k nim pokrouceně dostaly. Majáku, jsem teď šťastná, nenechala jsem tě pro rozmar, nechala jsem tě pro někoho, kdo je jako já  v mnoha důležitých aspektech života a přitom dostatečně rozdílný. Bolí mě vidět tě, jak jsi spadl zpět do skvotérského stylu života, po barech a hospodách. Snad tě od samého sociálního dna drží alespoň další studium, kam jsem ti pomohla, nebo rodina. Podívej se na nás trochu s odstupem. Já svůj smysl života našla a zklidnila se. Nemáš právo mě za to soudit....
Publikováno: 22.11.2018 10:18
Přečteno: 78×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

201820172016