Kolegyně nakupuje kůži

Pátý díl čtyřdílné trilogie přináší do vyprávění pohledy ostatních účastníků. Povídky jsem původně publikoval na svém blogu na amater.cz. Tato je z léta 2018, ale stále vypadá čerstvě.

Moc ráda chodím v kůži. Je mi to příjemné, dobře v ní vypadám, perfektně se v ní cítím. Zbožňuji ten pocit luxusu, který z ní do mě vyzařuje. Ale vůbec nejradši mám ještě jednu věc. Miluju, jak to některý typ mužů přitahuje. Ovládá. Jako bych je měla na neviditelném laně, které by je nutilo jít tam, kam jdu já. Chodí za mnou po ulici, postávají a zvědavě si mě prohlížejí. Je super takhle si někoho povodit po obchoďáku. Je blbost, aby tam měl chlap půl hodiny stejnou cestu jako já, aby pořeboval jít tam, kam já, ne? Většinou za mnou nejdou do obchodu s prádlem. Číhají venku.

Jenomže koženého oblečení není nikdy dost. A já z jeho nakupování dělám Událost. Když vidím, že moje kreditka se od posledního nákupu vzpamatovala a snese zase trochu hrubší zacházení, vyrazím. Někdo mě ovšem musí na té cestě z džín a trička do kožené bohyně doprovodit. A letos to bude Michal. Když přijdu do práce v kožené sukni, tahá mu to oči z důlku a mám ho v kanclu kvůli různým záminkám v podstatě celou pracovní dobu.

Letos jsme s Michalem začali pěstovat takový zajímavý vztah, ale to už vám tu popsal. Spoustu důležitých věcí vynechal, hodně toho bylo dost jinak, ale beru, že tady nechce vypadat jako veejtaha, posera a ubrečenej debil. A jestli vás ta otázka napadla, tak jo a ještě jednou jo. Jsem skutečná a baví mě to. On neví, že je první, s kým jsem tohle začala dělat. Jak dlouho jsem o tom jenom snila. Ono také co jiného. Když kluk přijde za holkou s otázkou "zašukáme?", nebere se to zrovna za vzor zvládnuté komunikace. Takže jak jsem to asi měla udělat já. Teď vás tu spousta řeknete, že to přece mám zkusit, že třeba zrovna vy byste si dali říct, ale znáte tu, jak se stopař zeptá řidičky, jestli se nebojí, že taky mohla zastavit sériovému vrahovi.

Víte prd, kdo zabere.

Jenomže Michal při vší konspiraci, kterou tihle týpci v práci pěstují, selhal, a já tak měla jasno v tom kdo a zbývalo vyřešit jenom jak. A protože jsem od přírody dravá a s lidma se nemažu, prostě jsem ho jednou ve výtahu za ty koule chytla a od toho dne jsou moje.

A dneska ty koule se svým podstavcem půjdou se mnou nakupovat. Sraz je ve výtahu. Může zkusit tam nebýt. Chytnu si jiný. Haha.

Výtah přijel a já do něj nastoupím. Michal stojí podle dohody čelem k zadní stěně. Hrábnu rukou za něj a nahmátnu šňůru se smyčkou, která mu podle mých pokynů měla čouhat z poklopce. Vy už budete vědět, k čemu je připevněný druhý konec. Ano, správně ke koulím. Chytré děti. Takže půjdu jako holčička s pouťovým balónkem, jen jsou ty balónky dva, neletí moc vysoko a nejsou vidět. A to poslední se brzo změní.

Jdeme k autu. Postavím se ke dveřím řidiče. Pochopil a otevírá. Já si sednu a on opatrně přibouchne dveře. Obejde auto. Položí ruku na kliku spolujezdce, dokonce ty dveře i pootevře, pak mu to ale dojde a zapadne na zadní sedadlo. To už mám nastartováno, protáčím gumy a řítíme se k první zastávce.

Rukavice. Začnu rukavicemi. Ty tomu mají dát korunu, proč si ale korunu nenasadit první. Michal se může zbláznit, když masím jeho koule rukama v rukavicích. Ty jeho reakce jsou o kilometr jinde, než když to dělám bez nich. Takže nejdřív zip jeho kalhot a ty koule musí ven. Pěkně na pult, kde jsou již připraveny dva páry k vyzkoušení.

Kožené ukavice jsou super věc. Je to jeden z magnetů na čumily. Oči přilepené k mým rukám. Navléknu si nejprve ty kratší. Jemná a slabá voňavá kůže. Jako bych na těch rukách nic neměla. Spojím prsty, zatleskám. Přitlačím jeho šourek mezi tělem varlaty k pultu jednou rukou a druhou do nich několikrát uhodím pěstí. Ne nějak moc, ale pro neznalé je to trochu nezvyklý pohled. Martina, zdejší prodavačka a už dávno i moje kamarádka sice ví, co se má dít, ale i tak překvapeně zamrká. Praštím ho ještě dvakrát. "Bouchneš si taky, Martí?" Michal se na ni se zájmem podívá. "Ty se do toho nepleť," varuji ho a obracím se zase k prodavačce. "Nic na tom není. Hele." Svléknu si rukavice, jednu položím na pult, druhou vezmu oběma rukama zevnitř za manžetu a otvor nastavím proti ní. Skoro automaticky do ní vklouzne. "Takhle si navlíkneš rukavici, to tebe nemusím učit." Ona se dívá do očí jemu a on jí. Něžně zavřu její ruku v pěst a jemně ji uchopím za zápěstí, druhou rukou znovu přimáčknu Michalův pytlík k pultu. Její ruku vedu nad jeho koule a šeptám jí: "Pak si představíš, jaké to asi je způsobit mu tu bolest." Pořád na sebe vejrají jako kdyby právě na maturitním plese zjistili, že se jim po sobě bude stejskat. "A až ti dojde, že tě fakt zajímá, jaké to doopravdy bude.." A v tu chvíli mu ji Martina našije. Ale opravdickou. A ještě jednu a pak další. On na ni chvíli překvapeně čumí a pak se pokusí složit na zem. Jenomže zapomněl, že jeho koule mám ještě pořád v ruce já a já ho nenechám. Zmítá se statečně, pak mu dojde, že z pádu nic nebude a nechá toho. "No, Martí!" je jediné, na co se takhle narychlo zmůžu. "Ty druhý ani nebudu zkoušet. Tyhle jsou jasně kouzelný, vezmu si je. A nebal je, hned si je natáhnu." Martině taky chvíli trvá, než se přepne: "Jo. Dobře," začne se chytat.

Do ruky v krásné nové voňavé rukavici chytám šňůru od svých koulí, které Michal ještě duchaplně schová zpátky za poklopec, než opustíme krámek.

Dál jdeme pěšky. Bude to chtít ještě něco na sebe. Něco koženýho!

Můj oblíbený obchod. Pro dnešek jsem si v něm zařídila soukromí. Taky mě tu znají, všechno je domluvené. Mladá pihovatá zrzavá brigádnice nás pouští dovnitř, protáhne se kolem nás ze dveří a zamyká nás uvnitř. A jde se na to!

Nejdřív samozřejmě koule na vzduch. Vesele ho přes ně plesknu dlaní. "Velikost 37. Přines kalhoty, všechny, co najdeš, sukně a jestli uvidíš něco jako korzet, chci ho tu taky." Svlékám se do kalhotek a trička. Odsud už půjde dáma.

Michal vrší na pohovce na hromadu všechno, co stojí za řeč, v mé velikosti a černé barvě. Všímám si jeho erekce. "Sundej si kalhoty, támhle si klekni ksichtem ke mně a čum," nařizuji mu. Nejdřív zkusím jednu dvě sukně. Jednu krátkou, u té mě zajímá jenom to, jak mi padne. Za chvíli to vím. Pak jednu delší a u té se musí vyzkoušet... "Dej nohy víc od sebe!" Chytám ho za ramena. Houpnu nohou a 'řach!' A ještě jednu. Jo, v pohodě. Mohla by být i delší. Vybírám jinou... Moc široká. Hnusná. Moc ozdob. Jo, tahle. Délka luxusní! Otáčím se před zrcadlem. Michalův pták v pozoru. "Nos na zem, koule do vzduchu!" velím. Pár ověřovacích kopanců potvrzuje, že i tahle sukně je kompatibilní s mými zálibami. Michalův bimbas uronil slzu na podlahu. Líbím se mu. Sobě taky.

Svlékám sukni, pokládám ji na pult společně s krátkou, kterou jsem vybrala na začátku, a soukám se do úzkých kožených kalhot. Padnou jako ulité. A korzet? Jo, našel. Kluk šikovnej. Podprsáček, to ještě nemám. Zajedu do něj. "Vstaň a zavaž to. Dělals to někdy?" Přikyvuje. Aspoň že tak. Za chvíli stojím před zrcadlem sexy jak už dlouho ne. Michal o mě dře očima. Jdu k němu a pomalu se před ním otočím dokola. Pak v jedné dlani pevně sevřu jeho koule. "A teď něco uvidíš." Táhnu ho dolů, až pochopí a klekne si. Projdu řadou věšáků až dozadu a z ramínka sundávám krásný dlouhý plášť, který jsem si tu vyhlídla, vyzkoušela a rezervovala předevčírem. Hodím si ho přes ruku a vracím se k Michalovi. "Na." Bere ho vlkeče ode mě, rozevírá ho podšívkou ke mně. Zasunu do rukávu jednu ruku, pootočím se, pak druhou, Michal ho pak tahem vzhůru umístí na má záda. Urovnám si límed a pas. Stojím zády k němu. Pihovatá zrzka zaťuká, chvíli počká, pak odemkne a vsoupí do krámu. "Půjdeme mě obout."

Tak teď už jsme na chodníku k nepřehlédnutí. Muži, co vědí, zírají. Máme to přes celou pěší zónu a já si tu cestu vychutnávám. V ruce šňůru od svých balónků. Na sobě krásný kožený kabát až ke kotníkům, kožené kalhoty. Rukavice.

Vstupujeme do obchodu s botama. Velké finále, sladká tečka. Prodavač za námi zamyká, jak je domluveno. Nesvlékám se. Rozvalím se na pohovce, Michalovi ukážu prstem na podlahu před sebou. Tak tak stačí splnit pokyn a je tu prodavač s prvním párem.

Krásné černé kozačky do špičky na vyšším podpatku. Nejsou to jehly, to jsem musela kvůli stabilitě oplakat. Prodavač mizí mezi regály. Michal mě obouvá roztřesenýma rukama. Když je konečně hotov z druhou botou, postavím se. V zrcadle to vypadá fantasticky. Erekce také říká, že ano. Kývnu hlavou tím směrem a mé koule jsou vysvobozeny z kalhot, které mizí někde v koutě. Kolena jsou náležitě daleko od sebe. Ideální. Dva kopance testovací a třetím, tvrdým a brutálním posílám Michala k zemi. Ano, boty jsou na nártu dost jemné na to, abych všechno pěkně cítila.

Přichází prodavač s další krabicí. Michala svíjejícího se na zemi si nevšímá. "Ještě tu mám ty na platformě, jak jste chtěla něco těžšího. Můžu vám je vyzkoušet?" Sedám si a nechám se od něj přezout. Projdu se. Když se vrátím, prodavač bez kalhot klečí na zemi a ptáka si přidržuje rukou na břiše. 'Prásk!' Zavyje a praští sebou o zem. Michal zaznamenal konkurenci a už se nastavuje. "Jak je libo. Tu máš." Vydržel na kolenou. 'Bum!' A 'Bum!' A je taky na podlaze. Baví mě to. Sakra, mě to baví. Prodavač už je zase k dispozici. Kluci se předhánějí, kdo víc snese. Oběma stojí ptáky. "A teď kopeme zezadu. Ve stoje. Předklonit, vyšpulit. Nohy od sebe. Ruce na pohovku." To je hra! Připadám si jak malá holčička, které je všechno dovoleno. Kopu střídavě jednoho a druhého. Mlátím je bez slitování pěstmi do vajec. To je úplně úžasný, kolik se toho snaží vydržet, aby vypadali lepší než ten druhej.

Jejich pytle dávno ztěžkly a zrudly, jsou zpocení, třesou se a já se pořád nemůžu nabažit té chvíle. Ale začínám cítit únavu.

Sedám si na pohovku. "Každý k jedné noze."

Oba klečí přede mnou, každý ptáka v ruce.

"Postříkat kozačky."

Za dvě minuty odcházím z krámu s Michalovými koulemi na šňůrce a bílým lepkavým stékajícím potůčkem na každé botě.
Publikováno: 11.01.2019 02:00
Přečteno: 44×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

01/1912/18

O mně

spolehlivost :: slušnost :: masochismus :: úroveň :: ballbusting :: kůže :: kopání do varlat :: kožené oblečení :: CBT :: bičování :: bolest :: empatie :: plivání :: kozačky :: fackování :: drcení varlat :: líbání bot :: kožené rukavice :: podpatky :: rákoska :: pouta :: roubík :: znehybnění :: masáž nohou :: společné procházky :: jezdecký bič :: mačkání varlat
Autor blogu
avatar
46 let
Budu rád, zanecháte-li mi u textu, který vás zaujal, komentář. Děkuji.