Narozeninový dárek (Moi a Cukřík 01)

Mám na sobě sukni a halenku přesně tak, jak jsi to chtěl a stojím uprostřed tichého pokoje. Světlo je tlumené přes těžké závěsy bránící slunci opřít se do místnosti celou silou. Prohlížíš si mne a nic neříkáš … Stojím a čekám. To ticho je jako kladivo, které mi dopadá na temeno hlavy a ta se pod tvým pohledem postupně sklání, až se ti nakonec nedívám do očí vůbec.  … Vám … Vám se nedívám do očí, Pane.

Až pak přistoupíte, vyndáte z kapsy saka šátek a zavážete mi oči. Doléhá těsně a vnímám i jeho vůni, která lehce odráží tvůj oblíbený parfém. Vedete mne až ke stolu na který narazím stehny; přitlačíte na krk a donutíte mne se předklonit. Ležím teď na stole břichem, tváří a ruce mám dlaněmi opřené vedle hlavy. “A teď se ani nehneš!”, slyším tichá slova a pak cítím jemný polibek na ucho. 

Slyším kroky v místnosti, dech následovaným dusivým tichem bez jakéhokoliv ruchu poblíž; jen v dálce je slyšet tlumený štěkot psa z ulice. Začínám mít touhu se podívat; sundat si šátek, otočit se, vyhledat Vás pohledem … Jako odpověď ale přichází jen zvuk mé tepající krve, který je hlasitější a hlasitější, jak nejistota z toho, co se děje a kdy se budu moct pohnout pracuje na mých emocích. A já vím, že nesmím. 

Když už mi začínají trnout svaly z monotónní polohy, tak najednou slyším kroky a cítím ruku hladící mě po těle. sklouzne a pomalu mi vyhrnuje sukni.  Pevná dlaň mne laská po zadku a hněte ho jako těsto. Poplácá, pohladí … a znovu poplácání. Najednou na mou levou půlku dopadá razantní rána až prudce vydechnu. 
Ten zvuk plesknutí mám strašně ráda, ale po chvíli cítím, jak se mi pozadí barví a teplá. Ruka střídá půlky a intenzitu; bolest se stupňuje a začíná být nepříjemná s každým dalším úderem. Kroutím se v bocích, ale nedovolím se nijak zásadně pohnout. Slzy mi začínají stoupat do očí a vím, že stačí málo a vyhrknou. V tu chvíli to přestává a obrovská dlaň mi hladí obě půlky; cítím dotek rtů na mém pozadí a ruce mi stahují pomalým pohybem kalhotky.

Soustředím se, abych se nepohla, nevidím, nevím, kdo je se mnou v místnosti. Stojím tam opřená o stůl, vytrčený nahatý zadek jako nějaká čekající děvka, skoro ani nedýchám, jak strašně se stydím a … cítím, že začínám vlhnout.

Slyším tlumený hovor, který prochází přes přivřené okno z ulice. Zaposlouchám se do změti zvuků a zavírám oči pod šátkem. Najednou cítím prsty, jak jedou přes zadeček, dírku, až ke kundičce, kde se zastaví těsně na okraji. Úplně napnu každé vlákno svého těla a dech se mi zrychlí. Pak bez varování jeden prst zajede dovnitř a pomalu se začne pohybovat. Vydechnu. Chci to, jak jsem vzrušená. Začínám se hýbat v bocích a jdu naproti. Najednou mne ruka přitlačí na stůl a jasně naznačí, že se nemám hýbat, že zákaz pohybu trvá. Prst klouzá dovnitř a ven; znovu a znovu. Cítím a pak i slyším, že teču a ve vzduchu je cítit moje šťáva. Snažím se ani nepohnout a držet.

Najednou prst zmizí a je zase ticho. Slyším jenom svůj dech, vnímám svoje tělo, svou okatou nahotu a vulgární pozici. Po zadečku mi najednou přejede něco jemně. Bičík! Sjíždí dolů na stehna a jasně naznačuje, ať dám nohy od sebe. To ticho je ohlušující. Bičík mi laská stydké pysky a já cítím, jak pomalu odkapávám … neumím to zastavit; nemůžu si pomoct. Zasténám a přijde první lehký úder přímo na kundičku a poštěváček. Příjemně to zabolí. Chci další. Stojím a čekám trpělivě jako nadržená  čubka. Další rána na sebe nenechává čekat a pak sled několika silnějších ran. Asi po páté z nich mi do očí vrhknou slzy. Bolí to a strašně mne to i vzrušuje. Slzy mi tečou a mažou make-up, který jsem si pro něj tak pečlivě nanášela.

Najednou to přestává zároveň s tím, jak v kundičce ucítím několik prstů, které se začnou nekompromisně dobývat dovnitř. Tečou mi pořád slzy a chci se ale živočišně pářit. Ruka mne chytá pod krkem; drží a bere mi dech a druhá se prsty prodírá opakovaně do mého břicha. Sténám, lapám po dechu a stále se snažím nepohnout ani o centimetr. Blížím se vrcholu, když to najednou všechno úplně přestane. Naráz. Všechno.

Stojím tam, vzrušená jako nikdy. Z absolutní extáze do bodu nula. Uvědomím si to a začnu se hrozně stydět. Proč mi tohle dělá? Stojím tam takhle nekonečně dlouho … minuty, desítky minut. Co ON asi dělá? Sedí a pozoruje mne? Mám nesmírnou touhu se otočit a podívat se. Vím, že by to tím celé skončilo a já tu hru ještě ale ukončit nechci. Ne teď. Chci být jeho hračka. Jsem jeho hračka. Jsem tam pro jeho zábavu, ale strašně se chci alespoň pohnout a zavlnit v bocích, svádět ho. Přemáhám se stát v klidu a čekat, co bude. 

Cítím něco v kundičce a pak se navlhčený kolík přesune pomalým pohybem do mého zadečku, kde napevno přistane. Zasténám. Chci, aby mne ještě prstil. Kdokoliv. Ale prostě to chci. Jsem děvka a vím to. Jak mi běží myšlenky hlavou, tak na ten kolíček mezi půlkami začnou dopadat přesně mířené rány úzkým bičíkem. Důraz se mění a já se už neudržím a dám mu první orgasmus. Dívá se na tu křeč, kdy ztrácím kontrolu nad vším, a důtkami pečlivě dokresluje příběh na mém pozadí.

Jsem nechutně zpocená; cítím jak mi stéká čůrek pod pod kolenem a už nevím, co chci a co ne. Jestli jsem nebo ne. Jestli se mi něco líbí nebo ne.  Cítím cvaknutí kolíčků na bradavkách a do té úplně mokré kundy mi přistane dildo. Jak se jen malinko pohnu, tak kolíčky se třou o stůl a bolí to pekelně. Jsem úplně zneužitá; sténám bolestí a slastí. V ten moment kolíček v mém zadku vystřídá tvrdý ocas. Pevně mne svírají obrovské ruce na bocích a každý pohyb mi ničí bradavky. Po několik dalších přírazech cítím, že mne naplnil semenem a dal mi další orgasmus. Třesu se po celém těle a odírám si prsa o desku stolu.

Pak mi zajede prst do zadečku, nabere sperma a dá mi je olíznout. Nepřemýšlím už vůbec. Jsem úplně jeho ... je mi jedno, co chce ... ale proste to chce a tak to dostane ... patří mu to. 

Patří to Vám

KRÁSNÉ NAROZENINY

Patřím Vám celá

(červenec 2019)


Publikováno: 01.08.2019
Přečteno: 155×

Přirozenost (Moire a Des_13)

Poslední dobou toho mám opravdu moc a nestíhám se ani v klidu najíst, natož se sejít s Desem. Takže když se dnes ozval, že by rád hraní, opravdu se mi nechtělo. Trochu ve vztahu upadáme do stereotypu, míjíme se v běžném životě jako dva protipóly magnetu. Navíc je venku zima jako v psinci a ledový vítr si nezbedně pohrává s vločkami. Nakonec jsem se ale rozhoupala a pomalým krokem jdu na místo srazu.

“Ty vypadáš děsně!” byla jeho první věta, když se na mne podíval. A já vím, že má absolutní pravdu. Nevyspání s vybírá svou daň a dala bych cokoliv za obyčejné obejmutí, přitulení se, popovídání a trochu toho lidského tepla. Na sex nemám ani pomyšlení, natož na nějaké hraní; to bych asi vyčerpáním padla po několika minutách.

“No, dneska fakt nedominuju,” pronáším tichým hlasem a vím, že to mu muselo být jasné při prvním letmém pohledu na mne.

“OK. OK. Něco vymyslíme.”

Soustředěně mne pozoruje, když se svlékáme do sprchy. Všechno je dneska tak nějak zpomalené a utahané; i ta voda padá pomalu a objímá nám těla. Umýváme se v poklidu a důkladně; vnímám, jak voda odnáší vztek a negativní pocity. Jeho mokré doteky na mém těle jsou klidné a opatrné a nesmírně příjemné. Osušení se přesouváme k posteli a já se těším na spaní :) … najednou si uvědomuji, že erotično prostě není a vnímám jen a jen svou touhu odpočinout si. Trochu se při pohledu na Dese zastydím, protože on se na setkání se mnou musel těšit, ale nemohu jinak.

Lehám si a nechávám o sebe prostě pečovat; ani jeden nemluvíme, protože slova nejsou třeba. A najednou to vnímám! Vzniká taková zvláštní energie propojení jeho a mně, otevřu líně oči a podívám se na něj. Ano … on se mi dává. Sám, bez subení, dobrovolně je zcela ponořený ve svém subspace s tím známým výrazem na tváři a pečuje o mne, o svou Paní. Hladí mne, masíruje, něžně se mne dotýká; vychází přesně vstříc tomu, co navnímal, že potřebuji v danou chvíli. A já nemusela nic! … ani říct, ani nařídit, ani použít. Neskutečné! Vůbec nechápu, co se vlastně stalo.

Emoce propojení Paní - sub je v té chvíli neuvěřitelně silná. Vzrušení z jeho oddanosti mi zacloumá celým tělem. Je můj a je to nezpochybnitelné. Nedala jsem mu obojek, neponižovala ho nijak, nebila … a přesto je v tu chvíli mou fenčí do posledního atomu svého těla. Začnu ho hladit za oušky a přesně, jak jsem čekala, se ozvalo zakňučení. Marty se dostavil ke své Paní.

Převracím ho na záda a držím mu ruce spojené nad hlavou. Sleduje mne tím svým psím pohledem a ani nedutá. Uvolním mu ruce a on jimi ani nehne; stále mne očima fascinovaně hltá. Moje ruka sjede na jeho krk a přitlačí, to už jeho ocas je mezi mými stehny. Mírně ho přiškrtím a začnu se na něm zároveň šukat. Je úplně tichounký a v místnosti je slyšet jen moje sténání. Beru polštář a dávám mu ho na obličej. Zapřu se rukama a přitlačím. Držím a kloužu po jeho ztopořeném ocasu. Ta moc nad ním je opojná a vzrušující. Vzduch je prosycen tou zvláštní energií spojení, kterou umí vytvořit snad jen D/s. Doplňujeme se. Vnímáme se stoprocentně a propadáme se spolu někam mimo tenhle svět.

Sundám polštář a leží pode mnou můj sub, moje karmické propojení. Ustanu v pohybu a skláním se nad ním. Otevírá tlaminku … jakoby ve výkřiku, který je ale němý. Moje sliny z výšky dopadají do jeho úst, skláním se a cítím, jak mi v ústech olizuje zuby.

Přesouvám se svým klínem nad jeho obličej a jeho jazyk se okamžitě po psím pustí do práce. Olizuje mne celou plochou a pak pomalu začíná dráždit. Hraje si s mnou chvíli jako štěně, skoro bych se rozesmála nebýt tolik vzrušená, jak moc rozverný je. Pak se chytí mého poštěváčku a je vidět, že je to jeho nová psí hračka. Masíruje ho jazykem, saje, hraje se a vypadá nesmírně šťastný. Chytám ho za hlavu a nekompromisně si ji přidržím tam, kde chci a na jeho jazyku se začnu pohupovat. Ta vlna, která vzápětí přichází, je zesílením naší spojené energie; zatnu ruce do kovových sloupků postele a prožívám ten moment nehnutě. Marty mne jemňounce jazykem hladí a znásobuje dozvuk právě prožitého.

Lehám si na polštář do polosedu a jsem úplně klidná, ukolíbaná jako malé dítě v polospánku. Vnímám, jak se Marty ke mně přitulí a položí mi hlavu do klína. Chvíli tak nehnutě spočíváme a jsme jenom my dva a nic kolem. Najednou mi začne olízávat můj stále ještě mokrý rozkrok a převrací se nad mou nohu. Začíná ji ojíždět a s čenichem zabořeným uvnitř mne jemně kňučí.

Otevírám oči, abych viděla obraz svého psa, kňučícího a kopulujícího. Úplně se uvolňuji a vnímám absolutní přirozenost situace; jak hluboko to propojení a pochopení toho druhého jde. Marty, zabořený čenich mezi mýma nohama, po chvílí stříká a jeho husté sperma se mi rozlívá po holeni. Rukou jemně přitlačím na jeho hlavu a posunu ji dolů … a on lízá, čistí svou Paní a je do sebe zcela a bezmyšlenkovitě ponořen.

Pak jen ležíme vedle sebe a probíráme se z toho snu. Stát někdo během našeho hraní vedle nás, tak mu musí připadat vanilkové; trochu zvláštní, ale vlastně vanilkové. To co je na něm unikátní, je jeho dobrovolné oddání sebe sama své Pani … je to něco, co vnímám já a on, co není vidět na dnešek. Je to přirozenost našeho spojení, která tam prostě je a asi bude navždy.


Publikováno: 02.04.2018
Přečteno: 322×

Bezbřehý klid (Moire a provazy)

Rozvláčný klapot podpatků zpoza dveří a tlumený smích pronikající zdmi z papíru uprostřed ticha v místnosti, kde se zpomalil čas jako hustá hmota ve sklenici medu. On tam klečí se skloněnou hlavou a já stojím s provazem v ruce, zavřené oči a přemýšlím. Nasávám vůni včelího vosku a parfému a v zatnutých rukou držím napnutý stočený provaz. Zklidní se mi dech a klekám si za něj.

Moje poprvé s ním, ten tanec mezi skořápkami, kdy se lehké našlapování rytmicky mění na divoký tanec. Beru provaz a prudkým trhnutím ruky ho rozvinu do dálky; ten svist je jediným zvukem, který v ten moment vnímám. Pak se mu dívám do očí a had provazu obtéká postupně ve dvou kruzích jeho zápěstí. Twist, smyčka utáhnout … Vkládám mu uzel do dlaně a vnímám jeho beat. Je to nádech před tancem, chvilka, kdy čekáš na postoj partnera, který tě povede. Tady se ale on nechává vést.

Přitáhnu mu ruku provazem na rameno a vedu první omotání kolem jeho pevného těla. Provaz se zakusuje do kůže a kreslí tam stopu mé touhy a pocitů. Můj dech splývá s jeho, přivírám oči a nehty lehce přejedu po kůži jeho ramen. Provaz držím napjatý a nenasytně jím začínám ovíjet jeho tělo. Něžná a tichá se provazy mazlím s jeho kůží a prostupuje mnou klid a vzrušení naráz.

Dvojité obtočení obepíná svaly a stahuje kůži na jeho pažích. Položím mu hlavu na šíji a rukama přes jeho tělo vedu další otáčku. Provaz letí v tichu nad hlavou a dopadá přesně tam, kde jej vzápětí potřebuji. Nosem nasaji vůni jeho těla a přitáhnu provaz úžeji k tělu; vedu ho pomalým pohybem, každý milimetr tak, aby přesně cítil, že to jinak ani nemá být. Každý z těch provazů mu bere část osobnosti, část jeho já. Je můj a ten pocit se vrývá do každého mého pohybu.

Zvuky v okolí jsou najednou tlumené a já slyším jen jeho a svůj dech. Provazy v mých rukou silněji voní, mísí se s jeho potem a jemnou vůní pánského parfému. Každý tah vystihuje přesně mou náladu a touhu; poutá jeho duši a váže ji k té mé. Je klidný a jeho pokora a oddanost jsou tak nesmírně přirozené, až je to skoro zarážející. Známe se tak málo a vlastně tak moc. Provazy mají tu vlastnost, že z lidí zcela neznámých umí uplést velmi blízký vztah a propojit to, co by se jinak zcela míjelo.

Svazují tělo v divokém sledu; překřížení, provlečení, dotažení … a znovu. Je krásný, jak tam klidně sedí a nikterak se nebrání. Jedna ruka před a druhá za tělem, obě pevně přitažené, spoutané a nehybné. Beru jeho vlasy do hrsti a prudce mu zakláním hlavu; přiblížím se k jeho krku a nasávám vůni. Zavírám oči a čenichám. Divoká vlčice, která se chce pářit a hrát si. Beru do hrsti provazy zkřížené na jeho hrudi a přitáhnu si ho. Jeho hlava mi padá na rameno a je křehký a zranitelný jako porcelánová hračka. Opírá se o mne čelem jakoby chtěl spočinout a usnout.

Uhnu mu z dosahu, zasměji se, přemístím se za něj a chytím ho provazem kolem krku. Ani nehlesne a oddá se pohybu, zaklání hlavu směrem ke mně a nechá se laskat na krku provazem. Tohle miluji! Sleduji pohyb provazu po jeho ohryzku a dráždím mu plynulými tahy kůži. Nesténá, nevydává žádný zvuk, jak jsem zvyklá od jiných; je zcela v sobě a užívá si to minimálně tak jako já. Je nesmírně žádoucí a já vím, že si ho užiju, ale nevezmu.

Odstoupím a prohlížím si svoje dílo; toho klidného chlapa, sedícího na zemi v provazech, obtočeného, spoutaného a zcela zkroceného. Přiblížím se, lehám si na zem a dávám mu hlavu do klína. Dívám se vzhůru, sleduji spleť provazů a naběhlé svaly na jeho těle. Vnímám klid i vzrušení; klidně bych takhle usnula nebo bych se před ním nestydatě milovala s jiným. Ten okamžik přináší zajímavé myšlenky ...

Zvedám se, ani nevím, po jaké době. Vzápětí kolem něj kroužím jako můra kolem světla a postupně ho začínám propouštět. Provazy táhnu rychle a dravě, občas švihnu, občas ostrým průtahem provazu působím bolest. Uhýbá mi, až to vypadá, že se rozvázat nenechá. Tanec nabírá na rychlosti a konec provazu v mé ruce ho občas musí brzdit ranami, abych se vůbec posunula dál. Přetahovaná nabírá na intenzitě a přestane až v okamžiku, kdy ho obejmu v pase nohama a přestanu se na chvíli hýbat.

Čas najednou stojí a ta necelá minuta mi připadá jako intenzivní hodina. Upřeně mu dívám do očí a je to souboj vůli. Pak sklopí oči a já vím, že už to bude klidné. Pohladím ho po něžně po tváři a v tichu rozvazuji až k poslednímu uzlíku. Položím si ho celého do klína a hladím ho, a čekám, až se vrátí sám do sebe. Pak pomalu rozvazuji ten úplně poslední uzel a provaz klouže plynule k zemi. Dávám mu svobodu; nám oběma ji dávám. Jsem klidná a zároveň nesmírně vzrušená … vlčice v říji; zabraná stále sama do sebe pomalu stáčící provazy. Tak to jsem já … teď už se známe.

Publikováno: 30.03.2018
Přečteno: 322×
Úvahy nejen nad BDSMMoi a Cukřík ... povídky a textíčkyMoire a Des ... povídkyProvázky :D ... povídky... a další povídkyZpět na hlavní stránku

Archív

201920182017