Narozeninový dárek (Moi a Cukřík 01)

Mám na sobě sukni a halenku přesně tak, jak jsi to chtěl a stojím uprostřed tichého pokoje. Světlo je tlumené přes těžké závěsy bránící slunci opřít se do místnosti celou silou. Prohlížíš si mne a nic neříkáš … Stojím a čekám. To ticho je jako kladivo, které mi dopadá na temeno hlavy a ta se pod tvým pohledem postupně sklání, až se ti nakonec nedívám do očí vůbec.  … Vám … Vám se nedívám do očí, Pane.

Až pak přistoupíte, vyndáte z kapsy saka šátek a zavážete mi oči. Doléhá těsně a vnímám i jeho vůni, která lehce odráží tvůj oblíbený parfém. Vedete mne až ke stolu na který narazím stehny; přitlačíte na krk a donutíte mne se předklonit. Ležím teď na stole břichem, tváří a ruce mám dlaněmi opřené vedle hlavy. “A teď se ani nehneš!”, slyším tichá slova a pak cítím jemný polibek na ucho. 

Slyším kroky v místnosti, dech následovaným dusivým tichem bez jakéhokoliv ruchu poblíž; jen v dálce je slyšet tlumený štěkot psa z ulice. Začínám mít touhu se podívat; sundat si šátek, otočit se, vyhledat Vás pohledem … Jako odpověď ale přichází jen zvuk mé tepající krve, který je hlasitější a hlasitější, jak nejistota z toho, co se děje a kdy se budu moct pohnout pracuje na mých emocích. A já vím, že nesmím. 

Když už mi začínají trnout svaly z monotónní polohy, tak najednou slyším kroky a cítím ruku hladící mě po těle. sklouzne a pomalu mi vyhrnuje sukni.  Pevná dlaň mne laská po zadku a hněte ho jako těsto. Poplácá, pohladí … a znovu poplácání. Najednou na mou levou půlku dopadá razantní rána až prudce vydechnu. 
Ten zvuk plesknutí mám strašně ráda, ale po chvíli cítím, jak se mi pozadí barví a teplá. Ruka střídá půlky a intenzitu; bolest se stupňuje a začíná být nepříjemná s každým dalším úderem. Kroutím se v bocích, ale nedovolím se nijak zásadně pohnout. Slzy mi začínají stoupat do očí a vím, že stačí málo a vyhrknou. V tu chvíli to přestává a obrovská dlaň mi hladí obě půlky; cítím dotek rtů na mém pozadí a ruce mi stahují pomalým pohybem kalhotky.

Soustředím se, abych se nepohla, nevidím, nevím, kdo je se mnou v místnosti. Stojím tam opřená o stůl, vytrčený nahatý zadek jako nějaká čekající děvka, skoro ani nedýchám, jak strašně se stydím a … cítím, že začínám vlhnout.

Slyším tlumený hovor, který prochází přes přivřené okno z ulice. Zaposlouchám se do změti zvuků a zavírám oči pod šátkem. Najednou cítím prsty, jak jedou přes zadeček, dírku, až ke kundičce, kde se zastaví těsně na okraji. Úplně napnu každé vlákno svého těla a dech se mi zrychlí. Pak bez varování jeden prst zajede dovnitř a pomalu se začne pohybovat. Vydechnu. Chci to, jak jsem vzrušená. Začínám se hýbat v bocích a jdu naproti. Najednou mne ruka přitlačí na stůl a jasně naznačí, že se nemám hýbat, že zákaz pohybu trvá. Prst klouzá dovnitř a ven; znovu a znovu. Cítím a pak i slyším, že teču a ve vzduchu je cítit moje šťáva. Snažím se ani nepohnout a držet.

Najednou prst zmizí a je zase ticho. Slyším jenom svůj dech, vnímám svoje tělo, svou okatou nahotu a vulgární pozici. Po zadečku mi najednou přejede něco jemně. Bičík! Sjíždí dolů na stehna a jasně naznačuje, ať dám nohy od sebe. To ticho je ohlušující. Bičík mi laská stydké pysky a já cítím, jak pomalu odkapávám … neumím to zastavit; nemůžu si pomoct. Zasténám a přijde první lehký úder přímo na kundičku a poštěváček. Příjemně to zabolí. Chci další. Stojím a čekám trpělivě jako nadržená  čubka. Další rána na sebe nenechává čekat a pak sled několika silnějších ran. Asi po páté z nich mi do očí vrhknou slzy. Bolí to a strašně mne to i vzrušuje. Slzy mi tečou a mažou make-up, který jsem si pro něj tak pečlivě nanášela.

Najednou to přestává zároveň s tím, jak v kundičce ucítím několik prstů, které se začnou nekompromisně dobývat dovnitř. Tečou mi pořád slzy a chci se ale živočišně pářit. Ruka mne chytá pod krkem; drží a bere mi dech a druhá se prsty prodírá opakovaně do mého břicha. Sténám, lapám po dechu a stále se snažím nepohnout ani o centimetr. Blížím se vrcholu, když to najednou všechno úplně přestane. Naráz. Všechno.

Stojím tam, vzrušená jako nikdy. Z absolutní extáze do bodu nula. Uvědomím si to a začnu se hrozně stydět. Proč mi tohle dělá? Stojím tam takhle nekonečně dlouho … minuty, desítky minut. Co ON asi dělá? Sedí a pozoruje mne? Mám nesmírnou touhu se otočit a podívat se. Vím, že by to tím celé skončilo a já tu hru ještě ale ukončit nechci. Ne teď. Chci být jeho hračka. Jsem jeho hračka. Jsem tam pro jeho zábavu, ale strašně se chci alespoň pohnout a zavlnit v bocích, svádět ho. Přemáhám se stát v klidu a čekat, co bude. 

Cítím něco v kundičce a pak se navlhčený kolík přesune pomalým pohybem do mého zadečku, kde napevno přistane. Zasténám. Chci, aby mne ještě prstil. Kdokoliv. Ale prostě to chci. Jsem děvka a vím to. Jak mi běží myšlenky hlavou, tak na ten kolíček mezi půlkami začnou dopadat přesně mířené rány úzkým bičíkem. Důraz se mění a já se už neudržím a dám mu první orgasmus. Dívá se na tu křeč, kdy ztrácím kontrolu nad vším, a důtkami pečlivě dokresluje příběh na mém pozadí.

Jsem nechutně zpocená; cítím jak mi stéká čůrek pod pod kolenem a už nevím, co chci a co ne. Jestli jsem nebo ne. Jestli se mi něco líbí nebo ne.  Cítím cvaknutí kolíčků na bradavkách a do té úplně mokré kundy mi přistane dildo. Jak se jen malinko pohnu, tak kolíčky se třou o stůl a bolí to pekelně. Jsem úplně zneužitá; sténám bolestí a slastí. V ten moment kolíček v mém zadku vystřídá tvrdý ocas. Pevně mne svírají obrovské ruce na bocích a každý pohyb mi ničí bradavky. Po několik dalších přírazech cítím, že mne naplnil semenem a dal mi další orgasmus. Třesu se po celém těle a odírám si prsa o desku stolu.

Pak mi zajede prst do zadečku, nabere sperma a dá mi je olíznout. Nepřemýšlím už vůbec. Jsem úplně jeho ... je mi jedno, co chce ... ale proste to chce a tak to dostane ... patří mu to. 

Patří to Vám

KRÁSNÉ NAROZENINY

Patřím Vám celá

(červenec 2019)


Publikováno: 01.08.2019
Přečteno: 155×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz
Úvahy nejen nad BDSMMoi a Cukřík ... povídky a textíčkyMoire a Des ... povídkyProvázky :D ... povídky... a další povídkyZpět na hlavní stránku

Archív

201920182017