Paradox dominanta

Mám v posledních dnech zase nějakou psavější náladu. Ti, kdo to tady sledují pravidelně, si možná všimli, že s nimi sdílím svá oduševnělá moudra v diskuzích mnohem častěji. Má to své důvody. 

Když jsem sem před pár měsíci přišel, už jsem věděl, že se můj život za nějakou dobu změní. Má maličká vyrostla. Mé raněné zvířátko, které jsem opečovával, se postavilo na vlastní nohy. Nic se mezi námi nezměnilo, ale já přesto věděl, že přijde den, kdy jí budu muset pustit do světa. Nastala chvíle, kdy jsem se rozhodl, že musím upřednostnit její zájmy a její život před vlastní sobeckou touhou jí vlastnit. Asi jsem na sebe za to i hrdý. Naučit někoho samostatně žít, aby jeho život a život jeho blízkých byl lepší, a pak ho přimět to udělat, vyžaduje pro dominanta velké sebezapření. Pochopil jsem, jak se asi cítí skutečný otec, když pouští svou dceru do světa. Pro mě to bylo o to těžší, že já s tou "dcerou" sdílel hluboké intimní pouto a vzájemné porozumění. Pouto, jemuž podobné už možná nikdy nemusím najít a navázat. Vím to, ale přesto bylo správné to udělat.

Vzpomínám si na svou včerejší diskuzi o tom, jak láska může zničit dominu a její dominanci. Ano, dominant by lásku měl zvládnout. Daddy v DDlg vztahu dokonce milovat musí. Láska je páteří takového vztahu. Vztahu, který pro mě pokaždé byl tím nejintimnějším D/S vztahem. Dominant je totiž tím, čím je, protože vede, jde příkladem a dělá správné věci. A to i v případě, že jeho vlastní srdce krvácí. Není odvážné být silný, když o nic nejde. Je odvážné bojovat, i když vám vše říká, že nechcete.

Nyní nastávají ty dny smutného loučení. Dominant se rozhodl, že je pro něj důležitější dobro jeho maličké. To je náš paradox. Převzali jsme odpovědnost a tu musíme nést. Naše dobro a naše sobecké pohnutky by neměly mít stejnou váhu jako osud těch, kteří nám ho svěřili se svou plnou důvěrou. Napsal jsem to dnes do diskuze. Ta důvěra je víc než láska. A my musíme zvládnout obojí, pokud nechceme být patetickou napodobeninou toho, na co si hrajeme.

Ano, jednoho dne se zase najde nějaké raněné submisivní zvířátko, které bude potřebovat mou pomoc a nechá se adoptovat. Dnešní večer bude ale patřit vzpomínkám. Zítra, až vyjde slunce, započne dvěma lidem nový úsek života. Pro jednoho bude určitě lepší. A ten druhý ho má jen ve svých rukách, tak jako ostatně vždy měl.

Přeji Vám, ať Vaše rozhodnutí jsou vždy správná.

Mr.Daddy
Publikováno: 22.03.2019 v 21:00
Přečteno: 81×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

03/1909/18