Co je pro jednoho krásné

-------------------------------------
"Tak si někdy dáme rande."

"Ja myslela, ze se s ženáčema nerandí."

"Je krize Eliško a chtě nechtě musíš dělat ústupky. Žádnej den nevíš jestli ještě zejtra budeš naživu.
Chceš ležet s kyslíkovou maskou na nemocničním lůžku a hádat se s bohem, že ještě není čas odejít, protože jsi v životě ještě nic krásného nezažila?"

"To mi nijak neva.
Třeba jo, bůh je mrtev stejně, nemá cenu se hádat.
Záleží jak definuješ, co je krásné."

-------------------------------------

Hmm. Tak krásné je těžký pojem samozřejmě. Krásné může být spousta věcí. Krásné může být když se tvé bosé nohy dotýkají příjemné teplé deky na podlaze. Krásné může být osvětlení místnosti spoustou svíček, které můžeš vidět jako malé oranžové body, když se snažíš rozhlížet skrz šátek, který máš přes oči. Krásné může být obklopující teplo zapálených kamen, kterého je kolem dostatek, aby ti nebylo zima, když stojíš v místnosti nahá. Krásný je tvůj zrychlený dech, když nevíš, zda si tě někdo prohlíží a nebo ne. Když víš, že je tam v místnosti s tebou, ale nemluví. Když jsi si jistá, že sleduje, jak se chvěješ. Když napínáš své ruce v poutech za zády a víš, že nemůžeš nic udělat proti tomu, abys stála v místnosti odevzdaná. Když zvedáš hrdě hlavu a přitom víš, že stojíš přede mnou jako ulovená kořist. Pořád stejně drzá a pořád stejně tvrdohlavá. Pořád volná ve své duši, ale přitom zbavená možnosti projevovat svoji volnost. Rozhodnutá nepoddat se v žádnou chvíli a přitom napjatě očekávat doteky, které přece nemůžu odkládat věčně. Poslouchat mé kroky. Vnímat jak tě obcházím, jak jsem ti na blízku a můžu si nerušeně prohlédnout kterékoli detaily tvého nuceně vystaveného těla. Cítit jak stojím za tebou a odhrnuji tvoje vzpurné vlasy, které jako poslední troška oděvu zakrývaly alespoň tvůj krk. A konečně dotyk. Konečně alespoň něco. Přejel jsem nehty své ruky po tvém krku shora dolů. A zase nic. A zase jen sama stojíš a oddechuješ. A já musím určitě vidět jak se chvěješ. A ty znova v hlavě přehráváš jakto, že se to děje. Jakto, že tu přede mnou takhle stojíš. Jak se to stalo? Kdy jsi přestala kontrolovat, jak daleko to zajde? Kdy jsi se přestala kontrolovat?

Je to dobrý. Je to dobrý. To bude v pohodě. Přece mi můžeš důvěřovat. Přece mě dlouho znáš. Přece se nic neděje. Nic se neděje? Proč se nic neděje? Kde jsem? Kde jsem byl naposled? Aha, za tebou. Ošiješ se.

Cítíš za sebou můj dech. Ne nosem, ale na kůži. Cítíš můj dech z boku na svém krku. Stejně bys teď měla zavřené oči i kdyby jsi přes ně neměla šátek. Uvědomíš si, že jsi pomalu zvedla bradu a natočila obličej doleva, aby mi tvůj krk byl lépe dostupný. Rychle narovnáš hlavu do svého hrdého postoje. To bylo moc rychle. Toho jsem si musel všimnout. Zprudka vydechneš nosem. Zaznamenal jsem, jak ses mi začala nastavovat a nebo ne? Chceš věřit, že ne, ale nevěříš tomu. Proč je tak důležité to skrýt? A co chceš jako skrýt? Proč jsi teda dnes večer přišla? Proč jsi teda poslechla, když jsem ti přikázal, aby sis sundala všechno oblečení. Řekl jsem, všechno oblečení. Proč jsi teda poslechla, když jsem ti přikázal dát ruce za záda? Když posloucháš, je to bezpečnější. Je to pořád tvoje vůle. Ty se rozhoduješ, že chceš poslechnout.
Cítíš, jak zezadu dávám ruku kolem tvojí hlavy. Chytám tě za čelo a znova tvojí hlavu natáčím doleva. Tvůj krk je mi znova zcela přístupný bez překážek. A znova na něm cítíš můj dech. Pohybuje se na tvém krku odshora dolů. Cítíš ho v každé chvíli. Dýcháš klidně, ale zhluboka. Myslíš na to, jestli když ti teď dýchám na krk, jestli v tomhle úhlu vidím na tvůj hrudník. Jak se v klidném tempu zvětšuje a zmenšuje. Jestli sleduju tvoje dvě prsa, jak se hýbou dopředu a dozadu. Různé části tvého těla, které se těší na kontakt, ale ten je dopřáván jen tvému krku. Polkneš. Ale snažíš se to rychle skrýt, abych neviděl, že se ti to líbí. Mohl jsem si nevšimnout, že se ti to líbí? Nenápadně pootevřeš pusu, abys mohla tiše víc dýchat.

Můj dech stoupá po tvém krku až od ramene, pomalu nahoru. Moje druhá ruka se objeví napravo a chytne tvou hlavu za bradu. Nenutím tě do žádné změny polohy. Držím tě, abys ty nemohla svévolně polohu hlavy změnit. Trhneš hlavou a vyfoukneš nosem. Hlava je pořád stejně. Cítíš teplo dechu, jak pomalu vystoupalo nad krk a začínám ti jemně dýchat na ucho. Takže tě držím abych ti mohl volně způsobovat hezké pocity? Tohle už je moc. Prověsíš se trochu dolu, ale hlavu držím pořád stejně pevně a tak se zase hned narovnáš. Propneš se znova v poutech. Jsou pohodlná a pevná. Takže tohle má být to drsné zacházení, co sis u mně objednala? Vzpomínáš na časy, kdy jsme se vídali v práci. Tenkrát jsi se smála, že to máš radši, když je chlap drsnej. Všechny ty rádoby drsňácký řeči co sem se pak několik měsíců snažil řikat. Přemýšlíš, jestli mi to máš připomenout. Držím tě pevně a se zavázanýma očima toho beztak moc neuděláš, ale kdybys mi něco dobře odsekla, tak bys mě mohla vytrhnout z mojí aktivity. Dokázat mi, že nevítězím. Jenže co je tady vítězství? Jak můžeš vyhrát? Já vyhraju, když dosáhnu orgasmu? Ty prohraješ, když ty dosáhneš orgasmu? Ruce spoutané za zády tě nutí mít hrudník víc vystrčený dopředu.

"Takže tohle má být to drsný zacházení?"

"Omlouvám se."

Řeknu ti do ucha. Pustím ti hlavu a slyšíš, jak odcházím někam po místnosti. To tedy byla odpověď. Asi si myslim, že tě přitahujou chlapi, co pořád řikaj omlouvám se nebo co. Narovnáš hlavu, pohodlně si stoupneš a čekáš. Asi sem neunes tu poznámku a teď tě rozvážu a hra končí. A nebo sem šel pro rákosku a nařežu ti. To by moc nápaditý nebylo. Ach jo. Budu z těch co tě budou jen tak šmrdlat rákoskou, ty budeš dělat, že tě to bolí a pojede se dál? A nebo budu z těch co nechápou, že tohle běžně neděláš a sešvihaj tě hlava nehlava. Fakt jsi sem měla dnes večer chodit? Ne to snad neudělám. Vždyť jsem byl vždycky takovej slušňák. Přešlápneš a zaklepeš hlavou. Slyšíš, že už přicházím. Čekáš, jestli něco řeknu a nebo tě bez varování švihnu. Obcházím tě a stavím se před tebe. Stojím a pořád nic neříkám. Asi si tě prohlížím. Aspoň, že tu je jen světlo svíček. Myslíš na to, jak ses večer upravovala, než jsi sem vyrazila. Chceš se otočit, abych si tě nemohl takhle prohlížet. Ale to je zbytečné. Asi by to byla spíš komedie takovej tvůj pokus, když máš zavázané oči.

"Dám ti obojek. Už jsi někdy měla obojek?"

Neměla. Proč se tomu tak blbě řiká 'dát někomu obojek'? Když jde o pouta, tak se řiká 'nasadit někomu pouta'. Ale obojek se 'dává'. Jako by to byl nějakej fajn dárek. Určitě sou psi hrozně potěšený, když jím páníček 'dá obojek'. Obojek se dává psovi, když ti patří. Ty mi nepatříš. Nemám ti co 'dávat obojek'. Přešlapuješ a uděláš malej krok vzad. Sklopíš hlavu. Proč ti ho prostě nenasadim, když ti ho chci dát? Proč to protahuju? Stejně mi nikam neutečeš. Nakonec lepší dostat obojek, než náhubek.

"Neměla."

-----------------------------

"A nebo sedět a koukat na východ slunce. To je taky prej krásné."

"Krásné je objevovat, co je pro druhého krásné."
Publikováno: 30.03.2021 v 00:58
Přečteno: 119×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

03/2112/1506/14