Kdo se bojí, nesmí do lesa

Červen jsem pojal jako měsícem coming outů. Po pravdě se časem situace zvrhávala čím dál tím více a po získaných zkušenostech z předchozí a přijetí jsem snáze a snáze pokračoval dále.

V pracovním kolektivu jsem měl pomocníka, kolegu, přítele v jedné osobě. Takže nakonec o mne ví celá firma. V pro mne klíčové aktivitě, kterou mám, mi pomohla souhra náhod. Jedna malá holčička o sobě zjistila, že je budoucí sadistka. A sama sebe se bojí. Ukázal jsem jí, že to tak strašné nemusí být a nabídl pomocnou ruku. Minimálně tak, že si ji vyslechnu. Následně jsem zjistil, že úchylem je i můj bratr kamarád :-), který se o nás rozvášnil povídat před dalšími lidmi v hospodě u nás na dědině.

Pak jsem o sobě řekl mladé paní, se kterou randím. Na předchozích akcích vypadala, že by mohla mít kompatibilní démony. Nakonec tak nebylo, nicméně přijala informace taky velmi dobře. Na začátku našeho rande jsem jí věnoval dýku. Zeptala se mne, jestli se nebojím, že mne pořeže. Já odpověděl: "Kdo se bojí, nesmí do lesa". Byli jsme na výletu, mezi Kuřimí, Babím lomem a Adamovem. Takže naše cesta opravdu pokračovala lesem :-). Podobně jako tato slečna, tak i kolega mi na základě coming outu v hospodě na dědině doporučili jít s dalším coming outem před mé rodiče.

A výsledek? Šok, doptávání, trocha nervozity a...akceptace, pohoda. Takže..."kdo se bojí, nesmí do lesa". Asi jsem se ocitnul v pěkně hustém porostu...
Publikováno: 18.06.2019 v 20:23
Přečteno: 77×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

06/1905/1904/19