Bylo nebylo, jednoho dubnového odpoledne, jsem si napsala inzerát a udělala tu chybu, že ho poslala ke schválení a tak vešel v povědomí mnoha místním mužů. A bylo peklo. Peklo veliké. Mužové se jali psát a činili tak hlava nehlava, mozek nemozek. Během chvíle, které můžeme říkat třeba dvě hodiny, přiletělo k mému virtuálnímu okénku, plnému očekávání, celých 28 kusů poštovních holoubků, kteří mi s horlivostí sobě vlastní, doručili 52 zpráv ze světa testosteronu.
Z celého hejna vyčnívalo nad ostatními 6 sličných holubů, kterým ráda na nožičku připevním nějaký ten vzkaz.
A ti zbylí holoubkové? Právě o těch tahle pohádka je.
Dověděla jsem se spoustu nadmíru zajímavých věcí. Holoubkové jsou totiž světa znalí, protřelí, zkrátka jsou už zkušenými matadory a tak si můžou s klidem troufnout na kdejakou ....náctku. To dá rozum přeci. Že má ona skromné přání, aby píšící jinoch byl věku relativně nízkého a dokonce si dovolí dát to na vědomí, to ničemuž nic nevadí, neb dívčina je jistě zatím smýšlení naivního, opravdového světa neznalá a o životě pranic vědět nemůže. A tak si celé hejno holoubků ve vší skromnosti a dobré vůli řeklo, že dívčinu zachrání a vezmou si na svědomí její existenci ve světě velkého zlého BDSM. A psali... a psali. Některým bylo jen malinko nad 35, ale jiným už táhlo na padesáté pírko. Průměrná doba jejich poletování nad zemí širou, činila od 40 do 48 let. Proč by ne. Vždyť věk, co je to věk? Muška jenom malá! Oni se přece cítí býti mladíky a né mými tatíky. Ba co víc! Oni i mladě vypadají, jak sami rádi povídají. Snad by jim i nejedna dívčina uvěřila, přihlédnouc k originálním formám, jakými píšou svá tokací psaníčka a s jakou láskou k jazyku rodnému neúnavně vymýšlejí nové a nové variace na to, čemu si jiní, suchopární tvorové, dovolí říkat chyby. Pošetilci!
Ale to nic, to je jen malá věc. Ta hlavní a důležitá je, že takovýto pták, může mladým, nebohým dívkám, hodně dát. Jen si pomyslete! Ty zkušenosti, ten nadhled, ta jiskra v oku. Vrků, vrkůůů! Ale dívčina je nevděčným pískletem a tak milé holoubky od svého okénka odháněla. Až z něj skoro vypadla, jakou radost jí to dělalo. A ten klid v duši, srovnaný tlak, neutuchající nadšení ze smysluplně prožitého odpoledne a srovnaný tik v oku, to je k nezaplacení.
Děkuji vám, holoubci!
PS: Jako projev vděčnosti jsem vás všechny nahlásila Adminovi.