Spoutej mě ...

" Pojď si se mnou hrát," navrhl jí malý princ. "Jsem smutný..."

" Nemohu si s tebou hrát," namítla liška. " Nejsem ochočená."

" Co znamená být ochočená?"

"Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška.

" Znamená to vytvořit pouta."

" Vytvořit pouta?"

" Ovšem," řekla liška. " Ty jsi zatím jen malý chlapec, podobný statisícům jiných chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liška, podobná statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě ..."

Buď můj chlapec ... chci být tvojí liškou ... jedinou na světě. Omotej mi zápěstí, jednou, podruhé, potřetí, omotej mě jako škrtič, pevně, těsně, neprostupně. Ochoč si mě. Budu ti oddaně sedět u nohou a dívat se na tebe zpod řas, až k tobě budu vzhlížet.
Nasaď mi pouta, abych mohla dýchat, ale když sebou škubnu, jen zesílí sevření... Nepouštěj mě daleko. Spoutej mě, protože mě chceš potřebovat a já ... potřebuji tebe...

Schováváme se, protože chceme, aby nás někdo našel. Utíkáme pryč, protože chceme, aby nás někdo vzal za ruku a přivedl zpět. Necháváme si lámat srdce, abychom viděli, jestli se najde někdo, kdo střepy z našeho srdce vezme a  slepí je zase dohromady. 

Díváš se na mě, jako by sis mě chtěl dát k obědu a já jen klopím oči a utíkám od toho pohledu. Děsí mě ... leká ta intenzita, ta jistota, že jsi přesně tam, kde jsi chtěl být s ... se mnou. 

Cizinec s očima barvy borovicový kůry ... očima, ve kterých se mísí smích, chtíč, touha, obdiv ... pohled, který mě nenechá na pochybách, kdy se na mě díváš s láskou a kdy vím, že to bude bolet ... 

Jsem tvoje panenka, tvoje panenka na hraní ... tvoje panenka pro život... 

Propadám se do tebe. Propadá se mi půda pod nohama, bortí se mi okraje všech zdí, které jsem si za ta léta postavila. Jediným pohledem, jediným dotekem ... jediným POPROS. 

V poutech mě máš... Předstírám, že můžu jít pryč, kdykoli budu chtít, ale ty máš klíč, který svíráš ve své silné dlani. Pozoruji, jak v ní mizí...

Vyděšená, jako malá holka zjišťuju, že chci být svázaná, sešněrovaná, jako ve svěrací kazajce, že ti chci patřit ... celá... 

Vnímám tě, tvoji sílu, tvoji černou duši, tvoji divokost, která ve mně probouzí ten nejpodivnější klid ... jako bezvětří v přístavu. 

Jen si můj jokere pamatuj ... Jsi navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal ...
Publikováno: 13.06.2019 22:19
Přečteno: 80×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

07/1906/1903/19