výchova dívek v Čechách

Stojím opřená o trestnou lavici. Obě ruce spoutané pouty, jsou připnuté ke kusu železa někde na ní ... že jsou mé vlastní už je celkem úsměvná věc, že jsem si je sama přinesla, to už není tolik k smíchu, jako na začátku dnešního večera... 

Moje sebejistota, že tohle je přesně to, co chci se rozpouští každou vteřinou, které mi tak protivně odměřují tikající hodiny na stěně. Oči mám přikryté šátkem a to jen umocňuje pocit, že chci utéct. Cítím ho za zády, stojí, mlčí a propaluje se mi do kůže. Chci pryč! Nechci tady být, nechci tady být s vykasanou sukní a vystrčeným zadkem do místnosti, kam může kdokoli vejít. Hlavou mi běží nesourodá vlna myšlenek, zakončená větou, kterou jsem kdysi někde četla - dávej si pozor na to, co si přeješ, protože by se ti to taky mohlo splnit.

"Pusť mě!" křikla jsem do místnosti a spolkla vzlyk. Neumím uchopit vlastní pocity, stud, ponížení, vztek, že je mu úplně jedno, co říkám a propadám panice. "PUSŤ MĚĚĚĚ!" zaječela jsem. Čímž jsem připoutala jen velmi nechtěnou pozornost někoho za dveřmi. Ty klaply, ozvaly se hlasy, on jim něco řekl a dveře se zase tiše zavřely. 
Ucítila jsem dotek horké kůže na zadku. Pohladil mě, přejel po stehnech, po bocích a dotek zmizel. Cítila jsem jeho blízkost, jeho vůni, jeho pobavení a byla jsem si čím dál jistější, že tohle malé antré si odskáču.

"Myslel jsem, že o publikum nestojíš, ale podle toho, jak tady vřískáš to spíš vypadá, že po něm velmi toužíš. Můžu ty dveře otevřít, jestli to tolik chceš."

Věděla jsem, že to udělá, že mě tady klidně vystaví, jako trofej na poličku a bude se jen výborně bavit tím, jak jsem z toho v háji. A taky jsem věděla, že umřu hanbou, jestli mě někdo takhle uvidí.

" Ne, to ne." špitla jsem, že mě skoro nebylo slyšet. Ale on byl blízko.
Chytil mě za vlasy a přitáhl si mě k sobě takovou intenzitou, že jsem si chvíli nebyla jistá, jestli mi ten chomáč vlasů ještě drží na hlavě. " Mám takový pocit, že by sis měla rychle uvědomit, jak se se mnou bavíš nebo ti budu muset detailně vysvětlit, jak se máš chovat." 
Polkla jsem na prázdno a vzduchem projel ostrý zvuk, který se zhmotnil na mém pozadí. Vyjekla jsem bolestí a nemohla popadnout dech. Vzpřímila jsem se, napnula jako luk a když bolest ustoupila, špitla jsem znovu," prosím, neotevírej ty dveře, už nebudu křičet."

"Kdepak maličká, budeš a budeš křičet hodně, ale až když budu chtít já. A aby tě znovu nenapadlo dělat, co nemáš, uzavřeme dohodu. Ty budeš hodná čubička, která mi chce udělat radost a já budu hodný pán, který tě tady nenechá připoutanou, neotevře ty dveře dokořán a nepůjde pryč. Musím říct, že mě představa, v jakém stavu tě asi pak najdu, když jsi tady vystavená k použití, začíná zajímat."

Motala se mi hlava a chtělo se mi brečet. Už jsem si nebyla jistá, co je hra, co škádlení a čeho je doopravdy schopný a popravdě mě jeho poslední věta ubezpečila v tom, že to nechci zjišťovat.

"Tohle ti vrátím, ty sadistickej parchante!" Začal se smát a těch několik ran, které jsem dostala rákoskou rychle po sobě, mi z hlavy vyhnaly veškerý zbytek vzdoru. Nenávidím rákosku a on to ví. Ještě nikdy mi s ní nedal na začátku, vždycky to bylo až postupem času, kdy jsem byla připravená, vzrušená a už si mohl dělat, co chce, přesto jsem ji neměla ráda, protože ta ostrá bolest nebyla to, po čem jsem při výprasku toužila. 

Po tvářích mi začaly téct slzy, začala jsem vzlykat, jako malá holka a nenáviděla se za tu slabost, nenáviděla jeho za to, že mi ubližuje. Přišel ke mě a začal každou slzu slíbávat, hladil mě, konejšil, šeptal mi do ucha, že přece vím, jak nerad tohle dělá, ale když se mnou není kloudná řeč, nemůžu se divit. Vážně jsem pochybovala o tom, že mu to extra vadí, cítila jsem jeho vzrušení, když se mi opřel o nohu a už jsem neměla sílu ho dál pokoušet.

"Chci si s tebou hrát, tak buď hodná, ať můžu."

Vzal do ruky řemen a začal mě něžně plácat. Cítila jsem, jak ze mě odchází napětí, jak každou další ranou přichází pocity, které jsem sama v sobě nikdy nechápala, jak každou další ranou přidával na intenzitě a já si to užívala, podbízela se mu, chtěla jsem víc a on mi s radostí vycházel vstříc. 
Někde v tu chvíli, kdy mi hladil klín a já vrněla jako nadržený kotě, cvakly dveře znovu. Možná bych to i zaregistrovala, kdyby si nedával tolik záležet na tom, abych měla myšlenky jen na jeho prsty.

Přestal, přešel k mým rukám a začal mi uvolňovat zápěstí z pout. Byla jsem šťastná, protože už mi tvrdá kůže způsobovala bolest každým pohybem. Políbil mě na ztuhlá zápěstí, pohladil po dlaních, propletl své prsty k mými a já se začala zvedat, abych se narovnala. Najednou zesílil stisk na rukou a silou mě donutil, abych se zase vrátila do své původní pozice. Zmateně jsem otevřela pusu, ale dřív než sem stihla říct slovo, přistála mi na zadku další pořádná rána něčím, co bylo z tvrdé kůže a opasek to nebyl. Vyjekla jsem, spíš překvapením, než bolestí a moje vzrušená mysl potřebovala několik dalších ran, aby jí došlo, že mě může těžko bičovat na jedné straně a zepředu držet na druhé straně za ruce, jedna a tentýž osoba.

Chtěla jsem si stáhnout šátek z očí a podívat se, kdo přede mnou stojí, ale síla mužských dlaní mi nedovolila udělat ten pohyb takový, abych ho byla schopná sundat. Stála jsem tam, vnímala bolest, intenzitu výprasku, která se změnila, polibky rtů, které jsem znala a současně cizí prsty, které mě odměňovaly uvnitř mého těla za to, že držím.

Věděl, že bych na tohle nikdy nepřistoupila, že bych mu nikdy nedovolila, aby mě takhle někomu půjčil, tak se prostě neptal. Sténala jsem pod cizím bitím a do uší mi šeptal, že jsem jeho hodná čubička, že je na mě pyšný, že mu dělám radost a já se ztrácela sama v sobě, v něm, i v tom druhém, který se mě dotýkal na místech, kam bych do sama nikdy nepustila. Zmítala jsem se, těžce oddechovala. Zadek mě pálil, štípal, bolel, každý něžný dotek už byl jako dotek hřebíkem a já potřebovala, aby to už skončilo, aby to dodělal, aby mě dodělal a já přestala být napnutá,jako struna k prasknutí. A on se moc snažil, aby mi to dopřál.

Stisk na mých rukou povolil, cizí ruka zmizela z mého klína a než jsem se stačila vrátit sama do sebe, dveře se zaklaply a byli jsme tam zase jen my dva. Sesunula jsem se k zemi, sundala si šátek z očí a schoulila se do té velké náruče, kde jsem byla v bezpečí. Líbal mě na spánky a já se třásla a nechápala, co se tady právě odehrálo.

Políbila jsem ho a jen zašeptala," děkuju."

" Tohle byl teprve začátek maličká", odpověděl.



Publikováno: 15.07.2019 22:16
Přečteno: 164×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

07/1906/1903/19