Akčnit či neakčnit :-)

V poslední době jsem potkala na BDSM serverech spoustu mladých lidí, kteří jsou celí nadržení chodit na srazy a akčnit tam. Bohužel tím poblázní i spoustu těch, kteří si nejsou jistí a získají tak pocit, že aby zapadli, musejí to dělat také. Takže jak to je? O tom bude tenhle můj nový příspěvek.

V poslední době kdykoli vlezu na nějaký BDSM chat, nemluví se tam skoro o ničem jiném, než na který sraz se jde, co se tam bude provádět, koho svázat, posubit a seřezat – ale upřímně řečeno, mě to spíš znepokojuje než přitahuje. Ano, vím že jsem pro většinu komunity sucharská monogamní konzerva, ale nebývalo to tak. Taky jsem někdy na srazech akčnila, ale za určitých podmínek a pravidel (rozvedu níže), zatímco dnes jdou mladí lidi do akce hlava nehlava a je jim skoro jedno s kým.

Potom končí traumatizovaní a poznamenaní pro své budoucí vztahy a trvá jim roky, než se dokážou z těch špatných schémat vymanit. Uvedu pár příkladů ze života.

Submisivní mladík chce honem honem nějaký zážitek do sbírky, jde proto na sraze do akce s dominou, která požaduje, aby se veřejně svlékl a vyplatí ho velmi silně rákoskou před početným obecenstvem i přes to, že dotyčný není exhibicionista a na takto silné výprasky si nepotrpí. Vydrží to, protože se domnívá, že když už do toho šel, tak musí – a že to takhle prostě v komunitě chodí a musí být. Pár dalších let je poznamenaný, sugeruje si, že jediný způsob jak si ulevit od depresí, je nechat se seřezat do krve a prohlubuje tím své psychické problémy víc a víc.

Jiný submisivní mladík, který chce zapadnout do party mladých akčních děcek na chatu, tak ze sebe dělá chytrého, machruje, nedá si poradit zkušenými a ještě si z nich dělá legraci, jak jsou trapní a sucharští. O něco později se dá dohromady s „dominou“, která nechá jejího přítele, aby dotyčného subíka osouložil do zadku BEZ OCHRANY. O něco později dotyčná domina použije na nebohého subíka jehly i přesto, že jí výslovně říkal, že z nich má panický strach a nedbá jeho proseb – překročí dokonce i stopku.

Submisivní dívka, která se nechá na jednom brněnském sraze přede všemi ojet šukacím strojem – akční totiž všichni a ona nechce být za sucharku. Její pověst však slušně utrpí a ona dál a dál střídá dominanty se kterými akční, protože prostě to dělá každý. Nakonec se už na srazech nechce ani ukázat, platí totiž za rádodajku a utápí se v depresích.

Ne, opravdu nejste povinni akčnit na srazech s každým, abyste byli trendy. Ne, opravdu to takhle nechodí, je jen na vás, jak se rozhodnete. Nemusíte se přizpůsobovat většině. Jistě, pokud akčnit chcete, tak to dělejte. Pokud vám to dělá dobře, exhibujte, blbněte, hrajte si, ale nezapomeňte na HYGIENU a OCHRANU proti početí a proti pohlavně přenosným chorobám. Nejste totiž nesmrtelní.

Jaké jsou argumenty lidí, kteří si nejsou jistí, jestli se mají do akce na sraze pustit – ale nakonec se nechají zlomit, jdou do toho a pak toho litují? Zkusím jich několik definovat a následně k nim připsat své stanovisko.


1) Chci získat zkušenosti a nejít do potenciálního budoucího vztahu jako střevo. (A není o moc hezčí získávat zkušenosti po boku svého partnera/ky a společně objevovat nové věci, než si ty nejkrásnější momenty, na které se dlouho vzpomíná, „odkroutit“ na sraze jako když si jdete pro deset deka vlašáku do masny? „Holky chtějí zkušené“ – to je argument postarších děvkařů, kteří na něj balí naivky.)

2) Všichni se o tom všude baví a já chci mít taky stejné zkušenosti jako oni. (No tak... pokud se bojíte výšek a před vámi si někdo bude povídat o tom, jak ten poslední bungee jump byl super, půjdete si taky skočit, abyste byli in? ;-) Můžete být váženým členem nějaké skupiny i bez toho, abyste se chovali jako ovce. Chce to jen mít dostatek sebeúcty a sebevědomí – pak vás jen tak někdo nenahlodá. Nepotřebujete dělat věci, které nechcete, aby vás někdo uznával. Dokážete to i bez toho.)

3) Všichni na srazech akční. (Viz bod 2. Když něco dělají všichni, tak to skutečně nemusíte dělat. Až budou všichni jíst hovna s cibulí, dáte si taky? :-D Nemusíte se nikam snažit začlenit, pokud si nejste jistí. Vaše hlava a vaše pocity jsou jen vaše, ne cizí. Jen vaše bude to trauma, ty výčitky a ta morální kocovina, kterou prožijete, pokud se necháte zlomit do něčeho, co tak úplně necítíte.)

4) Musí se to tak, je to pravidlo. (Naopak. Pokud vám někdo bude tvrdit, že musíte, protože „se to tak dělá“, tak nemusíte. Opravdu to na srazech nechodí tak, že byste se na tom prvním museli odstrojit a nechat se posubit a zmučit, abyste se stali členem komunity. Když vám někdo bude tvrdit, že ano, upozorněte na něj organizátory srazu nebo administrátory serveru, neboť daný člověk patří spíš na blacklist než do komunity. To, že jste submisivní, neznamená, že patříte všem. Ani náhodou.)

5) Mám psychickou poruchu a tohle je jediné, co pomáhá. (Možná nejnebezpečnější mýlka ze všech. BDSM není a nikdy nebude plnohodnotnou náhradou psychoterapie. Ano, může vám krátkodobě zlepšit náladu a pomoci zapomenout na problémy, ale v tomto případě funguje stejně jako alkohol nebo drogy – po vystřízlivění je vám ještě hůř a máte kocovinu. Vyčítáte si to, stydíte se za sebe a následkem tohoto je vám znova blbě. A tak pořád dokola. Ano, zlepšíte si náladu – ale nevyléčíte se. Ne, žádný dominant nebo domina vás nedokáže vyléčit například z maniodepresí – tedy pokud to není diplomovaný psycholog či psychiatr. BDSM si klidně dělejte, ale nenahrazujte si tím sezení s odborníkem. Tam je totiž potřeba docházet také. Jinak budete v bludné spirále, na jejímž konci bude uzlíček nervů bez sebeúcty. A to snad nechcete.)


Možná se až do tohoto bodu prokousal někdo, kdo je exhibicionista, koho baví akčnit s různými lidmi a teď v duchu křičí, jaká je ta Tina pipina a nudná konzerva a že to stejně bude dělat dál a tak dále – samozřejmě, pokud vás to baví, nic vám nebrání, budiž vám přáno :-) Přesto pro vás mám pár poznámek k zamyšlení: 

1) Pokud baví akčnit vás, akčněte si, ale netřeste se do svých aktivit zatáhnout vyplašené mladé maso, které si není jisté a akorát si to bude vyčítat. 

2) Nešiřte své životní postoje jako univerzální světopravdy, protože někteří nováčci mohou být příliš důvěřiví a poté na to doplácejí. To, že vy akčníte na každém sraze s každým, kdo se přidá - to z vás nedělá frajery. To naopak v dlouhodobém horizontu sníží vaši vlastní hodnotu v očích skupiny - i když to zatím tak nevidíte. Svou pověst si ničte, ale ostatní z toho vynechte.

3) Nedělejte si legraci z dodržování hygienických zásad – dokud se člověku nic nestane, je vždycky na koni, ale nikdo z nás není Superman. Taková zanícená rána po jehličce a měsíc strávený na antibiotikách není žádný med, například. Pokud si hrajete a jsou přítomny tělní tekutiny různého druhu, nezapomínejte se chránit – uvědomte si, že choroby jako třeba žloutenka se dají chytit i třeba tím, že se v MHD držíte tyče a promnete si oko. Tou neumytou rukou potom sáhnete na bicí nástroj. Váš objekt na spanking má na zadku malou krvácející ranku.... zbytek si domyslete. A to je možná to menší nebezpečí, co se může přihodit...

4) Tento bod úzce souvisí s bodem výše – pokud s někým provozujete sex, ať už pohlavní styk, orální sex, anální sex a spřízněné hrátky, používejte KONDOM a co nejvíc dbejte na hygienu. Pokud na to kašlete a něco chytíte, potenciálně ohrožujete tak obrovské množství lidí, že byste sami docela koukali. Víte, že bezpříznaková fáze onemocnění virem HIV trvá až deset let? Tudíž nemusíte celých deset let vůbec tušit, že něco máte – a můžete tak ohrozit nepřímo TISÍCE dalších osob tím, že jste lehkomyslní a myslíte si, že jste nesmrtelní. A není to pouze HIV, co můžete chytit.

Závěrem bych shrnula, že pokud se na něco necítíte, nejste si jisti apod. – zkuste své obavy napřed zkonzultovat s nějakou důvěryhodnou a zkušenou osobou z komunity – někteří z nás dinosaurů jsme hodní a nekoušeme :-D Myslím, že pokud zkontaktujete třeba například  Lady_Nuf, Tabron, Nenufer či mou maličkost, rádi vám poradíme či zorientujeme správným směrem ;-)

Publikováno: 17.05.2017
Přečteno: 1891×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

12/1806/1705/1709/1610/1511/1404/13

O mně

+++ When I was 5 years old, my mother always told me that happiness was the key to life. When I went to school, they asked me what I wanted to be when I grew up. I wrote down ‘happy’. They told me I didn’t understand the assignment, and I told them they didn’t understand life... (JL) +++
Autorka blogu
avatar
36,6 let