VDD II - další Výzkum Dvorného Dominanta

Výchova dívek v Čechách aneb Když je žena v kostýmu subinky šťastná na oko

Omlouvám se všem, že text je pouze z mého, mužského pohledu směrem k dívkám. Jsem na ženy a měnit to nebudu. 
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč je tolik submisivních dívek? Proč není víc domin? Proč i ta nejdrsnější slečna většinou nakonec podlehne a ukáže se jako spodek? Kde se rodí submisivita a co ovlivňuje její počátky? Je v lidech zakořeněná od narození, nebo je ovlivněna i jejich zážitky a zkušenostmi? 
Ze svého výzkumu (a slovo výzkum berte, prosím, s nadsázkou) jsem vyvodil poznatky, o kterých se nyní chystám psát.
Faktor výchovy: Ženy a dívky jsou v naší společnosti vychovávány jakožto rodičky, obsluha plotny a uklízečky domů. Již od malička je jim vštěpováno, že budou mít manžela, ten jim udělá kupu krásných dětí a případný volný čas vyplní starostí o domácnost. Teď již jistě vševidoucí oko připravuje nekompromisní odpovědi, protože tak to přeci už dávno není, dnes je všechno jinak a vůbec, plácám sračky. Většina těchto výroků je odsouhlasitelná, je ovšem  dlužno dodat, že ženy a dívky ve věku 20+ jsou stále mezi těmi, které toto zažily. Samozřejmě, ne každá, i zde máme šťastné výjimky. Většina však ano. Protože tohle bylo a je vším, co znají. A málokterá si v sobě dokáže udělat revizi, přehodnotit sama sebe a dojít k závěru, že poslušnost a oddanost nejsou tím, co ji naplňuje. Valná většina dívek je zvyklá poslouchat muže/otce a plnit každé jeho přání. Těší je udělat ho spokojeným a touží po jeho uznání. Jsou také zvyklé na tresty ze strany rodičů, nesplní-li jejich očekávání. A přijímají to. Protože neznají-li jinou alternativu, musí tato být zákonitě ta správná...

Přechod do světa: Poté jsou děvčata vržena do světa dospělých, kde se přirozeně chovají podle toho, k čemu byla vedena od dětství. Předávají svou naučenou submisivitu dál. Koloběh se uzavírá. A opakuje. Když už je jim hodně ouvej, vrací k rodičům kde byla a budou tato pravidla platná. 
Nyní se přeneseme z normálního života do komunity BDSM. Dívky, které byly takto vychovány, jsou skvělé subinky. Mají to všechno vštěpováno od malička. A dominantní muži je v tom utvrzují. Jsou hračky, šukací panenky, služky... Jinak to přece nejde. Mají-li štěstí a potkají vhodného dominanta, ten se pokusí je otevřít tomu, co je patrné. 
,,Ty asi nejsi úplně tak moc subinka, viď? Je na tobě znát, že tě to až tolik nenaplňuje, připadá mi, že ti něco schází... " Přijde odmítání. Občas až agrese nad tím, jak může někdo popírat jejich přirozenost. U některých však  toto "nařčení" může přinést ovoce v podobě vnitřního bodu zlomu. Při výprasku se začínají objevovat myšlenky na to, že by si mohla, a vlastně i chtěla, vyzkoušet být na druhé straně. Tyto představy jí rostou v hlavě. Každý nedostatečný úkol či rozkaz se jí příčí. Už se jí nechce prosit, nemá chuť být dominantovo poslušné štěně. Ale snaží se to překlenout a dál se tváří, jako by všechno bylo v pořádku. 
Přichází druhý zlom. Chuť promluvit si s někým, komu věří. A nikomu obvykle subinka nevěří víc, než svému dominantovi. Přichází asi největší zkouška dominanta. Pomůže své subince zjistit pravdu o ní samotné, nebo ji utvrdí v tom, že je sub? 
Myšlenky se točí ve dvou hlavách.
V té dívčí-,,Je to zvrácené, já jsem hodná holka, no ne? Tohle přeci nejsem já. Jsem hodná a poslušná. Dokážu to? Nezklamu? Budu to pořád já? Chci to? Co bude dál?
A hlavně... Co když je to jenom období, nebo ještě jinak, co když jsem si to prostě vsugerovala? Ne, vždyť tohle nejsem, nemůžu být já. Nebo ano?"
V mužské-,,Je to moje koťátko. Když pozná jaké to je, přijdu o ni? A s tím zároveň o další sub, která spadne do jejího područí? Když ji utvrdím v tom, že je sub, neprojeví se její pravé já, ale bude na oko šťastná...
Věří mi, můžu si dělat, co chci. Ale jsem taková svině a nechám ten kolotoč lží roztočený, i když vím, jaká je pravda?"

Je nutné uskutečnit toto rozhodnutí. A já mohu popsat jen takové, které znám a mám zažité: Podpořit subinku. Zatnout zuby a dát jí možnost se plně projevit ve druhé roli. Vlastně se stát... Mentorem. A co se stane se strachy, které dominantovi bušily v hlavě? Přijde o svou subinku? Ne, právě naopak. Pro subinku bude stále jejím dominantem a okolí může jen závidět. Navíc dojde k mnohem hlubšímu propojení. Důvěra se dostává k úplně jiné hranici. 
Docela by mě zajímalo, zda někdo kdo to čte, má s tímto zkušenosti. Ať už z jedné, nebo druhé strany.
Publikováno: 30.05.2019 v 12:12
Přečteno: 73×
Bez komentářů

Přidat komentář

Pro odeslání komentáře se přihlaš na BDSMLife.cz

Archív

05/19