Noční ptáče

Stála ve svém pokoji před zrcadlem v tlumeném světle, které vycházelo z noční lampy a prohlížela si černý krajkový set jenž zdobil její drobnou postavu. Přes pootevřené dveře k ní začala doléhat klavírní hudba vycházející z přízemí. Už je čas, pomyslela si. Štíhlými prsty si vyčesala vlasy do drdolu, tak jak věděla, že to má rád a po schodech se vydala do prostorného obýváku, jehož středu dominoval černý nablýskaný klavír. Na něm zamyšleně preludoval charismatický, ne už nejmladší muž. 

Vzhlédl, když se v jeho zorném poli objevil pár štíhlých nohou. „Sluší ti to.“ Usmál se a natáhl k ní ruku, aby si jí přitáhl k sobě. Dívka si mu obkročmo sedla na klín a obmotala mu ruce kolem krku. Začal se s ni pohupovat a konejšivě jí přejížděl rukama po zádech. 

„Něco tu pro tebe mám,“ vzal z piana červený obojek a přidržel jí ho před obličejem „myslíš, že si ho zasloužíš?“ Dívka vypadala dotčeně. Nafoukla tváře a postupně z nich vypouštěla vzduch. „Já si zasloužím všechno!“ Vykřikla a sebrala mu obojek z ruky. Z mužova tváře zmizel přívětivý výraz a zatvářil se přísně „Co jsem ti říkal? Že se mnou takhle mluvit nebudeš.“

Dívka sklopila hlavu a zadívala se na obojek ve svém klíně. Červený s černou krajkou, bílou mašlí uprostřed a po stranách zdobený bílými perlami. 

Vzpomněla si, že se na něj před týdnem dívala na internetu. Popadla mobil a utíkala za Pánem do pracovny, aby se mu pochlubila se svým objevem. Slíbil, že jí ho koupí, když bude hodná a nebude mít kousavé poznámky. Říkal to takovým způsobem, který prozrazoval, že moc dobře ví, že se své drzosti nevzdá. Patří to k ní, je to součást její rozverné osobnosti, stejně jako je ona součástí jeho samotného. 

Zvedla hlavu, aby se mohla podívat do těch tmavých očí a našpulila rty. S lehkým úsměvem jí políbil. Je jí odpuštěno tak jako vždy. 

„Nasadíš mi ho, prosím?“ Zaznělo z dívčiných úst po té, co se pár dlouhých minut sladce líbali. 

„Do základní polohy, kočičko.“ 

Vyskočila na nohy, sklouzla po parketách na kolena a mírně je roztáhla od sebe. Ruce při tom položila na svá stehna. Jemná látka obepnula její krk. Přivřela oči, v nitru se ji začínal rozpínat pocit štěstí, tělo se jí vzrušením chvělo a srdce zrychlilo svůj rytmus pod jeho doteky. 

Jemně laskal její kůži od šíje až po ramena, jeho teplé ruce klouzaly po její pokožce s citem a jistou dávkou majetnickosti. Vytáhl jí na nohy, podebral jí pod koleny a v náručí si jí odnesl ke krbu. Jako tu nejzranitelnější bytost jí opatrně položil do polštářů a dek rozprostřených po zemi. Je to jejich soukromé místečko. Spolu s praskajícím krbem a závěsem z vánočních světýlek podél francouzských oken, je to ta nejkrásnější místnost v celém domě. 

Někdy tu leží sama, zachumlaná do dek pár metrů od svého Pána, který sedí u klavíru a svými prsty tančí po klávesách. Když se jí zasteskne po jeho blízkosti, přitáhne si polštář k jeho nohám a nechá se ukolébat líbeznými tony. 

Miluje tyhle chvíle, kdy jsou spolu jen sami dva, věnují se jen sobě a pohlcuje je ten známý slastný opojný pocit. Přitulila se mu k hrudníku skrytému pod bílou košilí. Dala mu jí minulý rok dárkem- mezi těmi tmavými barvami se tahle skvěle vyjímá. Rozepla první dva knoflíčky a vtiskla mu jeden polibek pod klíční kost. 

Přesunula se ke krku, nejcitlivější část na jeho těle, stačí když se ho lehce dotkne a začne se ošívat. Dělá mu to schválně, píchne ho prstem do krku a pak se pochechtává. Nejinak tomu bylo teď, otřela se mu nosem o kůži, aby mohla nasát omamnou vůni jeho oblíbeného parfému. Do nosu se jí dostala vůně santalového dřeva, mahagonu, skořice a vanilky. Dokázala by jí čichat pořád a kdykoliv si jí vybavit. 

Jak předpokládala, naklonil hlavu na stranu, aby si o rameno otřel dotčené místo. 

„Zase zlobíš.“ Zaznělo z jeho úst kárajícím tonem. 

,,Jen trochu.” Řekla s úsměvem na rtech. Začala se přibližovat k jeho tváři pokryté lehkým strništěm. Pootevřela rty, vycenila zuby a chystala se zakousnout. On však odhadl její plán a varovně jí plácnul přes zadek. 

,,Ale vždyť nic nedělám.” Ohradila se naoko naštvaně. Mohla by se naštvat doopravdy, ale tím by zkazila jejich společnou chvilku. Rozhodla se tedy, že bude rozumná a pokusí se Pána nerozhněvat. Rozhněvaný Pán je totiž horši než hladový tygr. 

Převalil se na ní, jednou rukou jí uvěznil obě zápěstí nad hlavou, druhou jí pevně chytil pod krkem. Se zavřenýma očima zaklonila hlavu. 

„Komu patříš?“ Zazněl jí u ucha jeho dominantní hlas. Tělo se jí začínalo chvět vzrušením. Milovala tyhle změny- z hodného Pána do dominanta, který si za každých okolností vezme, co chce. 

„Tobě.“ Jediné na co se zmohla. Cítila jak povolil stisk na jejím krku, přesunul se k jejím bokům. Zaryl jí nehty do kůže a pomalu stoupal k hrudníku. Nahmatal košíček podprsenky, jedním pohybem ho stáhnul a své rty přiblížil k bradavce. Zalapala po dechu. Jeden z nejcitlivějších bodů na jejím těle. Cítila jeho horký dech a šikovný jazyk, který jí začal dráždit. Sténala a prohýbala se v zádech. Přitiskl svůj klín na její, nechybělo málo a udělala by se. Její Pán je ale zákeřný a jen tak jí orgasmus nedovolí. 

Povolil stisk i na rukách, jediným pohybem rozepnul zapínání podprsenky a odhodil jí kamsi do neznáma. Její ruce vyletěli k jeho košili. Jala se mu rozepínat knoflíčky, poslední skoro roztrhla jak byla nedočkavá. Přitiskla mu rty na prsa. Opusinkovala mu celý hrudník než jí zase položil zpátky do polštářů. Plynulým pohybem jí strhnul kalhotky, roztáhl nohy od sebe a vsunul do ní prst. Pomalu ho vytahoval a zasouval zpět. Brunetka začala kroutit pánví, vzdychala a snažila se jít jeho ruce naproti. Marně. Měl v úmyslu jí dlouho trápit. 

Hrubě si jí bral. Nestačila se ani nadechnout a už znova sténala. Pokračoval tak dlouho dokud v orgasmu nestáhla nohy k sobě. To mu, ale nestačilo. Rozepnul si kalhoty, stáhl si je ke kolenům i se spodním prádlem a ponořil se do ní. Vsunul jí obě ruce pod záda, aby si jí na sebe co nejvíc přitiskl a neunikl mu žádný zvuk z jejích úst. Díval se jí do zářících očí zatímco přidával na přírazech. 

„Jsi jenom moje, rozumíš?“ Z hlasu mu čišela agrese, vzrušení z toho, že právě on jí ovládá tep pouhým dotykem. 

Nezmohla se na odpověď. Zaryla mu nehty do ramenou, červené tváře z jeho slov mu zabořila do krku. 

Místností se rozléhaly její steny, plameny z krbu osvětlovaly dvě nahá těla zaklesnutá do sebe. Postaršího muže, který si majetnicky a bez okolků bral mladou dívku, která proti němu nezmohla vůbec nic. A snad ani nechtěla. Snad se jí jeho přístup líbil a cítila se díky němu v bezpečí. 

Po chvíli, kdy oba dosáhli orgasmu a jeho vyvrcholení zůstalo v jejím těle, se muž na chvíli odtáhl, aby přes ně mohl přetáhnout jednu z chlupatých dek. Spočinuly vedle sebe, tváří v tvář. Slunce za okny začalo pomalu zapadat, což dívka s úžasem sledovala a těšila se na přicházející noc. 

Muž si toho všiml. Odhrnul jí pramínek kaštanových vlasů z čela, ruka pomalu pohladila linii její tváře až k rtům. 

„Ty moje noční ptáče. Co by jsi dělala, kdyby slunce nikdy nezapadlo?“

„Poprosila bych tě, aby si stáhnul měsíc na oblohu.“ 

„Víš, že pro tebe udělám všechno.“ Kolem očí se mu udělaly nepatrné vrásky, když se usmíval.

„A já pro tebe.“ Objala ho kolem krku a nasála jeho vůni.  

Publikováno: 24.06.2021 v 20:50
Přečteno: 86×

Naděje

Oči se mi klíží únavou. Dech se stává mělčí a mé ruce se začínají třást. Mé kroky však neustávají. Nohy mě vedou dál zatopenou cestou. Přidržuji se vlhké stěny, jako kdyby mě ona mohla zachránit. Snažím se dívat dopředu. Nevnímat studený proud vody, přes který se snažím dostat do bezpečí. Z navlhlého stropu mi dopadne pár kapek na tvář. Nevnímám je a dál se brodím zatopenou chodbou. Ještě pár kroků a dostanu se na schody, které vedou ven na denní světlo. Ještě chvíli vydržet a budu v bezpečí. Slunce je mi na dosah. Už skoro cítím jeho teplé paprsky na promrzlé tváři. Poslední krok. Než však došlápnu, mé tělo přemůže únava. Ruce mi sklouznou po zdi a já narážím na chladnou vodní hladinu. 
Publikováno: 24.06.2021 v 20:02
Přečteno: 51×

Archív

06/21